PALEONTOLOG: ten požár začal někdy kolem jedné odpoledne, první kouř byl hlášený v 15:30, v pět volali hasiče - a evakuaci vyhlásili až o půl šesté. Ale nic urgentního, havíři ještě pečlivě sklidili vybavení, no a teprve potom se začali evakuovat, akorát že to už šli do hustýho kouře a nedošli.

XCIDER: ať už to byli zaměstnanci kohokoli, tak postup měli nacvičenej a to je zachránilo. V té době to rozhodně nebyl standard.
Jasně, třeba naše Dukla byla o skoro 20 let dřív (1961), ale tam ztratili dvě hodiny tím, že nikdo nic neřešil, a když to řešit začali, už bylo pro 108 lidí pozdě.

Já bych dodala, že trefit vrt na centimetry není prdel.

PUKPUK: já bych teda doplnila, že ač vrtná společnost byla neschopná, co se týká zaměření, tak na druhou stranu dbala na bezpečnost lidí, kteří měli pro podobné evakuace výcvik, takže všech 55 horníků se bezpečně dostalo ven - což na rok 1980 je docela zázrak.

Že se může potopit 150m vysoká vrtná plošina do 3m hlubokého sladkovodního jezera. A vlastně i celé jezero s ní.

Stalo se tak v roce 1980 v Lake Peigneur. Vrtaři v tomto jezeře nechtěně navrtali solný důl pod jezerem a tak se stalo že se celé jezero vypustilo, Do propasti byl vtažen remorkér, dok, další vrtná plošina, parkoviště a velký kus nedalekého Jeffersonova ostrova. Důl byl samo funkční takže 50 horníků mělo o zábavu postaráno a čekal je výstup zoufale pomalým výtahem pro 5 lidí.
A aby toho nebylo málo, do vypuštěného jezera odtokovým kanálem nateklo moře a vznikl dočasně jeden z největších vodopádů ve státě a vytlačovaný vzduch z dolu vytvořil až 150m gejzíry. Nyní je voda v jezeře slaná a je hluboké kolem 50 metrů

Aneb jak jedno špatné zaměření 30cm vrtu způsobilo megaprůser.

Lake Peigneur - Wikipedia
https://en.wikipedia.org/wiki/Lake_Peigneur

AXTHEB: představuju si ty zjizvený záda v kontextu: MOIRAIN:

ELIDOR: A kdo ho nechtěl žrát, dostal bičem. Idyla.

Ke kurdějím, pokud je máte dostatečně dlouho, otevřou se vám staré jizvy, protože degraduje kolagen v tkáních a v jizvách je ho víc, než v nezraněné tkání.

DISRUPTION OF HEALED SCARS IN SCURVY-THE RESULT OF A DISEQUI... : Plastic and Reconstructive Surgery
https://journals.lww.com/plasreconsurg/citation/1976/02000/disruption_of_healed_scars_in_scurvy_the_result_of.15.aspx

STENNY: četl jsem, že na delší plavby měli sudy s kysaným zelím ...

E2E4: Zkousel jsi nekdy neco uzitecneho prosadit v jakekoliv organizaci starsi peti let?

GUMBA: "....a to je kolobeh zivota, poznamenal filosof. Ale lide nemeli naladu na filosofy a uslapali ho."

E2E4: To je snad jasný proč. Protože cenu měl pouze život šlechtice, nějaký námořnický podpalubni plebs admiralitu nezajímal.


STENNY: Ve fyzice např. teorie éteru nebo flogistony :) Naštěstí lidé nežijí věčně, takže prostě staré teorie vždy nakonec vymřely spolu s lidmi, kteří na nich lpěli, a přicházející generace už si správnější teorie zažily v mladém, nezatíženém věku ... avšak aby pak titíž ke stáru opět do krve bojovali proti teoriím zas ještě správnějším.

MARASAN: Stejně tak mohl říct, že to způsobuje uřknutí, vědecké by to bylo úplně stejně. Kurděje se velmi dlouho léčily podle teorie humorů, samozřejmě naprosto neúspěšně, a ta teorie o žlázách byla z humorove odvozená.
Poukazuju na to, že přístup "přiznám si, že nic nevím, a budu problém zkoumat" nebyl většinu dějin používán nijak masově, spíš to byla výjimka. V medicíně i některých jiných oborech se prostě vymyslela nějaká teorie, často podlozena jen sebevědomím autora, a ta se prosadila, protože... Proto. A pak se stávalo, že teorie měla větší cenu, než data. Viz třeba teorie miazmatu a cholera.

STENNY: mě na tom fascinuje hlavně jak se něco na danou dobu seriózně objeví, potvrdí, ale vedení námořnictva to sabotuje, protože .. nevím.

STENNY: o vitaminech v dobe kurdeji nevedeli nikdo nic, takze storka o odblokovani zlaz citrusem je proste good enough.

E2E4: To nebyla záležitost jenom kurdějí. Třeba "Edo sickness" (beri-beri, nedostatek thiaminu) koncem devatenáctého století zneschopňovala kolem třetiny japonských námořníků, protože ti často jedli jen loupanou rýži a máloco jného. Lidová medicína na to měla funkční léky, aniž by věděla proč (jenže vitamin B můžeš i z trvanlivých potravin doplnit snáz, než C - stačí neloupané zrní, fazole atd.), ale moderní Japonsko je odmítalo jako archaické pověry a divoce spekulovalo, proč jim námořníci padají jak mouchy. Nejoblíbenější teorie byla, že se všechno musí hodně dezinfikovat. No, nepomáhalo to.

Teprve až doktor Takaki vystudoval medicínu na západě, dozvěděl se o řešení kurdějí, získal základy epidemiologie a následně doma udělal pořádný výzkum, tak se to začalo trochu zlepšovat.
Pak vedení námořnictva řeklo, že dát námořníkům lepší jídlo by bylo moc drahé a beztak je beriberi určitě infekční choroba :D .
Pak se Takakiho návrhy prosadily v námořnictvu a neoficiálně v armádě, ale následně se armáda zase vrátila k bílé rýži a tím i k beri-beri. Dvacet let potom, co Takaki všem řekl, co pomáhá, a dokázal to pokusně, hospitalizovali Japonci během rusko-japonské války čtvrt milionu vojáků kvůli nedostatku thiaminu. Dvacet let... a to už bylo na začátku dvacátého století!

Však i ten doktor, který udělal první dobrý pokus ohledně léčení kurdějí, na to pak narouboval teorii, že kurděje jsou způsobené ucpanými potními žlázami a citrusy pomáhají, protože žlázy odblokují.
Lidé mají raději dobrý příběh, než data...

STENNY: na tomhle je mírně zajímavé, že ta znalost co na kurděje funguje se neustále objevovala a mizela. je to popsány tuším na anglický Wiki o kurdějích.