SALVATOR: Nevím, jaké byly motivace carského režimu, ale Gorbačovem zavedená prohibice byla jedním z opatření, která měla zefektivnit, respektive resuscitovat sovětské hospodářství, prohibice konkrétně zvýšením efektivity práce, o zdraví či morálku lidu vlastně nešlo.
Celý ten balíček opatření byl známý jako perestrojka. V souvislosti s ní se u nás mluvilo primárně o glasnosti, tedy o větší transparentnosti státu a svobodě informací, ale její jádro bylo především ekonomické povahy, měla poměrně zásadně reformovat hospodářství a zavést konkurenční prostředí mezi socialistickými podniky. Což se moc nedařilo, mimo jiné i proto, že i vedení těch samotných podniků to spíš sabotovalo.
S perestrojkou souvisí řada nepříliš známých zajímavostí, protože u nás se jí báli ještě víc než v SSSR, takže jsme o ní měli minimum informací. Jedna z nich (která ve své době nebyla známá ani v SSSR, ale zjistila se až z archivů) je třeba to, že nutnost zásadní hospodářské reformy si uvědomovali už Brežněv a Andropov, který nastoupil po něm. Ač to oba byli kovaní a bezohlední bolševici (Andropov byl dlouhá léta šéfem KGB), tak v oblasti hospodářství neměli konzervativní názory (primárně asi proto, že si je prostě nemohli dovolit). První bádání nad tím, co s tím, inicioval Brežněv, na veřejnost s tím pak vyšel Andropov coby jeho nástupce, který během své vlády začal levelovat Gorbačova jako někoho, kdo bude v tom plánu pokračovat a zrealizuje ho, protože v té době narážela hospodářská reforma SSSR i na politický odpor části politbyra. Ta po smrti Andropova prosadila Černěnka a až po jeho rychlém skonu nastoupil Gorbačov a s ním i perestrojka. Nicméně hospodářská reforma, která byla jejím jádrem, nebyla dítě jeho, ale toho konzervativního dědka Brežněva o 5-8 let dřív.
(Zdroj: Pullmann: Konec experimentu)