DANYSEK: Formuloval bych to trochu jinak. Nicméně, Dalbor Záhora fakt Miladu Horákovou nepověsil, jestli to chceš formulovat takhle. Pamětnice té doby byla třeba babička, a ta říkala, že za války to bylo tak zlý, že by bývali kromě Rusů byli vítali klidně i ďábla - prostě cokoliv se jevilo jako změna k lepšímu. Novináři to samozřejmě podali značně "výživně", ale vzhledem k tomu, že vím, jak moc je možné některé výroky vytrhnout z kontextu, tak prostě jsem schopen jeho slova nějak chápat.
Třeba v tom smyslu, že poválečná orientace na SSSR byla skutečně v té době rozhodnutím velké části národa (i když připouštím, že netušili, do čeho jdou, a pak bylo najednou pozdě). Některé věci, jako třeba odsun sudetských Němců, by v kontextu toho, že bychom nespadali do východního bloku, prostě nebyly možné. Ale ty lidi to tehdy cítili takhle.
Viděno s odstupem času, tak se tehdejší doba skutečně jevila jako série špatných řešení. Ale k té optice "wermachtu, který nás chránil před bolševikem" by interpretace 2.světové války skutečně sklouzávat neměla a nevím, co je na tomhle jádru Daliborova sdělení chybného. Němci by ke konci války bývali byli zřejmě rádi svoje chování ze začátku války vzali zpět - ale to prostě už nešlo. A bezprostředně po válce si zase Češi asi nedokázali představit, že v Německu proběhne něco jako denacifikace a že další pokus o nastolení demokracie, tzn. Spolková republika, tentokrát vyjde... kdybys prožil to, co ty lidi tenkrát, ale nevěděl nic o tom, co bude následovat, nejspíš by ses rozhodoval stejně jako oni.