BALAENA: Paniku vyvolává, že je to PRÁVĚ TEĎ, rychle zamknout, bude se doručovat!

ERRTU: a to by si jako ve vsi nikdo nevšiml, že ševcovic Ančka se nějak kulatí, že by po celý vsi vyvolalo paniku, když si stará ševcová půjde ke kovářce pro formu?

MEJLA77: To je fakt, nejspíš jsem to popletla :)
(Teď už mě místní Slováci úplně vyobcují :D)

Tady je na omluvu jeden ne az tak hezky rodenik z Jihoceskeho muzea:

TRISSIE: bezi mi v hlave predstava jak je nekdo spatren jak si u kovarky pujcuje formu na rodenika a zbytek vesnice v panice zacina hromadit zasoby, opevnovat domy, zazdivat dvere, vytahovat sudlice a hakovnice po pradedovi a zaminovavat pristupove cesty :)

TRISSIE: To ta básnička z dětství z té útlé knížečky dává hned jiný smysl!
Poslali ma naši k vašim, aby prišli vaši k našim. Ak neprídu vaši k našim, potom prídu naši k vašim.

TRISSIE: To je jiná káva než nudná fikce doručení!

ATUARFIK: v tom článku, co jsem linkovala, je ještě z dobové paměti zapsaný postup v jedné z vesnic, kde se zvyk držel:

Mezi jednajícími postavami výstupů zaujímala centrální místo místní kovářka, která byla v celé záležitosti mluvčím a jakousi parlamentářskou, neboť měla ve vsi první slovo. Mívala také u sebe formu na rodeníka, kterých prý ve vesnici více nebývalo. Další postava, kurážný mládenec a silný chasník, který rodeníka nesl a musel se umět ubránit, byl "donešný". Několik mládenců a kmoter tvořilo jeho ochranu jako členové poselstva. Posel se ohlásil obvykle tímto monologem: "Osel donešný přináší rodeník donešný!" (podle zápisu Vančurova) nebo "Vůl donešný přináší rodeník donesný" (zápis Štěpánův). Šimon toto zahájení neuvádí. v případě kladného přijetí pokračuje posel takto: "Zdrávi vzkazují naši, aby byli zdrávi vaši a přišli se podívat k našim na toho broučka, malého kloučka. Vzkazují pro děda a babičku, aby se brzy dali u našich vynatrefjit". Tento text je u Vančury i Štěpána shodný. Šimon zaznamenal: "Poslali nás naši k vašim, aby přišli vaši k našim. Mnohokrát vás pěkně pozdravujou a tohle vám vzkazujou. Včera časně z rána přiletěla k nám vrána, poklubala matičku a ta čeká babičku. Aby s děckem nemeškali a u nich se vynatrefit dali. Máte moc hezký vnouče, přijďte se podívat na to klouče..." Nebo s jiným závěrem: "Přiletěl k nám čáp, byl to ňákej chlap. Dali jsme mu na okno máku, aby měl něco do zobáku." Pak se všichni posilnili kořalkou "aby byla silná máma i robě" a šli průvodem s muzikou přes celou ves do statku druhého rodiče a tam se ujednal křest, hody a "svarba". Podle Vančury a Štěpána říkala při tom kovářka: "Milý mladý tatínku, napřed má být oltář, potom teprv polštář a ne napřed polštář a potom teprv oltář. No, ale ať si, stalo se už, otcovství jste přiznal, všechno je tedy v pořádku, všichni jste zdrávi, teď chystejte křtiny a svatbu, a u oltáře se to všecko zase spraví a bude dobře."
Když rodina mladého otce nechtěla svolit ke svatbě, očekávala "Donešnýho" s bičem v ruce a pometlem třebas namočeným v močůvce a bránila hlavně práh domu. I když byl donešný často bit, hleděl, aby se mu podařilo hodit figurku na práh domu. Přitom zvolal: "Tu máte rodeníka donešnýho" nebo podle Šimona: "Tak, tady máte rodnýho." Teď už otcovství, vyhlášené před celou vsí, nikdo postiženému mládenci nevzal. To byl nejdůležitější úkon v celém zvyku a právě tato centrální formulace silně připomíná "půhon". Mládenci nezbylo, než se k dítěti přiznat. Celý průvod se s veselou a za výskotu vracel zpět.

očividně to byla dost záležitost natolik častá, že k tomu existovaly i tradiční průpovídky :-)

PRAASHEK: Ono dřív ještě víc než dnes platilo, "dokud to dítě neuvidím živě a zdravě narozené, nemá cenu se bavit o nějakém mateřství". A tak někdy kolem pěti let ho třeba i pojmenovali...*

*Ano, vím, tak tomu tak úplně není, křest a tak.

ATUARFIK: v tomhle vidim obrovsky trolici potencial! ty novakovi jsou naky zbytecne spokojeny, furt se k sobe maj, barak jim kvete, mamo jebnem jim tam pernik at je prdel, ne? :)

PRAASHEK: Taky je možnost číst před tím, než okomentuješ... "Narodilo-li se dítě neprovdané dívce"

//další možnost je počkat devět měsíců a hodit tam oknem živé dítě

ATUARFIK: anebo se zaradují, že mají postaráno o snídani na další dva týdny

jinde by zas mohli bydlet v perníkové chaloupce a použít dítě jako střešní krytinu

TRISSIE: Představuju si ta dramata. Sedí rodina u nedělní snídaně, matka pobízí poďobaného výrostka, ať si namaže další krajíc, že je ve vývinu, a najednou bác, oknem přiletí upečené nemluvně a už lítaj facky. :)