NOXNOCTIS: tak jasně, odkaz na "vadnost" byl již jízlivý, záměrně jsem chtěl zaujmout ambivalentní pozici.

v tom, co píšeš je kus literárně historické pravdy, ze druhé strany na mne naléhá vždy přítomný Poundův požadavek "Make it new!" – báseň musí být především tím, co ji dělá básní, až na druhém místě věcnou informací, jinak se bavíme o jiném žánru.

viděl jsem tedy dobře známou formu angažované říkanky, povědomé kulisy, a podivoval se, co mne drží při jejím čtení. vyvsvětluji si to tak, že je solidně poskládaná a pořád jsem asi čekal, jaká novinka zasáhne do vylíčené scény. předpověditelný estébák mě zklamal, třebas tam logicky-věcně zapadá. čili text je postavený na tezi, též možnost. asi mě zaujal jako ohlasová tvorba, připomínka jistého stylu.

NOXNOCTIS: kupodivu jsem to dočetl, a dokonce dvakrát. asi budu fakt vadný (sorry všem za OT) (třikrát – a dost!) :)

NATASHA: odpověděl bych ti i zde, mám to připravené, jsme ale čím dál víc OT, čili to takto utnu, ano?

NATASHA: o to se musíme znovu pohádat :), protože ses sama dostala do situace, kdy se argumenty založené na přítomnosti čtenáře zhroutily. a co je poezie bez média, bez nosiče textu? kde existuje? jen ve tvojí, mojí hlavě, čili pro nikoho dalšího.

není to vůbec účelový argument. jakmile chceš mluvit o poezii ve vztahu ke čtenáři, musíš přibrat nosič textu, tedy medium, a to je provoz. i tenhle klub, kupříkladu, nebo papír, na který píšeš, stůl, za kterým sedíš, to vše už je provoz, nejde to oddělit.

NATASHA: neztrácí, pokud narazíš na autory či autorky – a já takové opravdu znám – kteří pro přítomnost čtenáře v literatuře podniknou lecjakou oběť; ne snad že by se přímo podbízeli, ale když se ukáže, že literatura nemůže záviset na (ne)přítomnosti čtenáře, chovají se přesně v opačném duchu. je to jejich oběť, o to nic, ovšem když jim navrhneš, že by se mohli stáhnout a dělat poezii bez čtenářů, aby se trochu spravilo prostředí, začíná to být hodně dramatické… :D