KOVOVAMINCE: Mimochodem, myslím, že se mluví hlavně o období kolem 9-10 století. Později byly v Anglii docela rozšířené veřejné lázně.
Jinak vtipné je, že emisar Bagdádského kalífa Ahmad ibn Fadlan naopak vikingy označil za nejšpinavější bytosti :)

KOVOVAMINCE: vs https://www.idnes.cz/xman/styl/james-hamblin-mydlo-sprcha-minimalismus-hygiena-ocistny-ritual-byznys-prumysl-reklama-marketing.A201031_154449_xman-styl_fro

SALVATOR: svatojánské proto, protože se sbírají na sv. Jana. Maďaři a Slováci je nakládají do cukrového roztoku a pak je žerou celý, je to hodně sladký, měkký, ale celkem dobrý

ad břízy, není to tak dlouho... https://www.ahaonline.cz/clanek/musite-vedet/182089/vandal-navrtal-brizu-a-chytal-mizu-do-kanystru.html

Vikingskej ideál krásy byl vzrostlej člověk se světlýma vlasama a vousama. To neni překvapivý. Ale protože se každej nenarodil jako blond fešák, přišli na způsobem, jak si porost zesvětlovat. Používali k tomu silný mejdlo s louhem.
Anglosasové je považovali za "cleanfreaks", protože se běžně koupali jednou týdně, poměrně často se převlikali do čistýho a předpokládá se, že důležitý časti těla udržovali čistý (v rámci možností) aspoň otíráním v době mezi koupáním. V hrobech se dokonce našly lžicky pravděpodobně sloužící k čištění uší. Anglosas se (oficiálně) vykoupal dvakrát ročně.
Seveřani měli pro koupácí den taky termín. Dneska ten termín znamená prostě sobotu (laurdag / lørdag / lördag).
#fakta #historie

SALVATOR: správný ležák nespěchá :)

CERNYRYBIZ: Pár poznámek:
Rusové samozřejmě přišli na to, že se březová míza dá taky zkvasit :D
Dá se to sbírat i z nalomený březový větve.
U nás se tomu říká svatojánské ořechy :)
Nezralý ořechy se zpracovávaj i v britský kuchyni, ale nenakládaj se do cukru nebo medu, ale na kyselo.
Zkoušeli jsme je loni a teda jako nevim... buď sme udělali něco špatně, nebo je to prostě acquired taste a musíš to chvíli jíst, aby ti to začalo chutnat. Na to, jak mám rád výrazný chutě, bylo tohle na můj vkus až moc výrazný. Bohužel nevim, podle jakýho receptu sme to dělali, ale našel sem třeba tenhle.
A před časem sem postoval do Zjištění, že ty ořechy jsou součástí omáčky Ohó-Ohó (Wow-Wow), o který píše Pratchett ve spoustě knížek a o který sem myslel, že si ji vymyslel. I když ta skutečná omáčka a knižní vlastně jsou dost jiný věci.

CERNYRYBIZ: a když si to teď ověřuju, internety tvrdí, že ty ořechy není nutné spařovat, stačí je pár dnů louhovat ve studené vodě - a ještě jiná stránka je po louhování ve studené vodě s tím sirupem svařuje. Principy jsou ty samé (zbavit části hořčin, nechat zoxidovat, nechat prostoupit cukrem), ale podle konkrétního postupu se bude lišit rychlost jednotlivých procesů a v důsledku nejspíš i chuť výsledku.

SALVATOR: já mám rád tak nějak obecně britskou a skotskou kuchyni... a všichni se mi za to smějou. Ovšem včetně té koloniální, takže vindaloo ocením taky, a zároveň nic nenamítám proti lívancům s javorovým sirupem...

A ať nejsem úplně off topic, zajímavé (aspoň pro mě) bylo před pár lety zjištění, že stejně jako se vyrábí javorový sirup navrtáním javorů (je to vlastně míza), vyrábí se březová voda navrtáním bříz...

...a že oblíbená ukrajinská (resp. obecně východní) pochoutka, "černé ořechy", vzniká řízenou oxidací ořechů zelených. Je potřeba je otrhat těsně předtím, než se jim začne tvořit skořápka, na několika místech je napíchnout, spařit (resp. velmi krátce povařit) aby se vylouhovala část hořčin, nechat na vzduchu oschnout (už v tomto bodě zhnědnou) a následně zalít cukrovým sirupem (tradicionalisti dají ředěný med)... a tadá, na podzim můžeme servírovat. Ale pozor - ať vás ani nenapadne přidávat do toho jakékoliv antioxidanty! Pak oxidace neproběhne a výsledek můžete leda vyhodit.

PALEONTOLOG: k těm asi boloňskou omáčku?

PALEONTOLOG: Přesně. Pro mě je tohle chipotle. Dej mi k tomu chipotle a sežeru nejen tkaničky, ale i ty boty.

SALVATOR: tak to pretluces thajskou sukiyaki omackou a trada. s urcitym korenim bych mohl snist itkanicky od bot

CERNYRYBIZ: Tak sem to nemyslel, takovejma předsudkama naštěstí netrpím a na pár výjimek, jako je krev nebo plody moře i rád zkouším nový jídla :-). Jde o to, že já rád výrazný chutě. Mexickou, indickou , sečuánskou kuchyni, nedávno sem objevil sečuánskej chili olej, skvělá věc. Miluju kimčchi. No a tuřín mi do toho moc nezapadá. Určitě bych to sněd, bez mrknutí oka. Ale zároveň bez radosti v srdci, kterou mi v něm umí vzbudit Sriracha nebo jehněčí vindaloo.

SALVATOR: nevíš, o co přicházíš :) pro mě jedna z nejlepších zelenin, chuťově lepší než brambory. Jen se zbavit předsudku, že "je to krmivo".

CERNYRYBIZ: Dušenej tuřín teda ale taky nezní úplně lákavě...

SALVATOR: haggis je skvělej za dvou podmínek: je k dispozici pivo na zapíjení (a buď stout nebo klasický ale, žádná ipa, zádnej ležák...) a jako příloha je k němu dušený tuřín na másle. A jo, jsem ochotnej to sníst i s tím žaludkem :)

SALVATOR: Různé babské rady zmiňují ocet jako vhodný pro čištění skvrn od krve...

JONY: Zároveň ale prej zabraňuje sražení krve, což pro mě dělá tu věc poživatelnější, minimálně z hlediska konzistence.
To mi ale mimochodem přijde zvláštní, neměl by ocet mít právě opačnej účinek? Na mléčnou bílkovinu má, vždyť se dá ocet nebo citrónová šťáva použít jako syřidlo k vysrážení mléčný bílkoviny při dělání sýra. Sám sem si takhle dělal doma paneer.