• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    PEP0
    PEP0 --- ---
    VYZNÁNÍ

    Z hlouby nevidoucí tmou se blýská
    a v záři její stařec sedí.
    Pohledem svým vůkol hledí.
    Slouchá, ptá se, proč že někdo si tu výská.
    Ptá se a říci by měl, a snad se chystá,
    světu pravdu, jenž je jistá.

    Stařec sedí. V klidu jeho tělo dlí.
    Ach, sladká dřímota.
    Uvnitř starce mladá duše staletá,
    vůkol světa chlad a lidí prázdnota
    a mdlý tak zrakům jeho obraz života.
    A proto říci by měl, a snad se chystá,
    Světu pravdu, jenž je jistá.

    Je hloupé marností se potácet
    a hnát se oděn v lesku zlata.
    Je štěstím lidí s láskou zacházet
    a nezavírat porozumění vrata.
    Vždyť chladný vítr s bílým vlasem nese uklidnění
    I tam, kde teplo slunce dmychá horkou krev,
    svým klidným dechem převrací žár v zapomění
    a smazává lesk démantů i plev.

    V dešti kapek zhasíná pak každý plamen.
    Ty kapky, to jsou slzy jdoucí krajem.
    V nich každý zhasne plamen a pak tma a života ámen.
    Tak na co lidi, na co si tu hrajem?

    A mladý stařec ztichl, sedí, pláče.
    A klid svůj hledá v klidu spáče,
    co neslyší hluk nepravostí světa.
    A jen v duši krásný obraz života mu vzkvétá.
    A v duši třímá sladký sen
    a sním uléhá k spánku,
    kde navždy splývá noc i den
    a život rozplývá se v sladkém vánku.
    PEP0
    PEP0 --- ---
    POZDRAV

    Je tma.
    Tu světlo bledě prochvívá a dřív než stačí žít a znát,
    čas lehce tmou ho zastírá.
    A pak?
    Jen nicota, ta věrná pravda, družka života,
    v níž všechna moudrost mihotá,
    začíná znovu hru svou vítěznou.
    Jde znovu cestou s pravdou smutnou,
    že všichni zhasnou, nedosvitnou.
    Jde cestou svou nedohlednou.
    A není soupeř, není boj,
    je jenom záblesk, tma.
    A pak?

    MAEROR
    MAEROR --- ---



    nevyslovená otázka na štěstí

    vzpomíná na středoškolskou fyziku:
    pohyb je možné určit
    jen vhledem k dané soustavě
    a může být tedy vykonáván
    i nemusí

    pravidlo podobnosti

    žvýká pomalu a je v něm
    jen necelý díl muže
    a necelý díl příběhu
    na pokračování zastavovaný čas
    který mu v čase chybí

    nevyslovená otázka na štěstí

    odpověď se
    dostane sama ven otvorem v prostoru
    který do této chvíle
    mohl existovat
    a nebyl

    SOLIVAGANT
    SOLIVAGANT --- ---
    Zvu tě dál

    A toto je dům ve kterém bydlím
    je tu ticho, nábojnice, pár květin a prázdnota
    a kocovina z velké touhy
    a nepoctivá samota

    A prej že Proč jsi se sem stěhoval, ptala se
    když tu nikoho neznáš, a nemáš tu ani holku..
    Ale je tu řeka, lípy po cestě z vlaku
    a každá otázka jak jehla

    Tak zvu tě dál, neboj se
    zuby vlků jsou v téhle zimě bezbolestné
    ale ty jsi stejně silnější než já tak pojď
    tahle samota je jako hotel
    a společná snídaně ráno
    jako souboj dvou vznešených nepřátel

    Ale já vím
    ty jsi nevinná, celým světem a ještě víc
    když se nadechuješ vypadá to jako poprvé
    od stvoření světa
    dívám se na tebe a bojím se
    že tvé hrdlo vydá hlas, tón
    a ty řekneš něco o politické situaci
    nebo plánech na odpoledne
    a já pak poznám
    že i vysněná láska musí mít jméno, tvar
    a budoucnost
    a je tedy nebezpečná

    a zakryju si oči
    jak rytíř shazuje hledí
    a tvůj pohled jak sluneční paprsek
    na spálenou zemi
    nasadím si masku
    vojáci musí znovu do zákopů
    dávno zarostlých
    divokými růžemi
    MAEROR
    MAEROR --- ---



    přehledný jízdní řád

    dva body od sebe natažené
    v čase
    mezi jinými způsoby
    a mezi stejnou chutí

    dnes:
    mraky s karamelovou příchutí

    pohled
    před kterým uhýbá pohledem
    a ruka která není
    domov
    žena
    které to všechno vypráví

    SAMAN006
    SAMAN006 --- ---
    Synek

    Onanoval?
    Možná.

    Onanoval!
    Snad?

    Mladý ježíš bez kříže,
    dostal se za to za mříže.

    Až tam v písku na poušit,
    pan Otec mu odpouští.

    Jen církev ta je ztracená,
    píča jedna zvrácená.
    VINCENT_BU
    VINCENT_BU --- ---
    FIN: v tom nejobecnějším pojetí je to umění. pokud máš na mysli, že ani aplikace básnických prostředků (a nechtěj teď po mně, prosím, probírat poetiku) nemusí zaručit proměnu textu v báseň, pak souhlasím. zkrátka, musí se to umět, nebo ještě lépe, jak věřím, musí to přijít. ovšem jsou vodítka, která pro onen příchod připravují podmínky, čili, počítají se. kdo neumí pracovat s veršovým rytmem nebo s obrazem, počíná si stejně jako člověk, který chce nalákat vílu do chlíva nebo na schůzi.
    FIN
    FIN --- ---
    dokud nepředložíš definici toho, co dělá báseň básní, bude původní teze
    "báseň musí být především tím, co ji dělá básní",
    která celá zněla
    "báseň musí být především tím, co ji dělá básní, až na druhém místě věcnou informací"
    ve skutečnosti správně znít
    "báseň musí být především tím, co ji podle mě dělá básní, až na druhém místě věcnou informací"
    a teze bude pouze subjektivní postřeh.

    pochopitelně, celá past, abych nemlžil, zní ve zdánlivě jednoduché otázce "co dělá báseň básní" :-D
    FIN
    FIN --- ---
    VINCENT_BU: jenže mi neoponuješ. pouze konstatuješ, že někdo vzal bláboly a udělal z nich báseň, což jsem neřekl, že by nešlo. (sám jsem to udělal mnohokrát, btw.)

    já ale mluvil o něčem zcela jiném:

    požadavek
    "báseň musí být především tím, co ji dělá básní"
    v podstatě nesmyslný neboť obecně neřešitelný :-)


    definuj mi, co dělá báseň básní - tím mi budeš oponovat :-)
    VINCENT_BU
    VINCENT_BU --- ---
    FIN: budu ti hned oponovat; když Babiš blábolil na téma srpen 68 v interview, byl to jakýsi politický projev; poté, co někdo onen text vzal a poskládal jej do veršů, vznikla parodicko-satirická báseň. jak je to možné? v mých očích tím, že existují specifické básnické prostředky, inherentní stejně jako kontextové, intertextové, jejichž užití se počítá. je bláhové popírat spoustu teoretické literatury na toto téma. :)
    FIN
    FIN --- ---
    (ale zaujal mě svého času Olson https://www.databazeknih.cz/knihy/profese-poezie-81141 který se to s dalšími moderními americkými básníky pokoušel definovat...)
    FIN
    FIN --- ---
    VINCENT_BU: dovoluji si upozornit na takovou drobnost: vzhledem k tomu, že existuje široké spektrum názorů na to, co je poezie, je požadavek
    "báseň musí být především tím, co ji dělá básní"
    v podstatě nesmyslný neboť obecně neřešitelný :-)
    VINCENT_BU
    VINCENT_BU --- ---
    NOXNOCTIS: tak jasně, odkaz na "vadnost" byl již jízlivý, záměrně jsem chtěl zaujmout ambivalentní pozici.

    v tom, co píšeš je kus literárně historické pravdy, ze druhé strany na mne naléhá vždy přítomný Poundův požadavek "Make it new!" – báseň musí být především tím, co ji dělá básní, až na druhém místě věcnou informací, jinak se bavíme o jiném žánru.

    viděl jsem tedy dobře známou formu angažované říkanky, povědomé kulisy, a podivoval se, co mne drží při jejím čtení. vyvsvětluji si to tak, že je solidně poskládaná a pořád jsem asi čekal, jaká novinka zasáhne do vylíčené scény. předpověditelný estébák mě zklamal, třebas tam logicky-věcně zapadá. čili text je postavený na tezi, též možnost. asi mě zaujal jako ohlasová tvorba, připomínka jistého stylu.
    VINCENT_BU
    VINCENT_BU --- ---
    NOXNOCTIS: kupodivu jsem to dočetl, a dokonce dvakrát. asi budu fakt vadný (sorry všem za OT) (třikrát – a dost!) :)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    JANEQ: Mne tam ta ňadrotvorba nějak irituje. Myslím, že překáží ostatnímu...
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    JANEQ
    JANEQ --- ---


    podívej
    zapadá Jupiter
    sluší nám to spolu
    jsme spolu-ňaderní

    spolu
    nádherní

    ve vlaku do Vítkovic
    se držíme za pivo
    jeden druhého a
    vzpomínáme jak božsky klidný
    byl Madrid

    v cikotu rozverných koňader
    neslyšíš
    než tlukot vlastního
    srdce


    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BURKHAR: Jedno z nejlidštějších témat, která lze vymyslet, je univerzálně pravdivé a v té upřímnosti i sympatické.
    Líbí se mi obraz chůze po paprsku (raději po než na), ale celek textu je možná až příliš lyricky prostinký, včetně toho rosy-bosy.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    VINCENT_BU: Souhlas. Kdyžtak sem [ Těžký život básníkův ], pokud chceš veřejně.
    VINCENT_BU
    VINCENT_BU --- ---
    NATASHA: odpověděl bych ti i zde, mám to připravené, jsme ale čím dál víc OT, čili to takto utnu, ano?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam