Zkusil jsem také něco k tomu původu slova meč. A docela by mě i zajímalo kde vlastně vznikl takový první meč?
https://is.muni.cz/th/ixf3l/Puvod_nazvu_stredovekych_zbrani_pouzivanych_v_Cechach_a_na_Morave__zbrane_chladne_O_secne_a_bodne_.txtCitace:
"Meč/meč
PSJČ (II. 1937-1938, s. 756) popisuje meč jako bodnou nebo sečnou zbraň, po jedné či obou stranách
ostrou a také s ostrým bodcem.
Staroslověnská podoba slova je mečь. V srbsko-církevně slovanských a charvátsko-hlaholských textech
se objevuje také tvar mьčь. Tyto dva praslovanské tvary byly přejaty i do jiných jazyků, výskyt
názvu je tak všeslovanský – např. srbocharvátsky måč (archaicky a v dialektech i mêč), slovinsky
mèč, slovensky, staročesky a česky meč, hornolužicky mječ, dolnolužicky mjac (archaicky a
v dialektech mjec), staropolsky a polsky miecz (v dialektech i m(n)iec), východoslovansky meč,
ukrajinsky (archaicky a v dialektech) mič atd. Všechny tyto názvy nesou význam ,meč, starobylá
bodná a sečná zbraň s oboustranným ostřím´, ,zbraň vůbec´, přeneseně pak také ,síla, moc, násilí´ a
dále archaicky i ,mužská linie rodu´. Především v dialektech se vyskytují významy další, a to
,různá opěrná a spojovací břevna nebo tyče v dřevěných konstrukcích střech, tkalcovského stavu,
žebřin, vozů, plotů apod.´ a ,nástroj k čištění lnu´ (ESJS 8, s. 460).
Za primární tvar se většinou pokládá praslovanské mečь. Podoba mьčь bývá vysvětlována fakultativním
zúžením e před č, různou výslovností e v přejatých slovech či pozdním lidovým přiřazením slova
k mъčati (,hodit, mrštit´) (ESJS 8, s. 460).
Jedná se o putovní kulturní slovo, jeho zdroj a cesty šíření jsou ovšem nejasné. Podrobnější
přehled všech názorů na původ tohoto slova podává ESJS 8, s. 460: Podle starších výkladů bylo
praslovanské mečь přejato z gótského akuzativu singuláru mēki (v nominativu *mēkeis). Tento vztah
však (stejně jako vztah ke staroislandskému moeker, starosaskému māki [*mēkja-] a k staroanglickému
mēce [*mōkja-]) není úplně jasný. Navíc se objevují i „hláskové potíže (gótské ē versus slovanské
e) a izolovanost germánského slova, které vedly k názoru, že jde o paralelní přejetí z neznámého
jazyka“ (ESJS 8, s. 460). Podle Holuba-Kopečného prapříbuzné je s latinským macta označující krátký
meč (latinské mactare ,zabíjet´) – tento výklad ovšem není obecně přijímaný (ESJS 8, s. 460,
Holub-Kopečný 1952, s. 219, Machek 1971, s. 357).
Badatelé se nejčastěji přiklánějí k názoru, že název pochází pravděpodobně z jazyků východních,
zvláště kavkazských. Na tuto oblast původu se také zaměřil Kiparski, který na Kavkaze hledá pramen
praslovanského mečь, neboť právě tam byla rozvinuta výroba kovových zbraní (dido a kapuči mač´a
,šavle´, kuanada mĩča ,dýka´). Přejetí do slovanských jazyků by pak proběhlo prostřednictvím
turkotatarským. (Pozn. Vasmer toto odmítá a uvažuje o opačném přejetí – ze slovanštiny do
turkotatarských jazyků.) Shevelov vychází z gruzínského máχva ,ostrý; meč´a lezginského maχ
,železo´. (ESJS 8, s. 460)
Původ názvu hledají někteří vědci i v keltštině (Keltové také vyráběli mnoho kovářských výrobků
jako např. obousečné meče, hroty oštěpů apod.), navíc vzhledem k tomu, že kovy byly obráběny za
pomoci ohně, nabízí se jako základ názvu keltské *mecc- ,blyštět se, třpytit se´ (ESJS 8, s. 460,
Rejzek 2001, s. 369, Newerkla 2004, s. 543).
Nutno podotknout, že u jmen zbraní je daleké šíření a přejímání slov zcela běžný jev. Jména
přenášejí vojáci i zajatci do krajů velmi vzdálených (Machek 1971, s. 357)."