ADAMIRA: utrpení Palestinců nezlehčuju, ale ten přístup, že jediným řešením je se za to po další generace mstít, prostě taky není řešení.
Jako je mi jasné, že nedávné společné hlasování USA, Izraele, Ruska a Severní Koreje proti Ukrajině na půdě OSN změnilo mapu poválečného uspořádání opravdu hodně. Celkem mi přijdou pravděpodobné teorie, že Netanjahu na pozadí pomáhal Hamás financovat, protože na rozdíl od opravdu nebezpečného iránského jaderného programu představoval užitečnou záminku k občasnému rozbombardování Gazy, apod.
Problém tam nemá jednoduché řešení a propalestinská radikální levice, tím že prostě všechno označí za izraelskou propagandu a uvěří naprosto jiné verzi reality, podle mě nepřispěla k prosazení politiky dvou států dle OSN. Vzájemné uznání dvou států nevznikne tak, že půlku jednoho z nich obsadí teroristická organizace a na ten sousední střílí rakety a sem tam výpad (de facto neuznání Západního břehu Izraele a expanze osad je samozřejmě stejný problém)
Srovnání s Ukrajinou je mimo. Spor na Blízkém východě trvá 70 let a měl mnoho podob, včetně zapojení sousedních zemí, do kontextu je nutné zasadit třeba i syrskou občanskou válku, Libanon, apod. Je to složitý spoj o rozvoj do té doby nepříliš zalidněné oblasti, která má historický význam nejen pro Židy, ale i pro další dvě velká globální náboženství. Obchod s utrpením Palestinců ale není jednostranným vynálezem Izraele... situace je opravdu zamotaná z celé řady hledisek a kdokoliv se staví bezpodmínečně na jednu stranu sporu, tak mu toho dost uniká.
Válka na Ukrajině trvá v plném rozsahu 3 roky a je to klasická agrese regionálně silného státu vůči slabšímu sousedovi pod záminkou pofidérních historických nároků, kterých se dřív agresor v očích světového společenství zřekl.
Oba konflikty mají společný silný zájem různých zájmových skupin (a tady bych zdůraznil, pokud si někdo spojuje Izrael s velkými penězi, že arabské státy ale zase díky exportu ropy taky nejsou úplně chudé...), které mají zájem udržet svojí verzi příběhu v médiích. V případě Izraele většina Evropy zaujímala neutrálnější postoj, než třeba USA, v případě Palestinců podpora přichází z naprosto neslučitelných směrů, protože radikální levici a islámský fundamentalismus všeho druhu spojuje akorát antiamerické naladění, v případě Ukrajiny je Evropa naopak více zainteresovaná, než USA a v případě Ruska si Rusko vypěstovalo uspěšnou globální síť šiřitelů proruských ultrakonzervativních narativů, kterou se jim podařilo dosadit až do Bílého domu (celá ta síť pravicových populistů vzhlížející ke Kremlu je vlastně taková Kominterna 2.0, akorát ideově úplně naruby a celé se to lépe maskuje, jako že ve skutečnosti jde jen o peníze...)