TAJAK: stav, co jsi po dni na sladkym prisel, jsi vycitil hned vecer? druhej den rano? sladky mam rad, ale z tohoto extremu bych mel obavy (nechci ani myslet na to, jak by mi bylo)

ja si zkusil dat mesic bez cukru. slo to, pokud jsem to nekdy porusil, bylo to spis z nepozornosti. pravdou je, ze je to FAKT TEZKY, neb cukr mas i na mistech, kde ho necekas. nedas si suseny banany, jsou s cukrem (ok, dost exotickej priklad), brusinky jsou taky proslazeny (pokud si nekoupis slazeny jablecnou stavou, nekrestansky drahy).
uplne v klidu jsem nebyl :) -- bylo to nastesti v lete, takze kompenzace ovocem, pak jsem porad neco pekl.. susenky s ovesnejch vlocek (zaklad rozinky, ty jsou sladky jak cyp, az je ti z toho zle).

zkusenost vynikajici, kez bych mel silu vydrzet. zatim jsem ale ve stavu „jizdy na horske draze“. mesic nic, pak zas moc. ale co... padalo to tu porad a klidne to zvopakuju: klid, nebicovat se a bejt spokojenej.

Nejlepší znalosti člověk získává praktikováním na sobě samém... Tělo je odolný aparát, pokud chce někdo zkusit, jak např. působí cukr, zkuste jít jeden den jenom sladké. Je to extrém, to ano, ale zkušenost je to dobrá...zkoušel jsem to a stav, který se dostavil, příjemný nebyl... Veliká roztěkanost, depresivní stavy, agresivita (pokud jí někdo maso a cukr a cítí se občas agresivní, toto je s velkou pravděpodobností ta hlavní příčina), studené ruce a nohy, netrpělivost, zrychlenost po požití, zpomalenost a útlum při odeznívání...

Pokud člověk přestane jíst cukr, okamžitě pozná prospěšnost tohoto svého rozhodnutí...lidé často nevěří, je to každého věc. Život je dlouhá zkušenost, vyštípnout si z něho jeden týden, kdy vyjedu ze stereotypu, který už mě možná podvědomě stejně deptá, může být nakonec příjemné.

Jedno je jisté - všechno souvisí se vším, vše je propojeno...jedna věc se prolíná s druhou, atd. Nemoc se dá léčit z různých pohledů a směrů. Vše ale nakonec vede k tomu, že se člověk dostane do určité jednoty, a to nejenom v sobě samém, ale také externě, je v jednotě s celkem, řekněme s Přírodou a Vesmírem.
Jak se k tomuto stavu dopracujeme, je každého vlastní rozhodnutí. Kdo předčasně umírá na nemoc, je to jeho podvědomé vlastní rozhodnutí, je to neochota a nevůle se sebou něco dělat.
Když špatně jím, špatně se cítím, mám nepříjemné psychické stavy, které zpětně a přímo ovlivňují funkci celého těla, všech orgánů...tím se pak opět zpětně a ještě hlouběji prohlubuje můj nepříjemný psychický stav, což vede k dalšímu negativnímu ovlivňování tělesných funkcí. Čím více jsem mimo sebe, tím více jsem ne-mocný, tím méně jsem tady a teď, tím více jsem v minulosti či budoucnosti (v myšlenkách; tělo je však z přirizenosti přítomné a každý takovýto výlet zpět či dopředu ho oslabuje). Toto vše také určuje, jaké vztahy máme s okolím, se svojí rodinou, s přáteli, s partnery, atd...jaký máme vztah k přírodě a v první řadě - JAK SE MÁME ČI NEMÁME RÁDI...

Chtěl jsem vlastně říct to, že člověk se k nějakému kroku rozhoduje na základě toho, že je s něčím (sám se sebou, se svojí existencí v tomto životě) nespokojený... Nezáleží tedy v konečném důsledku, na jakou cestu vykročí, protože v určitém bodě se všechny cesty opět sbíhají v jednu. Důležitý je ten krok, rozhodnutí něco změnit. Tam všechno začíná...:)

TADEAS: to se nesmí přehnat nic...
jj, jakože chybějící... třeba nějaký minerál nebo vitamín
KAREN: nepřibereš :o)

TADEAS: jj souhlas) nebo treba suseny ovoce, orisky... a ted jedu v hruskach) nebo si upict neco zdraveho;) pak tu mam ale darovany vyborny domaci marmeladky a pampeliskovej sirup (mnammmm) nebo semtam neco z mistni pekarny, ale vseho s mirou) jinak ja po cukru nejak ultra (uz) netouzim a nechybi mi, ale obcas si telo rekne, no... a taky semtam si rikam, ze po tech sladkejch (+tucnejch) pecivkach treba priberu))

DARJEEL: jj, ale nesmi se to s tim slanym prehnat ;) ... kazdopadne je to porad takovy balancovani a vyvazovani neceho nekde jinde. kdybych byl schopnej to rovnou nevychylit, to by bylo hezky. ale asi by to potom nebyla takova zabava :))

karentni?

TADEAS: jj, mně docela funguje i něco slaného, když mám chuť na sladké...
Jinak chuť na sladké může být také nespecifický (či spíše nespecifikovaný) požadavek těla po nějaké karentní látce. Akorát se ten signál blbě čte...

VODA: Dík. Stejně bude nejlepší to vyzkoušet :)

VODA: jj, mě právě přijdou ty čaje dost podobné. Jen jsem různě čet, že při půstu čaje radši ne, tak by mě to právě zajímalo.

tak ještě k sladkému - tohle video - paní Terešová mě úplně dostala :) - http://www.cestyksobe.cz/serialy/makrobiotika/makrobiotika/829.html?quality=low

tak jsem vcera prozkoumala stranky a diskuze na makrobiotika.info
je tam toho mraky teda musim rict
a porad narazim na jednu vec

vsude se pise, ze obiloviny a ovoce nekombinovat, nicmene porad narazim zejmena na sladke recepty - jahly plus ovoce. Ruzne kulicky a tak, toho je spousta

AKAM: já myslím, že je to celkem jedno, bancha jsou především lístečky, hojicha hlavně části stonků a řapíky, které se po dosušení ještě praží. oba mají malý obsah kofeinu (hojicha ještě mín, vyrabí se z banchi pražením), proto jsou vhodné na běžné pití a vaření

DARJEEL: Nenapínej :)

VODA: s cukrem a citrónem! .)

DARJEEL: a co teprve pigy čaj:)

DARJEEL: Mohl bych vědět, proč zrovna bancha? A co třeba hojicha?

VODA: jj, rozumím. To už si musí každý určit sám, co je pro něj vhodné. On je při půstu taky zvlášť důležitý záměr a stav ducha :)
A btw. makrobiotika je slabý a mladý odvar z tcm ,)

VODA: tak jednou za čas, zvlášť třeba v létě, je půst (1-3 dny) jen o vodě (nebo se dá pít třeba bancha) docela fajn... ledviny si naopak odpočinou od soli a cukru, jen je to chce v případě že je chladněji trochu zahřívat zvenku... nějakou dekou nebo čchi-kungem.