TRISSIE: to já taky ne, ale tenhle jazykolam znám :) Asi na dramaťák chodil někdo jinej, kdo mě to naučil :)

BONEMINA: mé další bude Café à la Beethoven (ale asi bude slabý)

Sir David Attenborough za svou kariéru "před kamerou" vděčí tropické nemoci, kterou si dovezl z natáčení v Africe jeho přítel Jack Lester, správce pavilonu studenokrevných živočichů londýnské ZOO.

Attenborough, ač vzděláním geolog a zoolog, totiž do BBC nastoupil jako producent vzdělávacích a diskusních pořadů a tahle role mu vyhovovala. Jedním z jeho pořadů byla živá prezentace exemplářů z londýnské ZOO, přišlo mu ale, že by bylo fajn spojit záběry z divočiny se záběry ze studia, tak vyrazil s Lesterem a jedním kameramanem natáčet do Afriky. Po návratu stihl Lester jen jeden živý vstup, než skončil v nemocnici*, a protože kameraman musel zůstat za kamerou, jediný člen výpravy, který věděl, o co jde, holt musel před kameru, aby odprezentoval živé vstupy.

And the rest is history, a pokud se o té historii chcete něco dozvědět, velmi doporučuju poslechnout si tuto audioknihu:
David Attenborough: Život na naší planetě. Mé svědectví a vize pro budoucnost • mujRozhlas
https://www.mujrozhlas.cz/radiokniha/david-attenborough-zivot-na-nasi-planete-me-svedectvi-vize-pro-budoucnost-3506261

* co za nemoc to bylo, se mi dohledat nepovedlo, ale asi nic moc hezkého, protože na ni Lester o pár let později zemřel

Hroši špatně plavou, většinou jen chodí po dně... ale dokáží obratně šplhat (myšleno z vody břeh, ne na stromy!). Maximální rychlost na souši je asi 25 km/h, ale ověřovat v praxi bych si to nechtěl... i když teoreticky by mělo bejt stačit být rychlejší, než nejpomalejší další čumil.

Ale když už se ptáš, tak by mi asi bylo milejší, kdyby to čeština převzala z latiny přímo, bez překládání - subjekt, predikát, objekt... Ten jazykovej purismus se stejně většinou týkal spíš německejch slov.

WOODMAKER: Zrníčka těch trav sbírali k jídlu už předtím, než jí začali pěstovat, tak asi věděli co chtějí.

já jsem si dneska vzpomněla, že jsem vám chtěla říct o Senegalcích z Vršovic, a nikdy jsem to neudělala!

ale protože jsem líná a v kabinetu kuriozit to napsali stejně dobře, jako bych to napsala já, tak jim to ukradnu :-)
Senegalci z Vršovic - Kabinet Kuriozit
https://www.kabinetkuriozit.eu/senegalci-z-vrsovic/

Plukovník Josef Šnejdárek (1875-1945) se během bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad, v roce 1919, rozhodl využít velmi kuriózní válečné lsti. Fámu, že na Slovensko přijely čseskoslovenské vojsko posílit francouzské koloniální jednotky, uvedl v život, tím, že nechal skupinu svých vojáků se začerněnými obličeji pochodovat po jednom nádraží. Byl si jist, že se tato zvěst dostane k Maďarům.

…Šnejdárek mínil útočit na Maďary ve směru Levice od severu. Francouzský generál Schüler, Alsasan, měl útočit ze západu. Béla Kun pravděpodobně velel bolševikům. Jelikož Šnejdárek neměl téměř žádné zálohy, rozhodl se pro lest. Zavolal si jednoho z důstojníků a dal mu příkaz, aby vyrazil směrem ke Košicím a vzal s sebou asi stovku vojáků v plátěných uniformách. Tito vojáci si museli načernit tváře a ruce a na hlavu si uvázat ne zcela bílé šátky jako turbany. Na každé železniční stanici pak museli vystoupit, chodit po peróně a hovořit nahlas senegalsky. Důstojník oponoval, že nemá ani jednoho vojáka, který umí senegalsky. Šnejdárek jej ubezpečil, že stačí, když budou něco nesrozumitelně drmolit, ale srozumitelné musí být slovo Senegal. Počítal s tím, že nejeden maďarský špión sa tohoto slovíčka chytí a údaje trochu přežene, aby dostal vyšší odměnu. “Senegalci” vystoupili pouze v Žilině a v Košicích, přesto za 48 hodin v Pešti “vědeli”, že Franchet d´Esperey, vrchní velitel spojenecké armády na Balkáně, poslal Šnejdárkovi přes Rumunsko jako zálohu dva pluky Senegalců (asi 6000 vojáků). Z Pešti se poté dezinformace dostala na frontu, kde řada maďarských vojáků nechtěla padnout do zajetí ze strachu před lidožrouty. Senegalce tvořili mladí vojáci z Vršovic v Praze.

Pověst o Senegalcích se prý ale rozšířila ještě dál: “Když jsme obklíčili nedaleko Hronu oddíl bolševiků, že se museli vzát, začali z ničeho nic skákat do vody a to i neplavci. Vytáhli jsme je tedy ven a zeptal jsem se jich proč to dělají? Můžou být přeci rádi že se dostali do zajetí pořádné armády. Odpovědí bylo: Bojíme se. Protože velitelem Čechů je černý lidožrout!” Příběh se dostal až do Rakouska, o čemž svědčí karikatura uveřejněná ve vídeňském satirickém magazínu Kikeriki!.

Šnejdárek byl BŮH! Pokud se o něm a jeho dobrodružstvích chcete něco dozvědět, můžete tak učinit z jeho vlastních úst: https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/co-jsem-prozil-452707
zase se dopustím krádeže a zkopíruju kousek jeho životopisu:
zahájil svou vojenskou kariéru jako poručík rakousko-uherské armády, ale brzy odešel za dobrodružstvím do Afriky, kde vstoupil do francouzské cizinecké legie. První světové války se účastnil ve francouzských zákopech, na frontě velel pluku alžírských střelců. Za války se také podílel na budování československých legií ve Francii ve spolupráci s Milanem R. Štefánikem, po válce v roce 1919 se účastnil boje československé armády proti maďarským bolševikům a Polákům. Následně sloužil v řadě různých funkcích, mimo jiné byl i vojenským velitelem Prahy.

Asi se shodneme, že se lidstvo řídilo metodou Járy Cimrmana "pokus - omyl".

Tak mlíko nějak extra překvapivý není, lidská mláďata se taky živí mlékem, takže vyzkoušet, že je (pro někoho) stravitelné i mléko cizího tvora, není zas tak divoká myšlenka. (Mohlo to vzniknout ze zoufalosti, když třeba matka nemohla kojit, ale taky třeba ne.)

U těch vyloženě jedovatých věcí jsem si taky vždycky říkal, kolik lidí muselo zemřít, než se přišlo na to, jak to zpracovávat a než se to povědomí rozšířilo dál.

Ale prostě jak se lidi naučili fermentovat a tepelně upravovat, tak holt asi zkoušeli všechno fermentovat a tepelně upravovat, hlavně když nebylo co jiného jíst.
A když ti něco omylem zkyslo nebo zplesnivělo, tak přece to nevyhodíš… A pak uvidíš, jestli se posereš, pobleješ, nebo přežiješ bez úhony do dalšího dne.

Pak tu máš třeba delfíny, kteří čtverzubce záměrně vokusují, aby se zfetovali, ale tenhle fakt už asi všichni znáte, už je to profláklý.

DRAGON: Mě takhle napadlo to úplně nejzákladnější, mouka-těsto-pečení, i proto, že k tomu muselo dojít strašně dávno, kdy schopnost abstraktního myšlení byla u lidí poměrně omezená.

Ok, zrní se jíst nedá, protože se nedá pořádně rozkousat, a když se spolkne vcelku, tak vcelku zase vyjde a člověk se z toho moc nenají.
Přijít na to, že se to dá uvařit, bylo asi relativně jednoduché, protože vařením/tepelným zpracování měkne všechno.
Ale někoho napadlo zkusit to rozdrtit na co nejmenší kousky (což samo o sobě není jednoduché, když to děláš poprvé a máš na to jen dva šutry s nerovným povrchem), a pak to smíchat s vodou. Což už se polyká lépe, ale výživné to asi moc nebude.
A pak někoho napadlo (nebo k tomu mohlo dojít omylem) nechat to poblíž ohně...

Které kroky asi proběhly cíleně a které byly prostě náhoda?

NELLAS: musel jsem si kliknout, jestli to náhodou nepopisují, ale ne (jak taky). Hrozně by mě zajímalo, jak na to čínští anesteziologové před 600 lety přišli. Úplně chápu logiku „když ho oměj umrtví úplně, třeba by ho mohl umrtvit jen trošku“, ale kolik jim asi exnulo, ehm, pacientů, než přišli na to, že je třeba to upravit močí nebo octem. Co všechno asi zkoušeli (vypuštět tabákový dým do vody například? :-])

Předevčírem jsem se dozvěděl, že existuje krotonový olej, evidentně hojně užívaný v kosmetice. Nicméně má i jedno jiné alternativní použití.

Milorg bylo označení pro armádou organizovaný odpor v Norsku, která začal proti němcům operovat během druhé světové války téměř hned po pádu Norska 1940. Od sabotáží, po přepady atd. A v jedné geniální sabotáži participoval i zmíněný krotonový olej. To takhle okupační, resp. kolaborantská, správa zabavila komplet zásoby ulovených sardinek - pro účely potravinové pomoci německé armádě. V zásadě banální úkon, který ale těžce dopadl na mnohé rybáře/rejdaře, s tím že detailní znalost vládního plánu nebylo těžké získat.
Zde vstoupil na scénu Milorg a spojenectví s Velkou Británií, která dodala galony příslušného oleje. V konzervárnách byl tento přidáván k sardinkám do plechovek, které svým pachem triviálně překryly jakékoliv stopy.
Konzervované sardinky pak putovaly jako strava pro armádu, specificky Kriegsmarine, specificky ponorkové loďstvo.
Krotonový olej má silně laxativní účinky.
Německé ponorky mívaly posádku o 40-50 mužích a dva záchody z čehož typicky jen jeden použitelný.
Zbytek je asi na představivosti všech čtenářů.


Druhé zábavné užití z druhé světové války byla torpéda, resp. jejich pohoná jednotka.
Torpéda US Navy z počátku války používala pro pohon miniaturní turbínu, která spalovala 90% etanol.
Aby se předešlo tomu, že námořnictvo bude torpéda používat jinak, nežli zamýšleným účelem a produkovat torpedo párty spíše pro posádku nežli pro nepřítele, palivo se denaturovalo.
Z počátku metanolem, což samozřejmě vedlo k mnohým tragickým koncům a tak se přešlo na krotonový olej, který měl též ohavné, ale méně smrtící následky.
Námořníci se samozřejmě adaptovali, budovali různé destilační sady a výsledný produkt se pil s ananasovým džusem v poměru 2:3.
Detaily pak zde.
Torpedo juice - Wikipedia
https://en.wikipedia.org/wiki/Torpedo_juice

Francouzi vypustili v roce 1963 první kočku na suborbitální dráhu. Na rozdíl od Lajky přežila, nicméně 2 měsíce poté ji zabili a rozpitvali. To by dnes asi na sociálních sítích už neprošlo...
Félicette - Wikipedia
https://en.wikipedia.org/wiki/F%C3%A9licette

ESTEN: No a kde myslíš, že sem na to asi narazil? :⁠-⁠D