GUMBA: souhlasím, že je to v tomhle případě asi buzzword podobně jako je dneska všechno AI, dříve byly všude big data nebo machine learning... nicméně jsem spíš čekal, že se ozve někdo, kdo s tím má něco přímo do činění, v tom výzkumu je prý česká stopa... Každopádně jsem pro to prokoumat a zjistit, jak to oko červenky funguje - tedy nechci se v něm dloubat, spíš bych chtěl dohledat ty studie :)

MEJLA77: Neumím posoudit, jak vidění ptáků souvisí s kvantovým provázáním, třeba na tom i něco je (asi by to chtělo nějaký původní vědecký článek). Nicméně formulace "Tyto elektrony jsou provázané, tedy reagují stejně na magnetické pole Země" ve mně vyvolává velmi rozporuplné pocity (na oba prostě působí Lorentzova síla, ne? To ještě neznamená kvantovou provázanost.) a ač tam někde asi je zdravé jádro, imho je pod nánosem určité vrstvy "fantazie" toho novináře :)

Ale chci spíš udělat "malinký" komentář bokem: strááášně mě tahá za oko, jak se v tom novinovém článku nadužívá pojem "kvantový". Snad vysvětlím, proč to nedává smysl, a co je na tom koncepčně špatně (je to zde de fakto novinářský buzzword):

Kvantová fyzika se zabývá mikrosvětem, kde hrají velkou roli principy kvantové mechaniky, a nazývá se kvantová proto, aby se odlišila od fyziky klasické (nekvantové), kde tyto efekty nehrají téměř žádnou roli - typicky v našem makrosvětě. (Trochu podobně je to s pojmem relativistická fyzika, která se aplikuje v situacích s vysokými rychlostmi a/nebo gravitačními poli, opět aby se odlišilo od klasické fyziky, kde tyhle věci nehrají roli.) Jak to, že když je elektron nebo atom nebo molekula nebo foton kvantový objekt a veškerá hmota a světlo se z nich skládá, tak že se ty kvantové jevy normálně v běžném životě neprojeví? Jak to, že jednotlivé části jsou z podstaty kvantové, ale jejich soubor jako celek příslušné chování prakticky nikdy nevykazuje? Hlavním důvodem je, že skoro nikdy ty součástky nejsou "sehrané", jsou jako hudebníci, každý si hraje nezávisle svůj part, ale nikdo se nesynchronizuje s ostatními hráči. ^*)

Ano, je několik jevů, kdy ta kvantovost vyhřezne i do makrosvěta, kdy se hudebníci sesynchronizují. Takovým jevům se pak speciálně říká makroskopcké kvantové jevy a jde v podstatě hlavně o supravodivost a supratekutost, a jde při nich o to, že si elektrony (supravodivost) nebo atomy kapaliny (supratekutost) sesynchronizují fázi svých vlnových funkcí na makroskopické úrovni. Nebo umíme hodně zchladit pár atomů, aby také zkondenzovaly do nějakého společného kvantového stavu. Nebo se o něco podobného právě pokoušíme u těch kvantových počítačů. (A tam ten přívlastek má perfektní smysl - je to pak core principle a bez té korelace by to nefungovalo.)

Tak, to je zažitý pohled. No a nebo můžeme použít termín kvantový kdykoliv přichází do úvahy něco, co klasické fyzika doslovně výslovně nepopisuje - jenomže pak je kvantové naprosto ale úplně naprosto všechno. A tím pádem je takový pojem zcela vyprázdněn a přestává mít smysl. Dotknu se prsty klávesnice jak tohle píšu? Ne, houbelec, jen se prolnuly vlnové funkce elektronů na okraji jedné i druhé hmoty (prstu a klávesy) a kvůli kvantovce (Pauli) a elektrostatické repulzi (Coulomb) se jim k sobě nechce. Takže kvantové psaní na počítači. A i kdyby chtělo, tak stejně ani prst ani klávesnice stejně ve skutečnosti neexistují. Můj prst je z molekul a ty z atomů, ale atom je vlastně jen prázdný prostor. ^**)
Takže jakmile začnu s takovým pojmenováváním, neskončím dokud nepojmenuju kvantově v podstatě všechno.

Takže když při fotosyntéze dopadne foton na chlorofyl nebo při dívání se červenky dopadne foton na kryptochrom v jejím oku, excituje se elektron a dojde k nějaké chemické reakci. K reakci, ke které by samovolně (bez dodání té energie fotonem) nedošlo. Akorát ten novinář v článku používá pojem exciton, což je pár elektron-díra, a je to určitý fyzikální pojem a má svůj význam při transportu elektronů (např. v polovodičích) a to hlavně proto, že se s takovou kvazičásticí lépe počítá. Tady je to imho spíše samoúčelný termín na zmatení čtenáře, podobně jako ten výraz kvantový.
Každopádně je to normální chemická reakce, nic speciálně kvantového (pokud tedy holt nepovažujeme úplně všechny chemická reakce za kvantové).




^*)Matematicky se to vyjadřuje vlnovou funkcí, která každému bodu v prostoru přiřazuje číslo. A je potřeba, aby ta vlnová funkce byla komplexní, takže to přiřazené číslo je komplexní, tj. má reálnou a imaginární část. To je jen názvosloví, je ale nesmírně důležité, že to není jen jednoduché (reálné) číslo, ale že má ty komponenty dvě (jako klidně mohou být dvě reálná čísla, ale pak bychom se zbytečně při počítání s takovou nekomplexní vlnovou funkcí ochudili o perfektní nástroje matematiky pro práci s komplexními čísly a funkcemi.) Jedno to číslo (reálná část) je amplituda té vlnové funkce (a její kvadrát vyjadřuje hustotu pravděpodobnosti, že se částice v daném bodě nachází) a to druhé číslo (imaginární část) má význam fáze. Pro normální látku nebo jiný soubor částic nejsou fáze vlnových funkcí jednotlivých částic nikterak synchronizovány (každý hudebník si šmrdlá svoje). To ale ničemu nevadí, amplitudu mají, takže někde v prostoru je najdeme. Nic co se týká polohy, rychlosti nebo něšeho hmatatelného na fázi nijak nezávisí. Skoro by jeden řekl, že je až zbytečná. (Pro jednu částici ano, je-li jich víc, tak už právě jde o tu jejich možnou synchronicitu a fáze začne mít svůj význam.) Když se totiž nějakým zázrakem sesynchronizují, začnou se dít zajímavé věci, jako že třeba elektrický proud teče supravodičem se zcela nulovým elektrickým odporem (protože se spolu náhodně dva vodivostní elektrony sesynchronizují výměnou fononu, kmitu krystalické mřížky. Na maličký okamžik spolu vytvoří Cooperův pár a tohle se pořád opakuje, až se ten celý soubor elektronů sladí do jednotné fáze ... a ta pak teče supravodičem hezky spořádaně a "bez vzájemného strkání".)


^**)Prakticky celý "objem" atomu (definice objemu atomu je taky celkem ošemetná záležitost) je prázdný a "někde" v něm jsou elektrony. Ale elektron nemá rozměr/objem, je to bodová částice, nezabírá žádný prostor. No ještě že máme jádro. Sice zabírá jen asi 0.001 % objemu atomu, ale je to přece hmota (elektron se hlásí, že on je hmota taky, má přece hmotnost, šach mat, Gumbo!). Jádro je složeno z neutronů a protonů (a vazebné energie, která je drží pohromadě a která taky trochu nějakým procentíčkem přispívá k hmotnosti jádra). No akorát že jak neutron tak i proton jsou opět "prázdné", jsou v nich jen tři kvarky a hromada interakcí (gluonů, které si mezi sebou vyměnují) a spousta neustále vznikajících virtuálních párů kvark-antikvark. No akorát že pro nukleon - narozdíl od toho jádra - už tyhle ty interakce (gluonové pole) co se týče hmotnosti převažují a tvoří prakticky veškerou hmotnost nukleonu. Nevím, jestli to někdy zjistíme, ale nedivil bych se, kdyby se časem ukázalo, že kvark taky z ničeho není (jen se v něm prostě něco mele). Prostě žádná hmota není, volové, jděte domů, jsme jen pole a energie :))

NANTHEI: great tits zavidej greater tits...asi.

SALVATOR: to bylo samozřejmě první, co mě napadlo, ale drobný pěvce ti muži nejspíš úplně běžně nelovili, a navíc městský ptáci jsou už úplně jinak adaptovaný.

stejně bych ale čekala, přestože sjednotili výšku a oblečení, že ženy budou ty míň ohrožující i vzhledem k tomu, že těmi předpokládanými faktory jsou feromony, vzorec chůze nebo tvar těla.
ale jestli má ňáká sýkorka něco proti mým bokům, asi si to budu brát osobně.

TRISSIE: to já taky ne, ale tenhle jazykolam znám :) Asi na dramaťák chodil někdo jinej, kdo mě to naučil :)

BONEMINA: mé další bude Café à la Beethoven (ale asi bude slabý)

Sir David Attenborough za svou kariéru "před kamerou" vděčí tropické nemoci, kterou si dovezl z natáčení v Africe jeho přítel Jack Lester, správce pavilonu studenokrevných živočichů londýnské ZOO.

Attenborough, ač vzděláním geolog a zoolog, totiž do BBC nastoupil jako producent vzdělávacích a diskusních pořadů a tahle role mu vyhovovala. Jedním z jeho pořadů byla živá prezentace exemplářů z londýnské ZOO, přišlo mu ale, že by bylo fajn spojit záběry z divočiny se záběry ze studia, tak vyrazil s Lesterem a jedním kameramanem natáčet do Afriky. Po návratu stihl Lester jen jeden živý vstup, než skončil v nemocnici*, a protože kameraman musel zůstat za kamerou, jediný člen výpravy, který věděl, o co jde, holt musel před kameru, aby odprezentoval živé vstupy.

And the rest is history, a pokud se o té historii chcete něco dozvědět, velmi doporučuju poslechnout si tuto audioknihu:
David Attenborough: Život na naší planetě. Mé svědectví a vize pro budoucnost • mujRozhlas
https://www.mujrozhlas.cz/radiokniha/david-attenborough-zivot-na-nasi-planete-me-svedectvi-vize-pro-budoucnost-3506261

* co za nemoc to bylo, se mi dohledat nepovedlo, ale asi nic moc hezkého, protože na ni Lester o pár let později zemřel

Hroši špatně plavou, většinou jen chodí po dně... ale dokáží obratně šplhat (myšleno z vody břeh, ne na stromy!). Maximální rychlost na souši je asi 25 km/h, ale ověřovat v praxi bych si to nechtěl... i když teoreticky by mělo bejt stačit být rychlejší, než nejpomalejší další čumil.

Ale když už se ptáš, tak by mi asi bylo milejší, kdyby to čeština převzala z latiny přímo, bez překládání - subjekt, predikát, objekt... Ten jazykovej purismus se stejně většinou týkal spíš německejch slov.

WOODMAKER: Zrníčka těch trav sbírali k jídlu už předtím, než jí začali pěstovat, tak asi věděli co chtějí.

já jsem si dneska vzpomněla, že jsem vám chtěla říct o Senegalcích z Vršovic, a nikdy jsem to neudělala!

ale protože jsem líná a v kabinetu kuriozit to napsali stejně dobře, jako bych to napsala já, tak jim to ukradnu :-)
Senegalci z Vršovic - Kabinet Kuriozit
https://www.kabinetkuriozit.eu/senegalci-z-vrsovic/

Plukovník Josef Šnejdárek (1875-1945) se během bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad, v roce 1919, rozhodl využít velmi kuriózní válečné lsti. Fámu, že na Slovensko přijely čseskoslovenské vojsko posílit francouzské koloniální jednotky, uvedl v život, tím, že nechal skupinu svých vojáků se začerněnými obličeji pochodovat po jednom nádraží. Byl si jist, že se tato zvěst dostane k Maďarům.

…Šnejdárek mínil útočit na Maďary ve směru Levice od severu. Francouzský generál Schüler, Alsasan, měl útočit ze západu. Béla Kun pravděpodobně velel bolševikům. Jelikož Šnejdárek neměl téměř žádné zálohy, rozhodl se pro lest. Zavolal si jednoho z důstojníků a dal mu příkaz, aby vyrazil směrem ke Košicím a vzal s sebou asi stovku vojáků v plátěných uniformách. Tito vojáci si museli načernit tváře a ruce a na hlavu si uvázat ne zcela bílé šátky jako turbany. Na každé železniční stanici pak museli vystoupit, chodit po peróně a hovořit nahlas senegalsky. Důstojník oponoval, že nemá ani jednoho vojáka, který umí senegalsky. Šnejdárek jej ubezpečil, že stačí, když budou něco nesrozumitelně drmolit, ale srozumitelné musí být slovo Senegal. Počítal s tím, že nejeden maďarský špión sa tohoto slovíčka chytí a údaje trochu přežene, aby dostal vyšší odměnu. “Senegalci” vystoupili pouze v Žilině a v Košicích, přesto za 48 hodin v Pešti “vědeli”, že Franchet d´Esperey, vrchní velitel spojenecké armády na Balkáně, poslal Šnejdárkovi přes Rumunsko jako zálohu dva pluky Senegalců (asi 6000 vojáků). Z Pešti se poté dezinformace dostala na frontu, kde řada maďarských vojáků nechtěla padnout do zajetí ze strachu před lidožrouty. Senegalce tvořili mladí vojáci z Vršovic v Praze.

Pověst o Senegalcích se prý ale rozšířila ještě dál: “Když jsme obklíčili nedaleko Hronu oddíl bolševiků, že se museli vzát, začali z ničeho nic skákat do vody a to i neplavci. Vytáhli jsme je tedy ven a zeptal jsem se jich proč to dělají? Můžou být přeci rádi že se dostali do zajetí pořádné armády. Odpovědí bylo: Bojíme se. Protože velitelem Čechů je černý lidožrout!” Příběh se dostal až do Rakouska, o čemž svědčí karikatura uveřejněná ve vídeňském satirickém magazínu Kikeriki!.

Šnejdárek byl BŮH! Pokud se o něm a jeho dobrodružstvích chcete něco dozvědět, můžete tak učinit z jeho vlastních úst: https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/co-jsem-prozil-452707
zase se dopustím krádeže a zkopíruju kousek jeho životopisu:
zahájil svou vojenskou kariéru jako poručík rakousko-uherské armády, ale brzy odešel za dobrodružstvím do Afriky, kde vstoupil do francouzské cizinecké legie. První světové války se účastnil ve francouzských zákopech, na frontě velel pluku alžírských střelců. Za války se také podílel na budování československých legií ve Francii ve spolupráci s Milanem R. Štefánikem, po válce v roce 1919 se účastnil boje československé armády proti maďarským bolševikům a Polákům. Následně sloužil v řadě různých funkcích, mimo jiné byl i vojenským velitelem Prahy.

Asi se shodneme, že se lidstvo řídilo metodou Járy Cimrmana "pokus - omyl".

Tak mlíko nějak extra překvapivý není, lidská mláďata se taky živí mlékem, takže vyzkoušet, že je (pro někoho) stravitelné i mléko cizího tvora, není zas tak divoká myšlenka. (Mohlo to vzniknout ze zoufalosti, když třeba matka nemohla kojit, ale taky třeba ne.)

U těch vyloženě jedovatých věcí jsem si taky vždycky říkal, kolik lidí muselo zemřít, než se přišlo na to, jak to zpracovávat a než se to povědomí rozšířilo dál.

Ale prostě jak se lidi naučili fermentovat a tepelně upravovat, tak holt asi zkoušeli všechno fermentovat a tepelně upravovat, hlavně když nebylo co jiného jíst.
A když ti něco omylem zkyslo nebo zplesnivělo, tak přece to nevyhodíš… A pak uvidíš, jestli se posereš, pobleješ, nebo přežiješ bez úhony do dalšího dne.

Pak tu máš třeba delfíny, kteří čtverzubce záměrně vokusují, aby se zfetovali, ale tenhle fakt už asi všichni znáte, už je to profláklý.

DRAGON: Mě takhle napadlo to úplně nejzákladnější, mouka-těsto-pečení, i proto, že k tomu muselo dojít strašně dávno, kdy schopnost abstraktního myšlení byla u lidí poměrně omezená.

Ok, zrní se jíst nedá, protože se nedá pořádně rozkousat, a když se spolkne vcelku, tak vcelku zase vyjde a člověk se z toho moc nenají.
Přijít na to, že se to dá uvařit, bylo asi relativně jednoduché, protože vařením/tepelným zpracování měkne všechno.
Ale někoho napadlo zkusit to rozdrtit na co nejmenší kousky (což samo o sobě není jednoduché, když to děláš poprvé a máš na to jen dva šutry s nerovným povrchem), a pak to smíchat s vodou. Což už se polyká lépe, ale výživné to asi moc nebude.
A pak někoho napadlo (nebo k tomu mohlo dojít omylem) nechat to poblíž ohně...

Které kroky asi proběhly cíleně a které byly prostě náhoda?

NELLAS: musel jsem si kliknout, jestli to náhodou nepopisují, ale ne (jak taky). Hrozně by mě zajímalo, jak na to čínští anesteziologové před 600 lety přišli. Úplně chápu logiku „když ho oměj umrtví úplně, třeba by ho mohl umrtvit jen trošku“, ale kolik jim asi exnulo, ehm, pacientů, než přišli na to, že je třeba to upravit močí nebo octem. Co všechno asi zkoušeli (vypuštět tabákový dým do vody například? :-])