KEKE: Pravda, da se to zneplatnit jedine pres archaismy (tway, twain), nebo v nemeckym stylu X-and-Y.

MEJLA77: a ještě najn a uan :D

KEKE: fajf :D

věděli jste, že žádné celé kladné číslo do 1000 neobsahuje v angličtině hlásku "a"?

BALAENA: Ale tak hlavně se tady s těmi scénáři ( [ERRTU @ Centrála pro rovnoměrnou distribuci mírně zajímavých faktů] , [ATUARFIK @ Centrála pro rovnoměrnou distribuci mírně zajímavých faktů] ) pohybujeme trochu v nevážné hyperbolické rovině, ne?

BALAENA: ja myslim ze presne tak - dokud jen Ance bobtna, tak je ta sousedovic holka holt coura, to preci ale kazdej vedel. Ale jak nekdo vytahne rodenika, tak jde do tuhyho, to by taky naseho Pepika mohlo potkat ukrutny nestesti, ktery by mu zkazilo celej zivot. Ne?

BALAENA: Paniku vyvolává, že je to PRÁVĚ TEĎ, rychle zamknout, bude se doručovat!

ERRTU: a to by si jako ve vsi nikdo nevšiml, že ševcovic Ančka se nějak kulatí, že by po celý vsi vyvolalo paniku, když si stará ševcová půjde ke kovářce pro formu?

MEJLA77: To je fakt, nejspíš jsem to popletla :)
(Teď už mě místní Slováci úplně vyobcují :D)

Tady je na omluvu jeden ne az tak hezky rodenik z Jihoceskeho muzea:

TRISSIE: bezi mi v hlave predstava jak je nekdo spatren jak si u kovarky pujcuje formu na rodenika a zbytek vesnice v panice zacina hromadit zasoby, opevnovat domy, zazdivat dvere, vytahovat sudlice a hakovnice po pradedovi a zaminovavat pristupove cesty :)

TRISSIE: To ta básnička z dětství z té útlé knížečky dává hned jiný smysl!
Poslali ma naši k vašim, aby prišli vaši k našim. Ak neprídu vaši k našim, potom prídu naši k vašim.

TRISSIE: To je jiná káva než nudná fikce doručení!

ATUARFIK: v tom článku, co jsem linkovala, je ještě z dobové paměti zapsaný postup v jedné z vesnic, kde se zvyk držel:

Mezi jednajícími postavami výstupů zaujímala centrální místo místní kovářka, která byla v celé záležitosti mluvčím a jakousi parlamentářskou, neboť měla ve vsi první slovo. Mívala také u sebe formu na rodeníka, kterých prý ve vesnici více nebývalo. Další postava, kurážný mládenec a silný chasník, který rodeníka nesl a musel se umět ubránit, byl "donešný". Několik mládenců a kmoter tvořilo jeho ochranu jako členové poselstva. Posel se ohlásil obvykle tímto monologem: "Osel donešný přináší rodeník donešný!" (podle zápisu Vančurova) nebo "Vůl donešný přináší rodeník donesný" (zápis Štěpánův). Šimon toto zahájení neuvádí. v případě kladného přijetí pokračuje posel takto: "Zdrávi vzkazují naši, aby byli zdrávi vaši a přišli se podívat k našim na toho broučka, malého kloučka. Vzkazují pro děda a babičku, aby se brzy dali u našich vynatrefjit". Tento text je u Vančury i Štěpána shodný. Šimon zaznamenal: "Poslali nás naši k vašim, aby přišli vaši k našim. Mnohokrát vás pěkně pozdravujou a tohle vám vzkazujou. Včera časně z rána přiletěla k nám vrána, poklubala matičku a ta čeká babičku. Aby s děckem nemeškali a u nich se vynatrefit dali. Máte moc hezký vnouče, přijďte se podívat na to klouče..." Nebo s jiným závěrem: "Přiletěl k nám čáp, byl to ňákej chlap. Dali jsme mu na okno máku, aby měl něco do zobáku." Pak se všichni posilnili kořalkou "aby byla silná máma i robě" a šli průvodem s muzikou přes celou ves do statku druhého rodiče a tam se ujednal křest, hody a "svarba". Podle Vančury a Štěpána říkala při tom kovářka: "Milý mladý tatínku, napřed má být oltář, potom teprv polštář a ne napřed polštář a potom teprv oltář. No, ale ať si, stalo se už, otcovství jste přiznal, všechno je tedy v pořádku, všichni jste zdrávi, teď chystejte křtiny a svatbu, a u oltáře se to všecko zase spraví a bude dobře."
Když rodina mladého otce nechtěla svolit ke svatbě, očekávala "Donešnýho" s bičem v ruce a pometlem třebas namočeným v močůvce a bránila hlavně práh domu. I když byl donešný často bit, hleděl, aby se mu podařilo hodit figurku na práh domu. Přitom zvolal: "Tu máte rodeníka donešnýho" nebo podle Šimona: "Tak, tady máte rodnýho." Teď už otcovství, vyhlášené před celou vsí, nikdo postiženému mládenci nevzal. To byl nejdůležitější úkon v celém zvyku a právě tato centrální formulace silně připomíná "půhon". Mládenci nezbylo, než se k dítěti přiznat. Celý průvod se s veselou a za výskotu vracel zpět.

očividně to byla dost záležitost natolik častá, že k tomu existovaly i tradiční průpovídky :-)

PRAASHEK: Ono dřív ještě víc než dnes platilo, "dokud to dítě neuvidím živě a zdravě narozené, nemá cenu se bavit o nějakém mateřství". A tak někdy kolem pěti let ho třeba i pojmenovali...*

*Ano, vím, tak tomu tak úplně není, křest a tak.