zhruba 5% Peruánců má čínské (nebo obecně východoasijské) předky. Až do 70. let 19. století tam totiž vozili asijské otroky, takřka výhradně muže, na práci na plantážích, v dolech a při stavbě železnic. Oficiálně jejich "pracovní smlouva" (což byla taková hezká zástěrka pro to reálné otroctví) končila sňatkem, takže byli docela motivovaní si najít nějakou tu místní manželku, a na druhé straně takový tvrdě pracující, poslušný číňan byl z pohledu peruánských indiánek ideální manžel, daleko lepší než jejich soukmenovci.
Jediné, v čem se obvykle nepotkávali, byl fakt, že indiánky to braly tak, že muž zůstává v otroctví, jen došlo ke změně pána, ale vzhledem k tomu, kolik se narodilo dětí se smíšenou krví, se i tak dokázali nějak dohodnout :-)

za tuto perličku vděčím tomu, že jsem včera zjišťovala původ úpravy smažené rýže s masem, a narazila na tradiční peruánské jídlo arroz chaufa
Peruánské „arroz chaufa“ s kuřecím masem — Kluci v akci — Česká televize
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10084897100-kluci-v-akci/1137-recepty/1612-peruanske-a-zarroz-chaufaa-s-s-kurecim-masem/
můžete ji taky vyzkoušet :-)

E2E4: To nebyla záležitost jenom kurdějí. Třeba "Edo sickness" (beri-beri, nedostatek thiaminu) koncem devatenáctého století zneschopňovala kolem třetiny japonských námořníků, protože ti často jedli jen loupanou rýži a máloco jného. Lidová medicína na to měla funkční léky, aniž by věděla proč (jenže vitamin B můžeš i z trvanlivých potravin doplnit snáz, než C - stačí neloupané zrní, fazole atd.), ale moderní Japonsko je odmítalo jako archaické pověry a divoce spekulovalo, proč jim námořníci padají jak mouchy. Nejoblíbenější teorie byla, že se všechno musí hodně dezinfikovat. No, nepomáhalo to.

Teprve až doktor Takaki vystudoval medicínu na západě, dozvěděl se o řešení kurdějí, získal základy epidemiologie a následně doma udělal pořádný výzkum, tak se to začalo trochu zlepšovat.
Pak vedení námořnictva řeklo, že dát námořníkům lepší jídlo by bylo moc drahé a beztak je beriberi určitě infekční choroba :D .
Pak se Takakiho návrhy prosadily v námořnictvu a neoficiálně v armádě, ale následně se armáda zase vrátila k bílé rýži a tím i k beri-beri. Dvacet let potom, co Takaki všem řekl, co pomáhá, a dokázal to pokusně, hospitalizovali Japonci během rusko-japonské války čtvrt milionu vojáků kvůli nedostatku thiaminu. Dvacet let... a to už bylo na začátku dvacátého století!

Však i ten doktor, který udělal první dobrý pokus ohledně léčení kurdějí, na to pak narouboval teorii, že kurděje jsou způsobené ucpanými potními žlázami a citrusy pomáhají, protože žlázy odblokují.
Lidé mají raději dobrý příběh, než data...

Když čteme o životě námořníků v době velkých zámořských objevů, určitě jim nezávidíme. Chatrné lodě, krutí kapitáni, rozmary počasí, nemoci, piráti, špatné jídlo, malý plat a častá smrt. Smrt tak častá, že v angličtině existuje specifický termín pro bandu rabiátů, která unáší náhodné námořníky ke službě na lodích Jeho Veličenstva - jinak by bylo obtížné posádku doplnit.
A z velké části za to mohly kurděje.
Kurděje, způsobené nedostatkem vitaminu C ve stravě, byly takovým problémem, že se na dlouhých plavbách předběžně počítalo se ztrátami posádky kolem 50%. Občas to bylo i více; plavba George Ansona v 18.století zredukovala původní posádku 2000 mužů na zhruba desetinu. (Pro srovnání, po cestě Anson zajal španělskou galeonu. Při tomto boji ztratil tři muže.)
Přitom určité úspěchy v léčbě jsou poměrně staré - už v 16. století existuje záznam o tom, že jistá francouzská výprava, uvízlá v ledu na řece sv.Vavřince, se na radu místních indiánů uzdravila po polévce/vývaru z místního stromu, pravděpodobně zeravu. V 18. století nizozemský lékař Bachstrom označoval čerstvou zeleninu jako "antiskorbutickou," tedy "proti kurdějím". Také v 18. století se už odehrál první skutečný experiment - lodní lékař podával několika dvojicím námořníků s kurdějemi různé látky a zjistil, že po citrusových plodech se dvojice uzdravila tak rychle, že mu pomáhala pečovat o zbylé nemocné. Jenže ne zcela intuitivní výskyt a citlivost vitaminu C v jídle způsobily, že obecné uznání možných řešení trvalo dlouho. Než se autority shodly, jaká jídla pomáhají (a že je to vůbec otázka stravy), že se šťáva z citrusů nesmí předem vymačkat a svařit... zkrátka až 1795 se na britských lodích začala fasovat citrusová šťáva, která zabírala. Lze se domnívat, že zrovna v tomto historickém období kurděje několikrát ovlivnily historii - Britové, stíhaní kurdějemi, nedokázali udržet námořní blokádu kolonií během války o nezávislost, ale blokáda lamanšského průlivu proti Napoleonovi už fungovala... posádky, preventivně užívající citrusovou šťávu, vydržely nyní na lodích funkční ne týdny, ale měsíce.
A vlastně se nám důležitost kurdějí nenápadně připomíná často - pokaždé, kdy někdo vitamínu C řekne "kyselina askorbová." Askorbová, ascorbic, je zkratka z antiskorbutic - proti kurdějím.

DRAGON: jidlo bylo jidlo, ale taky existovaly suseny veci (suseny brambory, suseny maso, suseny ovoce, viz ten seznam), pemmican, "portable soup" (neco jako bujon), atd. - myslim ze realne je hlavni rozdil mezi tehdejsima trvalejma "cestovnima" potravinama a dnesnima je hlavne lepsi chut, lepsi technologie, lepsi kontrola kvality a z toho vyplyvajici vetsi sance ze to nezplesnivi..

SALVATOR: zrovna sem na to chtel reagovat. To nesedi. tim spis v te dobe, kdy jidlo proste bylo jidlo, zadny lehky polivky v prasku. IMHO je to to podhodnocena informace. 50 kilo jidlo na rok? To nesedi, leda by jel nejakou strašnou dietu

Ton of Goods (pro neanglisty: nikoliv tuňák bohů ale tuna věcí)

tl;dr: když bylo v Klondike objeveno zlato a začala pověstná zlatá horečka, z ničeho nic se z bohem zapomenute prdele jménem Dawson city stala ztěžejní zásobovací stanice, poslední před zemí nikoho kde se naleziště nacházelo. během pár let tudy proteklo v bratru 100k dobrodruhů a hledačů. romantická představa pochopitelně byla "dojdu tam s krumpáčem a řízkem v chlebu v báglu, dvakrát kopnu do země, vracím se s plným báglem zlata".

aby Kanadská vláda (jo, Klondike resp. Yukon je v Kanadě, ne v USA) zabránila masovému umírání hlady a zimou, vydala nařízení, že každý cizinec který hodlá do Yukonu za účelem těžby vstoupiti, musí sebou zásobu proviantu nejméně na jeden celý rok míti. čistě v jídle to dělalo necelého půl metráku. s dalším proviantem to vylezlo pohodlně na tunečku, kterou nutno na vlastních zádech zhruba 40 mil odtahati. k tomu bylo vhodno najmout si nosiče, ale když jste právě vyplázli nevím kolik za "to máte sekery, kladiva, sirky, hřebíky, líh, petrojel, jídlo, léky... je to machr, takhle tu už vybavil 4 výpravy.", tak vám prostě nezbylo a někteří magoři nadšenci než to po desítkách kil odtahali, ušli celkem i 1000 mil (ano, přesně, "těch tisíc mil, těch tisíc mil, má jeden směr a jeden cííííl"). v ceně zájezdu jsou zahrnuti vlci, medvědi, zlodějové, somráci a při dobrém počasí i nasraný kanadský indián. náš animátor v Dawsonu vám dá samozřejmě vybrat ze dvou cest. ta první je sice delší ale za to tam po celou dobu zlaté horečky byla fronta jako když pět autobusů vyklopí číňany v crocsech na Everestu, druhá je, pravda, volnější ale v některých místech jen půl metru široká a místní jí se svojí typicky rozvernou hravostí přezdívají "Stezka mrtvých koní".

v roce 1897 vydala společnost Northern Pacific Railroad Company publikaci Book for Gold Seekers ve které byl uvedený seznam doporučeného vybavení.
mimo jiné třeba kamna, 12 uncí mýdla, hrnec & pánev, moskytiera, tucet vlněných fuseklí (líbí se mi zmínění že rýžovací pánev musí mít každý svojí), a dobrou náladu.
komplet list na konci článku v linku.

Ton of Goods - Klondike Gold Rush National Historical Park (U.S. National Park Service)
https://www.nps.gov/klgo/learn/historyculture/tonofgoods.htm

a jinak, jako mírně zajímavý fakt pro dnešní den, Snicker salad (nakrájené snickersky, jablka granny smith a šlehačka), oblíbené to potluckové jídlo v severní části amerického středozápadu, je považováno buď za salát, nebo za dezert, a finální klasifikace na každém potlucku závisí na tom, na kterou stranu stolu původce svůj jedlý příspěvek položí :-)



Snickers salad - Wikipedia
https://en.wikipedia.org/wiki/Snickers_salad

Mozaika ,,Popelčin hrad" v Disneylandu

proc sem cpu takovej kyc? protoze ho vytvoril pro disneyland jisty pan Hanns Scharff, zcela unikatni to postava druhe svetove valky.

narozen 1907 v prusku, jako potomek dedicky nejvetsi textilky v nemecku. jelikoz nebyl v poradi v naslednictvi na sefa tovarny, odjel do jizni afriky prodavat auta. dari se mu, zustava, bere si nejakou Margaret, dceru britskeho leteckeho esa z ww1. mluvi anglicky na urovni "earl gray jedine s citronem".
1939 jede s zenou a detmi na navstevu do nemecka. vypuka valka a on s rodinou uvizne. je povolan k wermachtu, ma jit na vychodni frontu ale nakonec je uznano ze anglicky hovorici by mel vetsi vyuziti jinde a on je prpevelen do vysetrovaciho strediska luftwaffe jako asistent. jeho kariera nabere prudky rust v momente kdy jeho dva primi nadrizeni nepreziji stret jejich letadla s rodnou hroudou.

ja en hovorici je logicky urcen k vyslechum sestrelenych usa letcu. a tady zacina wtf. za prvne, nikdy ani naznakem nepodstoupil zadne skoleni nebo vycvik ve vedeni vyslechu. to se proste nestihlo. za druhe, byl zasadnim odpurcem fyzickeho tyrani.
takze jeho metoda byla na tu dobu a na nemceko naprosto neskutecna: spratelit se s veznem! nosil jim chlast, "pasoval" anglicke jidlo, cigara... bral je na prochazky do lesa bez jakekoliv straze! vezni jen museli slibit ze po dobu prochazky se nepokusi o utek. ani jeden to nezkusil. tenkrat slovo gentlemana neco znamenalo. nekteri z pilotu se dokonce mohli podivat na nemecke letiste a udajen par vybranych i proletet ve vycvikovem bf109(!!!). jinym bylo dovoleno si pri caji pokecat jejich nemeckymi protejsky. chodili spolu plavat do bazenu. naprosto mimo ramec vseho myslitelneho. a ono to fungovalo asi 80x lip nez gestapacke mucici kobky.

on ty lidi v podstate ani moc nevyslychal, podle jeho pameti po urcite dobe vetsinou zacali mluvit oni, proste proto aby mu udelali radost kdyz se o ne tak stara :) on jim nasadil myslenku ze je defakto na jejich strane, kdyz s nim budou spolupracovat tak nebudou predany gestapu ale pomazou hezky do zajateckeho tabora, technicky hral hru hodny a zly policajt s tim ze ten zly jeste neprisel tak bude lepsi kdyz se dohodneme spolu, no ni?

na zatvrzele mlcice mel jinou metodu: mel jejich slozky s osobnim zaznamem. a sdelil jim ze ma narizeno se na ty veci znova preptat pro potvrzeni. a do otazek jako "vase matka za svobodna" propasovaval i veci ktere ve slozce rozhodne nebyly. "jaka je vase adresa? hodnost? zenaty? jmena spionu v parizi? mate rad chleba?". 99% mu to klaplo a vyslychany automaticky odpovedel i na otazku kterou nemel, bud ze setrvacnosti nebo z presvedceni ze "oni uz stejne vedi". :)

po valce kupodivu on sam nebyl z niceho obvinen. jako svobodny clovek byl pozadan v 48 o svedectvi udajne zrady jednoho porucika ktereho prave on vyslychal. v prubehu vysetrovani se seznamil se spoustou usaf dustojniku a nakonec byl dokonce pozadan o prednasky o svych metodach, jedna byla dokonce i primo v pentagonu.

z usa jiz zustava a zacina se zivit prave (wtf co to je za veletoc zase?) jako vyrobce mozaik! krom disneylandu je jeho dilem treba podlaha v kalifornskem capitolu. umira v roce 1992. v jeho mozaikove firme pokracuje jeho dcera.

takze adofle, strc si ti svoje maluvky laskave doprdele :)

A taky v Gobi pijou jerky tea. Napoj ze susenyho masa. Obsahuje to jerky, ryzi, mliko (instantni, protoze je jaro). Zato to neobsahuje caj a vlstne je to spis jidlo nez napoj

87HIGHFLYER: Římani podle všeho milovali čmarykat po stěnách. Jen z Pompejí samotnejch se dochovalo na 11 tisíc nápisů a zdaleka ne všechny sou latrinálie typu "Restituta, odlož, prosím, tuniku a ukaž nám tu svoji chlupatici", nebo "Secundus rád prcá chlapečky". Spousta toho jsou různý vzkazy, namnoze banální, jako "Byl jsem tady, Sextus', poezie, často milostná, recenze restaurací ("Císařský výběrčí daní tvrdí, že jídlo tady je utrejch") dokonce i hry, rebusy... Ten záběr témat je tak širokej, že nápis o tom, že někdo upek chleba vlastně ani moc překvapivej není.

ERRTU: ja bych to spojil dohromady - vezni, medvedi a zadny jidlo... to by vyresilo nekolik problemu najednou. :-D
(bylo by tam dost schovek, kam se medvedi nedostanou)

NELLAS: jenže lidem v lochu dávají jídlo a umožní propasovat drogy. Bejt tam jen o vodě, třeba by to taky zabralo.

(Převzato od Miroslava Bobka z jeho FB):

ODHALENÉ TAJEMSTVÍ MOŘSKÉ PŘÍŠERY
Příšery a podivná zvířata z dávných legend a starých bestiářů namnoze nejsou čirými výplody fantazie, ale mívají své reálné předobrazy. Jak se nyní ukázalo, platí to také o mořské příšeře označované v severských ságách a rukopisech jako hafgufa. Její tajemství se přitom podařilo rozluštit až díky nově získaným poznatkům.
Hafgufu zevrubně popisuje Královo zrcadlo, didaktický text sepsaný ve 13. století pro norského krále Hákona Hákonarsona. Za zmínku přitom stojí, že se podařilo najít korelaci mezi 26 tvory popsanými v tomto spise a mořskými živočichy uznávanými moderní vědou. Nyní k nim díky badatelům Johnu McCarthymu, Erin Sebo a Matthewu Firthovi přibyl sedmadvacátý – hafgufa.
V Králově zrcadle se o hafgufě píše jako o ohromné rybě, která vypadá spíše jako ostrov. Z celého popisu je pro nás nejdůležitější následující pasáž: „O povaze této ryby se říká, že když se jde nakrmit, vydá z hrdla velké říhání a s ním i velké množství potravy. Všechny druhy ryb v sousedství přispěchají v naději, že získají živiny a dobré jídlo. Příšera drží svou tlamu otevřenou a její velikost je jako šíře fjordu. Ryby si nemohou pomoct, než se tam začít těsnat ve velkých počtech. A když jsou její útroby a tlama plné, [hafgufa] zavře tlamu, čímž chytí a skryje v sobě všechnu kořist, která přišla hledat potravu.“
Další pramen, sága Ǫrvar-Odds ze 14. století, uvádí, že otevřená tlama hafgufy je na hladině vody tak velká, že se zdá, jako by to byly dva kameny vyčnívající z moře, mezi nimiž může proplout loď.
Hafgufa ale kupodivu nebyla známa jen Seveřanům v době středověku. Pod označením aspidochelon se objevuje i ve spisu Physiologus, jehož původní řecký text byl sestaven v Alexandrii mezi lety 150 až 200 našeho letopočtu. V něm se uvádí: „Když má hlad, otevře tlamu a vydechne určitý druh voňavého zápachu, a jakmile ho menší ryby ucítí, shromáždí se v jeho tlamě. Ale když se jeho ústa naplní různými rybičkami, náhle ústa zavře a spolkne je.“
Střih z dávné minulosti do současnosti. V roce 2011 pozoroval tým výzkumníků u ostrova Vancouver pozoruhodné chování keporkaků. Ti se vztyčovali kolmo k hladině, přičemž jim rozevřené čelisti vyčnívaly nad vodu. V takto vzniklém „úkrytu“ se začali shromažďovat sledi, které pak keporkaci jednoduše zhltli. Účinnost jejich lovecké strategie přitom ještě zvyšovalo to, že určité množství potravy vyvrhovali, což z velké vzdálenosti vábilo nejen ryby, které se chtěly nakrmit, ale i mořské ptáky, před nimiž pak měly ryby tendenci se ukrývat… Tento způsob lovu byl vědci označen jak trap feeding (česky řekněme „lov do pasti“). Ale pozor: Téměř identické chování bylo zhruba ve stejné době popsáno z druhého konce zeměkoule, a to u plejtváků Brydeových, kteří tímto způsobem lovili ančovičky. V tomto případě se mu dostalo označení tread-water feeding, které obsahuje slovní spojení „šlapání vody“.
Shoda chování keporkaků a plejtváků Brydeových s popisy hafgufy je do očí bijící. Odpovídá i zmínka o zápachu (nikoli však voňavém), který vzniká uvolňováním dimethylsulfidu z vyvrženého zooplanktonu a malých ryb. Jenže všimnout si této shody a vyargumentovat ji, to dokázala až trojice McCarthy, Sebo a Firth. Současně se však objevila jiná, velmi vzrušující otázka: Proč keporkaci a plejtváci Brydeovi takto lovili někdy před dvěma tisíci let i před tisíciletím – a pak stejnou strategii začali znovu používat až docela nedávno?

NELLAS: já to ani vědět nechtěl. Jenom jsem zjišťoval, co by se dalo dělat na Islandu, když tam člověk v půlce října skončí na 14 hodin při přestupu do Toronta.

Počasí v tu dobu optimistické, teploty kolem 8 °C, běžné jsou několikahodinové lijáky, ale málokdy prší celý den, takže vlastně dobrý.

Jde se nechat odvézt do venkovních horkých bazénů (vyjde to na 6000 Kč na osobu včetně odvozu z letiště a zase zpět, v ceně jeden drink a bahenní zábal, jídlo není v ceně).

Dá se navštívit muzeum Vikingů. To je tak na hodinu.



Zajet si autobusem do Reykjavíku a zkusit místní národní muzeum (to vypadá docela dobře)... nebo teda ono falologické muzeum s největší kolekcí penisů (zhruba tři stovky exeplářů téměř stovky živočišných druhů, největší exemplář je údajně dlouhý 170 cm a váží 70 kg)...



A nebo si půjčit auto a prostě zkusit štěstí, že chvíli nebude pršet a člověk se podívá aspoň na některé z mnoha desítek úžasných přírodních lokací - sice s příletem o půlnoci a odletem ve dvě odpoledne to není úplně ideální, ale jestli ta cesta vyjde (sice asi ne, ale nebudu se vzdávat předčasně), tak radši než Hið íslenzka reðasafn zkusím třeba Reykjanesfólkvangur nebo jiný jazykolam.

Pad thai, výtečný jídlo, vymyslel diktátor Pibul Songgram jako součást zcivilizování Thajska (předtím Siam) na konci 30. let.

Viz vlákno

https://twitter.com/JakubZofcak/status/1610530662162767879

KURE: záměrně nastavili teplotu v ohřívačích (bavíme se o roce 1992, tedy době překapávané kávy, nikoli zalévané a už vůbec ne pressovači), a sériovém řetězci (tzn. centrálně regulované a automatizované) cca o 10C teplejší, než konkurence. Nebyl žádný důvod pro to, aby prodávali kávu takhle horkou, krom toho, že servírovat vroucí kávu znamenalo, že lidé v restauraci zůstávali déle, a víc utratili. Věděli, že dochází k tomu, že se lidé tou kávou opaří, a měli za sebou už vyšší stovky (tuším 700) mimosoudních vyrovnání, tedy si byli vědomí toho, že chyba je na jejich straně. Přesto jim přišlo, že je výhodnější platit ta mimosoudní vyrovnání a utržit víc, než nastavit na ohřívačích nižší teplotu, která by nebyla nebezpečná, ale utržit méně.

Jestli v tomhle nevidíš problém, tak já už fakt nevím. To je zhruba na úrovni toho, že nařídím kuchařům, ať nemejou nože mezi krájením syrového masa a zeleniny na salát, protože campylobacter zas až tak častej není a kdyby náhodou nějakej host se sračkou přišel, tak mu vrátíš peníze za jídlo, ale na vodě a mycích prostředcích ušetříš víc.