FIN: ono u překládání literatury jsou asi nutné obě složky. Jak umět řemeslo, tak se umět vcítit. Za to ten co vytváří první dílo si vystačí s tím vcítění se. Je to jen teoretizování z mé strany, tak brát s rezervou :)

FIN: asi je to tak :)) Ale na počítání procent jsem si přišel sám taky až když jsem vystudoval. Dlouho sem se cítil jak blbec, ale když jsem na to přišel, byl to hezký pocit, který za to čekání stál :)

KANAREK1: a když jsme u toho "musí se umět" a "skládat slova = cítit nestačí", tak sám zábrana, náš novodobý překladatelský b-h osobně - v rozhovoru s viktorem janišem:
INTERVIEW: Vždyť překládat je tak lehké... - Neviditelný pes
http://neviditelnypes.lidovky.cz/...ladat-je-tak-lehke-dyl-/p_scifi.asp?c=A070510_195843_p_scifi_hpe
A právě Jan Zábrana říkával: „Pro překladatele jsou důležité dvě věci: pochopit a umět. Všimněte si, že o ,sebeidentifikaci‘, o ,vciťování‘ a ,splývání‘ hovoří zpravidla nepříliš dobří překladatelé...“
víc není co dodat. snad jen to, že zábrana, kromě toho, že skvěle přeložil spoustu prózy (anebo další překladatele řídil, redigoval a vedl), skvěle přeložil i spoustu poezie, například toto:
Horoskop orloje, 1987 - Můj antikvariát
http://muj-antikvariat.cz/kniha/horoskop-orloje-1987
takže je nanejvýš povolán se vyjádřit. a jak stručně řekne to, co já tak velkohubě okecávám - proto je má pravda menší a ta jeho ještě větší a údernější :-)

KANAREK1: druhá věc je tzv. "povinná četba". povinná četba je špatná, áno. ALE NE PROTO, že je povinná - v tom není zádrhel - ALE PROTO, že je špatně nadesignovaná v mnoha případech.

já osobn chápu, že obrozenec čech se nám epickými verši zapsal do dějin. já dokonce chápu, že otokar březina byl ve své době někdo a jeho zvláštní verše (kterým ani drtivá většina současníků nerozuměla, žádné strachy, to není jen náš problém) budily úctu přímo posvátnou. chápu dokonce i zásadní význam karolíny světlé a kříže u potoka. to všechno chápu, jenže... stručně řečeno: to nám je dneska na hovno. fakt. kdyby se na školách učila taky POŘÁDNĚ moderna, viz můj malý návrh na "povinnou četbu"
[ FIN @ AUTORSKÁ POEZIE * ]
jednak by vás to víc bavilo (a na to vem jed, takový topol možná není zásadní obrozenec předminulého století, uznávám, zato ti sakra řekne něco o problémech tvé a bezprostředně předchozí generace a režimu:) a druhak by vám to mnohem víc dalo ohledně současného jazyka, tvorby, a tedy vašich možností.

takže jediný logický výsledek, k němuž lze zákonitě dojít, je tento: je-li povinná četba, jak mi ji cpali na škole špatná,. tak vysrat se na povinnou četbu jako takovou je BLBÝ nápad, sám osobně si místo ní pořídit tu smysluplnou (viz odkazované) JE SPRÁVNÉ řešení. how elementary, dear watson.

(once again: ne, koláče bez práce nefungují, orly, a vy nejspíš nejste génius, srsly.)

KANAREK1: nemohu souhlasit. a to zásadně. názor, že stačí skládat slova, je vysoce omylný a vede k nadprodukci upřímně sice myšlených, ale nepodarků až sraček. psaní totiž je řemeslo jako úplně cokoliv dalšího: malování, sochání, keramičení atd.
a po pravdě řečeno, vůbec nechápu, kde a jak se ten názor, že "psaní je něco jiného" vůbec bere? snad proto, že slova jsou nehmotná, zatímco barvy, plátna, hlína, kámen hmotné jsou? pakliže an, je to hluboký omyl. HLUBOKÝ. i s jazykem se musí umět zacházet. jak ti řekne jen kdejaký dobrý/odpovědný překladatel, spisovatel, korektor a editor. (splňuji vše z toho, snad ne dobrý, odpovědný rozhodně.) extra rozvíjet to nebudu - prostě to tak je. vede mě k tomu jen celoživotní zkušenost, přičemž je možno říci, že píši (a později překládám) jen asi tak 30 let. můžeš se zeptat dalších - zde na nyxu například takové natashi, soni1, bublinek, ricarderona, wittgensteina a jiných. psát se prostě musí umět a jelikož se to musí umět, musíš se to naučit. "myslet to upřímně" nestačí, asi jako v případě standy grosse. (hlavně proto, že když myslí někdo, kdo neumí, bývá výsledek často spíš ukrutný než ne.) rovněž šance na originalitu se nezvyšuje - naopak, když neznáš - a učením a čtením ten přehled získáš - leckdy považuješ za originalitu ne snad ani to, co už jiní napsali a lépe, ale často hroznou volovinu nebo banalitu.

zkrátka, osvoboď se, ve svém vlastním zájmu, od dávného lidského vlhkého snu "koláče bez práce" a jen proto, že slova jsou nehmotná (narozdíl od hlíny, kamene, štětců, barev, plátna, látek) si nemysli, že bez práce (kteráž = v tomto případě "musím zvládnout a) jazyk a b) spisovatelské řemeslo) dosáhneš úspěchu v podobě kvalitního produktu. NEdosáhneš. (vyjma géniů - a to většina z nás není, i když si ráda myslí opak.)

Tak já píši i maluji. Když maluji, tak začínám kopírováním toho co vidím a až zvládnu toto dokonalé napodobení, mohu přejít k malbě vlastních představ, bez modelu. To je podle mého věc, která se dá u psaní přeskočit. U psaní se dá za základ brát slovní zásoba a tu získám z mnoha směrů (čtením samozřejmě obohacuji, ale to mi stačí, přehnaně řečeno, číst encyklopedii). Mohu tedy hned začít se skládáním slov za sebe, tak jak mi je příjemné a vývojem osobnosti, rozšířením slovní zásoby se styl pak změní/vypiluje sám a mám naději, že něco originálního udělám. Osobně právě píšu bez toho, abych předtím "cokoli" četl. Ve škole jsem se povinné četbě úspěšně vyhnul. Po ukončení studia jsem zjistil, že mě baví životopisné romány a pár knih jsem už do sebe nasoukal, ale není to mnoho. Přesto jisté zlepšení ve psaní pociťuji já i okolí a pár fandů si to už našlo. Samozřejmě jsem ještě malinký, takže to není perfektní, ale do důchodu času dost :)

KANAREK1: jinými slovy, "originální" můžeš být, až budeš co? umět, kefalín! by zněla moje odpověď. (kromě toho, vzhledem k faktu, že lidstvo píše +- 7 000 let a všude, je pravděpodobnost, že bude někdo z nás zcela originální, vlastně malá:)

KANAREK1: toto nebezpečí samozřejmě hrozí a samozřejmě se tak bude po jistou dobu dít. proti tomu stojí nutnost se naučit řemeslo a celkově přínosy z toho, že je ovládne a pozná různé styly jsou tak veliké, že toto mínus je ve srovnání s nimi menší a nutné zlo. takže řešení je, s prominutím, blbé, správné je mu toto říci a tlouci do hlavy, tlouci do hlavy, tlouci do hlavy. rád bych pak připomenul, že například malíři se učí nebo učívali i přes kopie zdařilých děl jiných.

Co si myslíte o názoru, že začínající básník (a asi ne jen začínající) by neměl číst básně jiných autorů protože pak chtě nechtě přebere styl/část stylu a zbaví se možnosti být naprosto originální.
Souhlasit předpokládám nebudete, ale zajímal by mě názor.

FIONOR: to je zajímavé, ale až v druhé řadě. napřed musí ovládnout vlastní jazyk v jeho vlastní tvorbě :-) pak může přejít na špeky :-)

FIN: wow moc díky úplně koukám na ten výčet a jsem za néj hrozně moc rád, cením si toho a postupně na všechno mrknu, je fakt že jsem trochu tápal kde začít a tak, fakt moc díky :-))

FIN: mrknu na to

BROZ1K: všechno. viz nastěnka. napřed se nauč řemeslo.

je to zkrátka kombinace řemesla (umění psát a napsat), které musíš ovládnout, a pak vlastního podání, což je asi tak x dalších rovin :-)

BROZ1K: no tak jestli začínáš a to první, co tě napadlo, jsou takovéhle interní prožitky, tak okamžitě nakluš do knihovny / využij google a prostuduj si několik autorů. například...
karla kryla - je silnější v písňových textech než v básních, ale obé. protože kryl se zabývá strachem a podobnými věcmi a jednak umí podobná "prohlášení" ukrutně dobře zveršovat - dlouho potrvá, než budeš veršovat jako on, ale přesto - a druhak podat
jana skácela - i ten se zabývá hodně interními prožitky a naučí tě *stručnosti*, čiliže výstižné formulaci, i citlivé formulaci. u podobných věcích je hrozně důležité, abys nesklouzl do patosu, a to se ti stane hrozně jednoduše. toho je třeba se zbavit. podobná vyjádření *mohou být dobrá*, pakliže se patosu zbavíš a k patosu například přispívá přílišné "vysvětlování" čtenáři. ty sice musíš *vysvětlit*, jak to myslíš, ale zároveň ne do detailu, abys čtenáři ponechal prostor. jinak on je za blbečka a ty spíš za kantora. takže "vysvětlit" často lépe vyznívá, když to prostě *zkonstatuješ*, tak, aby čtenář mohl a nemusel souhlasit a přitom tvé vlastní konstatování vztahovalo se na tebe a na té rovině bylo pevné.
nevím, jestli to říkám správně, ale asi bychom se mohli někdy domluvit s natashou a někde na pár slov sednout...

NATASHA: dám si na to pozor, děkuji