SALVATOR: jsem děvče zkažené a představila jsem si porno se sedmadvacet metrů vysokýma průhlednýma pannama a normálně velkýma arabama a... no, jako na koukání dobrej bizár, ale nevím, jak moc by si to užívali ti arabové :-)

(a ještě ke všemu jsem tam měla překlep, o sexu s panama, čímž se mi představa obohatila o panamské klobouky a teď mám kafe v klávesnici)

27 metrů vysoké a průhledné! Cudné! S lákavými vagínami! To je úplnej sen, to sem si vždycky přál!

Btw, kdybyste mi někdo pomoh, když už sme nakousli tohle. Silně mi to připomnělo tvrzení, na který sem kdysi narazil, že to, co Mohamed sepsal zejména ohledně vztahů mužů a žen, do značený míry odpovídá tomu, jak by si mladej submisivní latentní homosexuál moh představovat, že ty velký maskulinní chlapáci (kterým on není), mluvěj nebo uvažujou o ženách (na jejichž místě by on mohl chtít být). Což by z velký části muslimský kultury každodenního života dělalo velkej a strašně smutnej omyl. Netušíte někdo, kdo, kdy, kde moh tohle prohlásit? Kde sem na to moh narazit?

ZUULUU: pár detailů k tomu zde https://wikiislam.net/wiki/72_Pannen
Pobavila mě představa, že mají být 27 metrů vysoké a průhledné, mají být cudné a oči klopící.

ZUULUU: Máš na to celou věčnost, tak si je šetři.

ANTICLOVEK: Tak ona je ale chyba dívat se západním pohledem i na motivace třeba zrovna těch blízkovýchodních fanatiků :). Ale přiznejme si - vodbouchnout se někde na tržišti nebo ve Francii na nádraží a dostat za odměnu 72 panen (nebo paniců), to je taky happy end. Subjektivně.

ZUULUU: Možná špatně rozumím, ale napadají mě dvě poznámky. Japonců bylo v roce 1945 přes 70 milionů (ne malá země) a ideologie potlačování individualismu nějakou myšlenkou kolektivní identity je k vidění v zemích spíše většich co do populace.

Kdyby to psal česky, tak by mu asi jeden prst nestačil :))

SATAI: ha, vida, děkuji za opravu.

troufám si říct, že právě protože se jedná o exotický japonský příběh, tak se tu vznáší nějaký opar poetičnosti/vznešenosti, který právě vychází z našeho západního pohledu na jejich kulturu... a který osobně zásadně nesdílím :) kdyby to byl příběh o fanatikovy ze západu nebo třeba blízkého východu, takový ten falešný pocit stereotypně japonského "něčeho navíc" by tam nebyl.. ale to jen imho a uvědomuju si že to vychází z mého odporu vůči kolektivismu a východnímu spiritualismu/tradicionalismu :)

SATAI: No, ano. Bezvýhradně souhlasím. Ale naše pohledy jsou zase jen skrz prisma naší civilizace, naší kultury.

SALVATOR: Dobre slouzil sve zemi... to muzes rict i o hlidaci koncentraku. A jake nasledky tahle sluzba nesla pro jeho zemi... o tom radeji nemluvit.

Kazdoapdne, pokud chce nekdo byt kamikadze, tak je to jiste hezky konicek, ktery by mela spolecnost podporovat, ale mozna by bylo pekne netahat do toho novorozence a batolata.

NELLAS: Jo, to mě taky... Mě by zajímalo, jestli jim přijde creepy náš individualizmus.

SALVATOR: Já to chápu, mě ale obecně děsí fanatismus a fanatický nacionalismus libovolné kultury. A je pravda, že ty asijské jsou obecně víc kolektivistické než individualistické. A i to mi přijde trošku strašidelné.

NELLAS: Nebo není. Dobře sloužil své zemi a brzy se sešli. Z jejich pohledu: happy end.

Nahlížet tyhle věci naším euroatlanticky civilizačním pohledem není asi vždycky úplně správně...

GREATDRAKE: Musím říct, že tohle je děsivé po všech stránkách.

Příběh majora Hajime Fuji.

Hajime Fuji před 2. s. v. válkou bojoval v japonské armádě v Číně, kde byl zraněn šrapnelem do levé ruky. Když byl v nemocnici ošetřován, zamiloval se do sestry která se o něj starala a posléze si ji v Japonsku vzal. Byl velmi schopný, ale zranění jej limitovalo v používání ruky a tak jej poslala armáda na leteckou akademii, kde vystudoval a nadále pak působil na armádní letecké akademii v Kaitamě coby učitel mající na starost morálku a charakter studentů. Vštipoval jim nacionalismus a příkladného japonského bojového ducha a myslel to rozhodně vážně.

Když se ke konci druhé světové války kolo dějin přiklonilo na stranu spojenců, a mnozí z jeho studentů se již z letů nikdy nevrátili, požádal o to aby mohl sloužit jako pilot kamikaze. Jeho žádost byla zamítnuta s tím, že má ženu a dvě malé děti. Po nějaké době podal druhou žádost a i ta byla zamítnuta. Celá situace, kdy sám nemohl naplňovat to, co učil studentu se značně podepsala na jeho duševním stavu. Když jeho žena Fukuko zhodnotila stav svého muže a výhled do budoucna, kde by hrozilo, že ji buď bude vinit za celou situaci, či se zcela stáhne depresivně do sebe a přestane interagovat se světem, oblékla své nejlepší kimono, vzala svou roční dceru do šátku a tříletou do náruče a přivázala její zápěstí ke svému.
Poté skočila do ledových vod řeky Arakawa, nedaleko místa kde její muž učil. Zanechala mu vzkaz aby dobře sloužil své zemi s tím, že se brzy sejdou.

Poté co byla jejich těla nalezena, k nim přivedený Hajime si usekl prst a krví napsal třetí žádost.

28 května 1945 bylo jeho letadlo jedno ze dvou které narazily do torpédoborce USS Drexler a potopily ho s celou posádkou.