HOWKING: hlavně je to červený hadr pro progresivního býka, ale spojitost má asi jako Nietzsche s nacistickým Německem.
Petersonovou filozofií se ohání různé bandy alt-right incelů, které si cokoliv Peterson řekne interpretují po svém. Na základě toho pak Petersona "cancelují" lidé z levé strany, kteří obvykle žádnou z jeho přednášek neviděli/neslyšeli.
Je sice konzervativní, ale není to fašoun a troufnu si říct, že většina myšlenek, které dříve prezentoval vychází z děl jiných filozofů, nejvíc Junga, ale protínají se tam i prvky z Darwinovi evoluční teorie a navazující morální a behaviorální psychologie, takže úplné nesmysly to nejsou, ale nakonec to celé přikoření trochou náboženství.
Moc mu nepomohlo, že vydal knihu o tom, jak si má každý uklidit před svým prahem (12 rules for life), načež po práškách na úzkost zkolaboval a asi 2 roky byl mimo z veřejného života. To skončilo léčením v Rusku od kterého, jak už naznačil kolega MATHEZ, poněkud zapáchá "chcímírstvím".

A koukam, ze pravej uz byl nalezen!:)))

Podle známého českého záhadologa Arnošta Vašíčka se Attilův hrob nachází v hoře Štandl u Sviadnova nedaleko Frýdku-Místku. Blízko česko-polských hranic byl totiž nalezen hunský pohřební hrnec.

A pan AV bude asi hodne original, tech odhaleni ma vicero:))):

"Při druhém pozvání do pořadu Všechnopárty v listopadu 2017 se Vašíček vyjádřil k původu formy na bábovku. Uvedl, že k nám tato pečicí forma přišla z Indie, jako spojení symbolů plodnosti a pečená k uctění bohyně Bábany."

Od roku 99 plodi aspon jednu zahadologickou literaturu rocne...:))

Ty faktoriály mi připomněly jednu matematickou náhodu, co mi přijde docela zajímavá, tak se o ní takhle při pátku podělím. Jde o tzv. problém dělových koulí (cannonball problem) a s tím související záležitosti v teorii grup:

Slavný mořeplavec Walter Raleigh bral přípravy na své námořní výpravy zřejmě dost vážně, protože angažoval např. matematiky a astronomy, aby vzdělávali jeho kapitány a navigátory. Jedním z nich byl Thomas Harriot, kterého se zvídavý Raleigh při jedné z cest do Ameriky údajně zeptal, jak nejlépe poskládat dělové koule na palubě lodi. (Představuju si, že seděli na palubě, nudili se, bafali z dýmek - Harriot údajně naučil Raleigha kouřit tabák - a tu se podívali na ty naskládané dělové koule.) Bavili se o problému, zda koule naskládané do čtyřboké pyramidy (tak jak je dělostřelci obvykle skládají) lze naskládat také do čtverce. Matematicky formulováno: zda existuje takové přirozené číslo, že součet druhých mocnin od jedničky až do tohoto čísla (včetně) je rovněž druhá mocnina nějakého přirozeného čísla. Harriot došel k tomu, že řešení existuje, a kromě zřejmých řešení 0 a 1, je jím číslo 24, tj. pyramida o výšce 24 pater (čtverec pak je 70x70 = 4900 dělových koulí). O několik staletí později pak bylo dokázáno, že to je jediné netriviální řešení.

No a to by bylo, aby to s něčím dalším v matematice nesouviselo :) Souvisí to s tzv. kissing problémem (jak se dotýkají koule v n-dimenzionálním prostoru). Když se John Leech v 60. letech 20. století snažil vylepšit tehdy existující nejlepší směstnání koulí, objevil jedno speciální, které má optimální uspořádání koulí ve 24-dimenzionálním prostoru. Tohle uspořádání (Leechova mřížka) má nejvyšší možnou hustotu a každá koule se dotýká celkem 196 560 sousedních koulí (dotýkají se, odtud názvy kissing number a kissing problem), přičemž lze dokázat, že lepšího výsledku nelze dosáhnout. To zní jako naprostá pakárna, samozřejmě. Akorát že to je součástí jednoho z největších výdobytků teorie grup (a to je veledůležitá součást matematiky) ve 20. století, kdy se přišlo na to, že tzv. konečné jednoduché grupy^*) lze klasifikovat na 4 typy, z nichž 3 mají nekonečně členů (cyklické, alternující, Lieovy) a ta čtvrtá jich má konečný počet. Konkrétně 26. Ta skupina s konečným počtem jsou tzv. sporadické grupy, a na spoustu z nich se přišlo právě díky Leechově mřížce. Jsou zajímavé vtipnými názvy (např. vlastní podgrupy té největší sporadické grupy se nazývají "šťastná rodinka") a také tím, jak jsou obrovské. Nejmenší je M¹¹, objevil ji Mathieu už v 19. století, a má 2⁴·3²·5·11 = 7920 prvků. Největší sporadická grupa, tzv. monster group, má 2⁴⁶·3²⁰·5⁹·7⁶·11²·13³·17·19·23·29·31·41·47·59·71 = 808 017 424 794 512 875 886 459 904 961 710 757 005 754 368 000 000 000 prvků.
Zde si prosím povšimněte, že toto číslo je dělitelné počtem dělových koulí v cannonball problému. Náhoda? Nemyslím si! :))


^*) Grupa je společné označení pro množinu a binární operaci, která mezi prvky množiny působí, přičemž výsledkem té operace na libovolné dva prvky množiny je opět prvek té množiny. Asi nejsnáze představitelná grupa je množina celých čísel + operace sčítání. Sečtením jakýchkoliv dvou celých čísel zase dostanu celé číslo. Ale může to být i trochu abstraktnější a prvky mohou být třeba operace symetrie, takže např. cyklická grupa symetrií C₆ obsahuje všechny operace symetrie, které např. převedou vrcholy pravidelného šestiúhelníka zase na sebe (takže tam budou patřit prvky jako otočení o násobky 60°, různá zrcadlení, středová inverze, atd.).
Grupy mohou mít tzv. podgrupy. Např. v té grupě celých čísel se sčítáním mohu najít podgrupu sudá celá čísla + sčítání. No a jednoduchá grupa je taková grupa, která nemá žádné podgrupy kromě těch triviálních (identity a sebe sama). V podstatě je tedy jednoduchá grupa taková analogie k prvočíslu, to je taky dělitelné jen jedničkou a sebou samým.

LOPIK: viz
XCHAOS:

právě, že asi není. nejspíš je to fakt pravý pozdně středověký rukopis.

GLADILAF: přijde mi to trochu divoké. To, že jde o reálný zápis reálného jazyka, naznačuje, že už nějaký čas se vědělo, že jazyk Voynichova rukopisu splňuje zipfovovo dělení, takže to bude asi reálný lidský jazyk a ne jen náhodné čmáranice. Stará "předliterární" latina zní nepravděpodobně, ale proč ne. Celkově mi ten příběh přijde jako takové české Jméno Růže, je to dost románové samo o sobě, a překvapuje mi, že jsem o tom ještě neslyšel... ale jako zajímavé, minimálně.

CDR: byl tam výpočet (od reálnýho vědce, co s HeLa buňkama pracuje), že na jeden simple A vs B pokus potřebuje 0,125g buněk. Prostou matematikou by tedy 55 mil tun vystačilo na 440 miliard simple pokusů, což je 6 miliard pokusů ročně od roku 1951.
Odhaduju, že jeden vědec by mohl udělat třeba 50 pokusů týdně, každý týden (to je odhad založený na sledování amerických katastrofických filmů o nákazách, takže plus mínus dva řády asi dobrý), což by odpovídalo 2,31 milionu aktivních biologických a medicínských výzkumníků pracujících year round na HeLa buňkách. Což vlastně... už není úplně nereálné číslo, kdybychom vzali i všechny postgrad studenty na univerzitách všude na světě.
.

ATUARFIK: Ani ne. Sice už tu Henrietta asi byla, a já si na ni vzpomněla, ale až když jsem si o ní teď četla.Takže za mne - opakování je matka moudrosti. Děkuji :-)

https://phys.org/news/2024-10-foreign-accents-people-bad-grammar.html

Když mluvíte s cizím přízvukem, lidi spíš odpustí špatnou gramatiku.
(Asi že na rodilé mluvčí jsou kladeny vyšší nároky.)
Záleží ale taky na osobnosti posluchače.

Testováno na angličtině, britský vs polský přízvuk.

COMMANDER: To je imho docela dobrá představa takto velkého čísla. Ostatně čísla do cca 10¹⁰⁰ jsou zhruba tak limit, co si "lze představit", ve smyslu že to lze vztáhnout k počtu něčeho fyzicky relevantního (např. ten počet zrnek písku, počet částic ve vesmíru apod).

Někdy je však potřeba jít dál, dovolte mi tedy odložit si zde pár mírně zajímavých faktů :)

Např. kdyby to obrovské množství 10⁴¹ zrnek písku mohlo mezi sebou vzájemně interagovat každé s každým. Obvykle (ve fyzice) je ta interakce omezená vzdáleností, nicméně i bez toho omezení by pro 10⁴¹ zrnek bylo těch interakcí "jen" řádově 10⁸², sice o hodně víc, ale vlastně ne dramaticky, např. stále to lze zapsat stejnou notací s mocninou desítky.

Na některé matematické problémy už tento popis velmi rychle přestane stačit - teorie grafů a související oblasti občas potřebují opravdu velká čísla. Lze se k nim dobrat, pokud v předchozí úvaze se zrnky písku začneme ty "interakce" mezi zrnky třeba obarvovat, prostě jim dáme nějaké další parametry a budeme na ně klást nějaké další podmínky. Pak ty počty porostou podstatně rychleji a začnou být potřeba opravdu velká čísla, tak velká, že si to už prostě lidsky představit nelze.

K největším a zároveň nejznámějším asi patří tzv. Grahamovo číslo, které ve své době vyjadřovalo určitý horní limit (označme ho g₆₄) pro počet dimenzí nadkrychle v jistém matematickém problému(nadkrychle ve 2D je čtverec, ve 3D krychle, ve 4D a víc prostě n-dimenzionální nadkrychle; má 2ⁿ vrcholů, kde n je počet dimenzí). Jde o to, že hrany nadkrychle obarvujete dvěma barvami a ptáte se, zda v té spleti barevných čar bude vždy (!! tj. pro každé obarvení dané nadkrychle) existovat alespoň jedna skupinka 4 vrcholů, která leží v jedné rovině a zároveň všechny spojnice těch 4 vrcholů mají stejnou barvu. Graham s kolegou přišli na to, že řešení existuje, ta dimenze n musí být větší než 6 (dnes zpřesněno na větší než 12) a zároveň menší než velmi velmi velké číslo g₆₄ (dnes zpřesněno na podstatně menší číslo, nicméně také stále nepředstavitelně obrovské). Ještě než se dobereme k tomu, jak nechutně velké g₆₄ vlastně je, tak malá poznámka. Celé to zní na první pohled jako jasná a naprostá píčovina. To určitě zní. K čemu ale takové a podobné věci můžou být dobré? No tahle třída problémů, kdy něco řešení má a pak ho mít přestane, nebo naopak, nebo má, nemá, pak zase má atd atd, je vlastně velmi zajímavá. Třeba souvisí s NP úplnými problémy současné computer science a matematiky (a to se úzce týká hlubokých neuronových sítí, tedy AI a spol). Je-li nějaký problém tzv. NP úplný, znamená to, že ho neumíme obecně vyřešit v polynomiálním čase. Důležité je tam ale to slovo obecně. Protože některé speciální případy toho problému jsou naopak velmi snadné. Čili se ukazuje, že řešitelnost toho problému má tři hlavní oblasti: jednoduše řešitelná (triviální na první pohled), řešitelná složitěji (nějakým komplikovaným algoritmem), a neřešitelná (=řešitelná v exponenciálním čase). A ty hranice jsou dost ostré a lze matematicky dokázat, že tam jsou, na čem závisí atd ... a to i trochu připomíná tu Grahamovu šílenost.

Kolik je tedy g₆₄? Je na to potřeba speciální notace, např. Knuthova (ano, ten Donald Knuth co vymyslel TeX a napsal bibli TAOCP). Typicky se v Knuthově a podobných notacích vezmou běžné matematické operace sčítání, násobení a mocnění a zobecní se na hyperoperace. Jako je násobení opakované sčítání stejného čísla, tak je mocnění opakované násobení stejného čísla, takže další v posloupnosti bude opakované mocnění stejného čísla (tj. 2+2+2+2, 2.2.2.2, 2^2^2^2 ... mocnění toho exponentu a exponentu jeho exponentu atd.). Tomu opakovanému (iterovanému) mocnění se říká tetrace. Iterováním tetrace vznikne pentace ... a tak dále. V Knuthově zápisu se normální mocnění zapíše pomocí šipky, např. 2↑4 je 2^4, tetrace je 2↑↑4 = 2↑(2↑(2↑2) = 2^2^2^2 = 2^16 = 65536, pentace je 2↑↑↑4 = 2↑↑(2↑↑(2↑↑2), což už je 2^2^2^65536. To opravdu rychle roste, že?
A nyní ta Grahamova čísla:
g₁=3↑↑↑↑3, zkráceně zapsáno jako 3↑⁴3, jde tedy o šestou hyperoperaci, sextaci. Tedy rovnou první číslo je nepředstavitelně velké a ani ho nelze napsat v rozumném tvaru 10^něco.
g₂=3↑^g₁3 ... tedy ne sextace ale g₁-ace. Hyperoperace řádu toho obřího čísla g₁
potom g₃=3↑^g₂3
... a tak dále až do g₆₄. ... vzít vesmír, do každého bodu Planckovy délky dát další vesmír a u všech těch vesmírů dát do každého bodu zase další vesmíry a takhle to opakovat v krocích, jejichž počet je roven počtu těch Planckových bodů ve vesmíru .. a stejně všech těch vesmírů bude méně než g₆₄ :)

Je asi jasné, že všechna čísla g_n jsou mocniny, malou zajímavostí budiž, že g₆₄ končí na sedmičku :)

Ale k tematu - tuhle na me zacal vyskakovat jazyk Interlingua. Narozdil od Esperanta mu naprosto bez problemu rozumim. Asi to chce nejaky mirny zaklad v romanskych jazicich, ale mozna je to vic univerzalni i pro lidi co treba zadnej z tech latinskejch jazyku neznaji vubec. Ostatne zkuste:

Carlos Valcárcel parle interlingua, la langue que vous connaissez sans le savoir
https://www.youtube.com/watch?v=O6Xi_ztCWK8&ab_channel=Courrierinternational

Asi si sedím na vedení, ale já se taky nějak ztratil v tom o čem se vlastně teď bavíme.

Já jen, že ty různé "sovětské" (CM) a "východoněmecké" (Robotron) stroje byly jen vykradená IBM a HP doplněná o vynálezectví na koleně východního bloku. A ano, páplo si to. Věžím že i ta černá díra stála nějaký MW energie.

Životopis prezidenta Theodora Roosevelta a jeho vliv na vývoj USA jsou fascinující.
Člověk cestuje po Státech a všude čte, kde nechal zřídit jaký národní park, vybudovat infrastrukturu a tak.
Narodil se v New Yorku, otec byl obchodník, jako dítě byl vcelku neduživý (trpěl těžkým astmatem), hodně četl, svou pílí* si ale vybudoval dobrou fyzickou kondici.
Dal se na politiku v New Yorku jako člen Republikánské strany (úplně oblíbený v rámci strany ale nebyl, ale byl chytrý ), ale po úmrtí vlastní matky i manželky při porodu ve stejný den následně sekl s městských životem a pustil se do chovu dobytka v Jižní a Severní Dakotě se vším všudy, prostě se z něj stal kovboj.
Pak byl ministrem námořnictva pod McKinleym (všimněte si, že v historii nemá nic o námořnictví), když došlo na španělsko-americkou válku, rezignoval, poskládal dobrovolnickou jezdeckou jednotku zvanou Rough Riders, se kterou operoval na Kubě a slavil tam úspěchy, šel příkladem a vedl svou jednotku do útoku i proti lépe postavenému nepříteli, až zabrali strategický vrch (Roosevelt byl taky mistr sebepropagace, na ten vrch neútočili sami, ale byly tam mj. segregované černé jednotky, přičemž vlajkonoš jedné jako jediný v historii USA nesl standarty dvou jednotek**).
Prezidentem se Roosevelt stal po atentátu na McKinleyho v roce 1901.
A momentálně jsem u historky, jak francouzského velvyslance Jeana Julesa Jusseranda vzal na procházku. Ten se v Bílém domě ukázal jak jinak než ve fraku a v cylindru, jak se sluší a patří. Z procházky se teda vyklubala spíš túra lesem, zakončená u řeky Potomac. Tam se Roosevelt svlékl a šel se koupat. Francouzský velvyslanec tedy učinil totéž, ale nechal si rukavičky. Prý kdyby se objevily nějaké dámy. Každopádně z Roosevelta a Jusseranda se tedy po tomto sbližujícím zážitku stali kámoši.
Jo a taky když nezískal republikánskou nominaci na kandidáta na prezidenta, asi protože už byl moc progresivní (a asi nikdy úplně nebyl ve stranických strukturách oblíbený), založil si truc stranu*** (ale volby nevyhrál).

The French Ambassador was Teddy Roosevelt's Hiking Buddy | Boundary Stones
https://boundarystones.weta.org/2014/09/20/french-ambassador-was-teddy-roosevelts-hiking-buddy

Political Trivia: Skinny Dipping With President Teddy Roosevelt – CAFFEINATED POLITICS
https://dekerivers.wordpress.com/2012/03/30/political-trivia-skinny-dipping-with-president-teddy-roosevelt/

Fleet-footed ambassador advised five US presidents
https://www.connexionfrance.com/magazine/fleet-footed-ambassador-advised-five-us-presidents/507946

https://en.wikipedia.org/wiki/Theodore_Roosevelt

*
The Strenuous Life - Wikipedia
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Strenuous_Life

**
Most reports name the first American soldier to reach the crest of Kettle Hill as Sgt. George Berry of the 10th Cavalry, who took both the 10th and 3rd Cavalry battle flags to the summit.
Battle of San Juan Hill - Wikipedia
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_San_Juan_Hill

***
Bull Moose Party - Wikipedia
https://en.wikipedia.org/wiki/Bull_Moose_Party

NELLAS: mě to připadá celý jako blbost.
Atlatl střílí takový jako trochu přerostlý šípy.
Asi neni překvapující že je účinější píchnout zvíře daleko větším oštěpem než šípem
A tedy kdykoliv bylo možný dostat se ke zvířeti blíž, použili oštěp. Tam kde to nešlo, vymysleli atlatl.
No a důvodem proč oštěpy nevyšly z mody ani v WWII (puška s bajonetem) je prostý fakt že dlouhá věc s ostrým koncem je hrozně moc šikovná.
Jo a oštěp se taky snáz vyrábí.

Ale s čím sem jdu!

"Jak vědí všichni fanoušci filmových Hvězdných válek, zaútočit z výše položeného místa přináší značnou výhodu. Ale neplatí to vždy - kdyby měl Obi-Wan Kenobi světelný atlatl, asi by Anakina Skywalkera neporazi."

Pravěcí lovci v době kamenné nežili na rovných polích, jaká si oblíbili pozdější zemědělci. Naopak, obývali krajiny s výraznými topografickými prvky, jako jsou útesy, kaňony a údolí. Archeologické důkazy z lokalit, jako je Solutré ve Francii či lokalita Folsom v Novém Mexiku, naznačují, že první lidé po celém světě využívali přírodní útvary k chytání a zabíjení velké zvěře.

Podobně zřejmě terén využívali i lovci mamutů na jižní Moravě – velká zvířata nepadala do jam, jak se mnohdy ukazuje, ale lovci je spíš zaháněli do rozbahněných svahů a tam je ubíjeli.

Na slavné skále Solutré zase lovci zahnali stáda migrujících koní do slepé uličky tvořené jižní stěnou útesu a poté je v uzavřeném prostoru lovili. V americké lokalitě Folsom byly nalezeny známky toho, že lovci podobně využívali přítokové kanály lemované třímetrovými bočními stěnami a až osm metrů vysokými skalními stěnami k chytání a zabíjení bizonů.

Podle předchozích výzkumů právě podle terénu volili paleolitičtí lidé i místa svých sídlišť: právě proto, aby to měli blízko ke vhodným terénním prvkům, které jim umožňovaly snadný lov.

Autoři studie vrhali oštěpem a metali atlatlem ze čtyř různých výšek – z úrovně země, ze tři, šesti a devíti metrů. Aby se tak vysoko dostali, pomohli si vysokozdvižnou plošinou.

Využívali sice jen moderní sportovní oštěpy a vrhače, ale věří, že výsledky byly podobné jako u pravěkých nástrojů, přičemž moderní zbraně kompenzovaly větší sílu a zručnost paleolitických lovců. Celkem nafilmovali vysokorychlostní kamerou 160 vrhů – díky přístrojům pak dokázali změřit rychlost v posledním metru před zásahem cíle. A z toho odvodili kinetickou energii zbraně. Ta je důležitá k pochopení ničivosti a tedy i účinnosti.

Výsledky ukázaly, že rychlost a kinetická energie se u hozeného oštěpu zvyšovaly s výškou odpalu. A to zcela zásadně. Pokud oštěp letěl z výšky devíti metrů, zvýšila se rychlost zbraně asi o 40 procent. Jenže to stejné nefungovalo u vrhače oštěpů.

Se zvyšující se výškou totiž naopak docházelo k poklesu rychlosti a kinetické dopadové energie. Podle vědců totiž jiný úhel vrhu způsobil uvolnění šipky ve vrhači, což snížilo pákový efekt.

Šipky metané z atlatlu měly vyšší rychlost než oštěpy, když vylétly z úrovně země a mířily na cíl v podstatě horizontálně. To dávalo atlatlu výhodu při lovu v rovinatém, otevřeném prostředí. Přítomnost stromů nebo vyvýšený terén umožňující lovit z výšky ale z oštěpu činily lepší volbu.

Výsledky naznačují, že pro paleolitické lovce mohly být v terénu se značným převýšením výhodnější ručně házené oštěpy než „pákové“ atlatly. To by mohlo vysvětlovat, proč je některé kultury téměř nevyužívaly a proč nikdy oštěpy nenahradily úplně.

Vědci hodiny vrhali oštěpy. Prokázali, proč je moderní zbraně nemohly nahradit — ČT24 — Česká televize
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/vedci-hodiny-vrhali-ostepy-prokazali-proc-je-moderni-zbrane-nemohly-nahradit-354080