Příběh majora Hajime Fuji.
Hajime Fuji před 2. s. v. válkou bojoval v japonské armádě v Číně, kde byl zraněn šrapnelem do levé ruky. Když byl v nemocnici ošetřován, zamiloval se do sestry která se o něj starala a posléze si ji v Japonsku vzal. Byl velmi schopný, ale zranění jej limitovalo v používání ruky a tak jej poslala armáda na leteckou akademii, kde vystudoval a nadále pak působil na armádní letecké akademii v Kaitamě coby učitel mající na starost morálku a charakter studentů. Vštipoval jim nacionalismus a příkladného japonského bojového ducha a myslel to rozhodně vážně.
Když se ke konci druhé světové války kolo dějin přiklonilo na stranu spojenců, a mnozí z jeho studentů se již z letů nikdy nevrátili, požádal o to aby mohl sloužit jako pilot kamikaze. Jeho žádost byla zamítnuta s tím, že má ženu a dvě malé děti. Po nějaké době podal druhou žádost a i ta byla zamítnuta. Celá situace, kdy sám nemohl naplňovat to, co učil studentu se značně podepsala na jeho duševním stavu. Když jeho žena Fukuko zhodnotila stav svého muže a výhled do budoucna, kde by hrozilo, že ji buď bude vinit za celou situaci, či se zcela stáhne depresivně do sebe a přestane interagovat se světem, oblékla své nejlepší kimono, vzala svou roční dceru do šátku a tříletou do náruče a přivázala její zápěstí ke svému.
Poté skočila do ledových vod řeky Arakawa, nedaleko místa kde její muž učil. Zanechala mu vzkaz aby dobře sloužil své zemi s tím, že se brzy sejdou.
Poté co byla jejich těla nalezena, k nim přivedený Hajime si usekl prst a krví napsal třetí žádost.
28 května 1945 bylo jeho letadlo jedno ze dvou které narazily do torpédoborce USS Drexler a potopily ho s celou posádkou.