Jak ctu ten Vykolejeny Cas, furt jeste nevim, i kdyz si myslim, ale to u PK Dicka nemaka. Tam proste nevis, nekdy ani po docteni.
Kazdopadne jsem si vzpomel na jeden vcelku slusnej cyberpunk. 13.patro.
Tam v jeden moment postavy vyjedou za mesto, a misto reality jsou videt jen geometricke site, jakoby kostra hor na obzoru, ktera ale neni potazena texturou.
Ten pocit z toho je takovy... “velky”? “Nelidsky”? “Osamely”?
Jednou za cas, kdyz koukam na hory na obzoru, nebo cityline, rikam si, ze by bylo zajimave, kdyby se to fakt stalo.
Teda ono to tak vlastne je, zejo. Textura veci je jen vysledkem prace nasich smyslu, jinak postavene oko (treba slozene hmyzacke), tak vidi uplne jine veci.
A ta geometricka kostra?
Vzdyt i ta prece existuje, zakony fyziky, chemie, matematika....
Ten obzor s horama bez textury vlastne nevidime jen proto, ze nechcem.
Vzdycky jsem si rikal, ze pokud by se treba objevil nejaky ne-lidsky zivot ve vesmiru, treba by nebyl schopen pochopit, ze ja, sedici v kresle s hrnkem caje, tak ze jsme oddelene objekty.
Vzdyt vsechno jsou to prece atomy, jen v ruznych konfiguracich. Cim ja se lisim od kresla a hrnku?
Nejakou konfiguraci, jenze to neni univerzalni, univerzalni je atom, nebo neco mensiho. To ostatni uz jsou jen nase smysly a nase zvyky, paradigmata.
Konecne Americti indiani si puvodne mysleli, ze jezdec a kun jsou jedna bytost (a tak dobre konquistadori urco v sedle nesedeli, pakaz z pekla)...
Jednou se stejne vzbudim pod posteli, pac atomova konfigurace me i matrace dojde stavu, kdy castice propadnou mezerami mezi sebou (ne, to se nestane, kbuli silne a slabe jaderne sile, ale predstava dobra, ne?;)
