Ahoj vespolek, mám kritickou náladu, tak jdu do toho. projdu, co jsem neviděl od poslední návštěvy, příspěvek rozdělím na kusy.

ještě předesílám, většina textů bývá různou formou nápodoby, ohlasu, více či méně vědomého zpracování standardního výraziva, obrazů, pocitů atd, pořád se to opakuje. je snad proto nadbytečné tento rys pořád připomínat, ovšem v mých očích je původnost klíčem k používání ostatních prostředků. začínám tedy u ní, a když narazím na něco nového, věnuji se dalším vlastnostem.

SHADOWALKER: neslané, nemastné. zřetelné obrazy, lyrická nálada, ale chybí jiskra, neočekávaný moment, zápletka. neva :)
JULIANNE: ona už původní báseň působí neumětelsky, pak je těžké vůbec chtít sledovat překlad. vychází z toho prvoplánová popisnost, klišé, těžko přijít s kouzlem.
FAERTIS: říkanka ve stylu jiřího žáčka :)
SHADOWALKER: podobně jako předchozí. pořád vše příliš prošlapanou cestou, náladou, metaforou, což není jen věc techniky, ale známka rozpuštění subjektu v obecnostech. chybí individualita. ovšem pokud se teprve učíš první kroky, vyzdvihl bych smysl pro konkrétní obraz, ten se může hodit.
FAERTIS: mám podezření na vadnou klávesnici :). jinak z toho vychází cosi mezi hrubínem a skácelem, takový ten laskavý humanismus, s moudrou radou do života, vše již odžité. ovšem jako nápodoba, proč ne. jen se mi zdá, že ona paslova se pokoušejí zakrýt, že zde nic objevného není.
SHADOWALKER: mohu být konečně přímočarý? příliš do sebe zahleděné. jinak nic. :) (i když, dodávám po půl hodině, motiv zakrytých odřených kolenou se mě drží. jenže tyhle triky jsou tak známé, mám vždy pochyby, zda jde o skutečný prožitek nebo jen módní echo; ale je vidět, že se pokoušíš pracovat s obrazností, to platí)
NATASHA: slovo "hele" je strašně neslušné. lze použít "podívej", nebo jiné sloveso. celkově, já ti nevim. už téma samo je ošidné, nedovedu se vžít do toho, o co v básni jde. máš tam pár pěkných rekvizit, jako obvykle. – ovšem, kdybych se odvážil jít ještě dál, a nevim, zda to na základě jedné básně lze, vidím už zarostlý stereotyp. jak kladeš objekty, jak je prokládáš řečí, jaká nálada se s tím nese. možná jde pořád jen o stylové znaky, které tě určují, možná je čas začít z jiného konce. ber to jako poznámku navíc. :)
FAERTIS: ta předtím vyzněla nápaditěji. toto je sedmituctový kopírák. bohužel.
NOXNOCTIS: obrazností působí omšele, přesto mne ale tahle momentka čímsi svěžím ovála. něco nečekaného na tak malé ploše.
MOLESTER: zkušebna jisté metaforiky, ovšem nijak nápaditá, navíc bez něčeho hlubšího. musím to říct takto tvrdě.
MOLESTER: souhlasím zcela s Natashou, ona navíc umí pěkně a laskavě navést. za sebe bych dodal, že autor chce být svědomím lidstva či mentorem bez nadsázky a sebeironie často v těch případech, kdy nemá schopnost, odvahu apod. začít se potýkat se sebou. čili stejná věc, kterou vyčetla Nat.
SHADOWALKER: pořád nemohu říct, že bych četl něco původního, ale text se vytvaroval, nabral dynamiku, pohybuje se určitějším směrem, "rozehrál se". až budeš tímto způsobem originální, bude to ono.
a teď tedy hlavní otázka: jak být originální? – velký kus dělá četba, poznávání poznaného a případná potřeba vydávat se jinudy. nelze to ovšem naplánovat nebo vynutit. neříkám to tedy jako výtku, spíš konstatuji vlastnost textu. piš, budeš-li mít potřebu, a buď to časem přijde, nebo ne.
NEMESIS: docela dobrá metafora, rytmus, dělení do veršů. šikovné. jen ty plány a naděje ve druhé strofě bych rád oželel, tam by to chtělo něco nového. ve srovnání s tím, první strofa až mrazivě jednoduše kulminuje, prima. snad ještě vysvětlení v posledním dvojverší je navíc. báseň by mohla zůstat otevřenější, nechť se čtenář dovtípí.
P.S. – vida, když vyhodíš "plány", lůna mohou začít být planá.

do vlasů si vplétám
zapomenuté pírko
kůstky mrtvých
a měsíční paprsky

dlouhé noci tkám
nitky snů
pavučiny touhy
a mřížky listoví

ty císařovy šaty oblékám
když chodím mezi vámi

smrděly mu hnáty
jí zas táhlo z huby
vztah se řítil do záhuby

Pokus o překlad básně z angličtiny. Soud nechám na vás.

The time of stars passes by._________________Čas hvězd uhání zběsile vpřed.
Giants bloom into supernovae,_______________ Obři vykvétají v supernovy,
tiny dwarfs bind their time.__________________ nepatrní trpaslíci šetří dech.
Tinier and tinier as time flies…________________ Stále nepatrnější, jak běží čas…
Cloud cores grow to collapse._________________ Jádra mračen rostou a hroutí se.
I watch newborn stars freeze.________________ Vidím mrznout novorozené hvězdy.
Their metal-rich glow is dim,_________________ Jejich kovová záře je matná,
dim like an incandescent bulb,________________ matná jako skomírající žárovka,
and I remember all.________________________ a já vzpomínám.

I remember smiles in ambient light.___________ Vybavuji si: úsměv v matném světle.
The smells of cathedrals and apple pies.________ Vůni katedrál a jablečných koláčů.
Tears glistening on your eyelashes,____________ Třpyt slz na tvých řasách
in the blue dusk and the pink dawn.___________ v modrém soumraku a růžovém úsvitu.
The time of dreams and the time of shadows.____ Čas snů a čas stínů.
Looking back at the Earth growing small,________ Pohled na mizející Zemi,
our hopes and the stars in your eyes.___________ naději a hvězdy ve tvých očích.
I must remember all!________________________ Musím na vše vzpomínat!

The last stars formed are dying.________________ Poslední hvězdy umírají.
White dwarfs ceding into black.________________ Bílí trpaslíci pohasínají do černa.
Neutron stars despinning.____________________ Neutronové hvězdy se zastavují.
No longer do I hear the pulsar song.____________ Už neslyším zpěv pulsarů.
Then two rare remnants collide,________________ Dva vzácné pomníky hvězd se srazí
their clash lights up my sky,__________________ a světlo jejich zániku ozáří mé nebe,
a momentary beacon of times lost,_____________ maják časů dávno zmizelých,
and I remember. I remember all.______________ a já vzpomínám. Na vše vzpomínám.

I remember all… but cease to understand._______ Vzpomínám… ale ničemu nerozumím.

I see galaxies scatter away,__________________ Vidím galaxie uhánět pryč a ztratit se,
all gone, lost beyond horizon._________________ navždy zmizet za horizontem.
The universe is one of darkness._______________ Můj vesmír pohltila temnota.
Lone planets shiver in eternal cold,_____________ Osamělé planety se chvějí chladem,
while black holes dissipate quietly._____________ zatímco se tiše vypařují černé díry.
All’s vanishing through proton decay.___________ Vše končí rozpadem protonu.
When the last planets crumble apart,___________ Když se rozdrolí poslední planety,
when the last dust grain fades,________________ když se rozplyne poslední zrnko prachu,
I still remember.___________________________ stále vzpomínám.

Only darkness remains._____________________ Zbyla jen temnota.
No more beams of wondrous light.____________ Už žádné paprsky zázračného světla.
Redshifting into nothingness,________________ Rudý posuv do nicoty
the sky smooths down._____________________ vyhladí oblohu jako natažené plátno.
In the dark, lost forever…___________________ V temnotě, v zatracení do konce dnů…
…I remember.____________________________ …vzpomínám.

NATASHA: a ještě jedna zajímavost. dva redaktoři se nad jedním rukopisem také neshodnou. nehledě na to, že jim do toho navíc kafrá autor. :) – to je zcela reálná situace, kdy má text vícero podob, avšak vytisknout se může jen jedna. Ovšem souhlasím, že ne všechny odložené verze by byly použitelné, to musím upřesnit.

NATASHA: tak jasně, nesměly by se na čtenáře házet zamítnuté cesty, které sloužily k získávání nadhledu právě jen autorovi. ovšem, pokud má text potenciál existovat ve vícero podobách, u nichž nelze říct, která je ta pravá…

proč se v kritických vydáních otiskují alternativní verze jednotlivých básní? někdy možná pro srovnání, jak by to mohlo dopadnout hůř, leckdy ale proto, že daný editor usoudil, že báseň "poslední ruky" není jedinou možnou verzí. to je běžná praxe.

VINCENT_BU: hm, jako ze gamebook, ale vlastne sbirka poezie? :)

CICHLASOMA: no jo, vidíš to, pro některé čtenáře by mohlo být smysluplné publikovat interaktivní verzi sbírky, kde by si s pomocí odkládaných variant, kterých je zpravidla dost, mohli poskládat svou verzi. Dostali by do ruky "náhradní díly", od jednotlivých slov až třeba po celé strofy, včetně jejich alokace, a mohli by experimentovat. Taková čtenářská obdoba kritického vydání, které by ovšem musel připravit sám autor.

K tomu si vzpomínám, že Gabriel Pleska kdysi něco takového udělal online ke svému "česneku", byť tam šlo jen o předem dané vývojové varianty jedné skladby. Měnilo se hlavně pořadí oddílů, podle toho, kterou odbočku si čtenář na rozcestích vybral.

VINCENT_BU: Vyhrabal jsem z různých cachů předchozí dvě verse a srovnávám-li první a třetí, konstatuji, že přidání strofy o ležícím kříži je ok (nevím jistě, jestli vyloženě k lepšímu - je to s ní prostě méně enigmatické, aniž by to ale zacházelo do polopatičnosti a "shrnování hlavní myšlenky", jak mi vyzníval závěr druhé verse), ale všechny ostatní změny jsou pro mě k horšímu, i když se snažím být bezpředsudečný, jak jen možno.
Takže za mě - já jsem o versích nic nesliboval - by to mohlo být takhle:


Kalvárie druhého dne

Marné čekání, marné
dřevo kříže rozežírají roztoči
většina svědků pomřela a zbylí posedávají na bobku ve křoví,
     odkud se jim nechce vycházet
jiní přicházejí s ústy narvanými slinou

Kříž stojí, ne, leží
u cizích nohou
den pokračuje jako obvykle
někdo cpe prádlo do narvaného kufru
pokouší se dovřít víko

Přestože jsem se přecpal tvými tvářemi
štěstí nepočkalo –

Oddávám nás autogenem

Hrdinské póze odpadá sádra z podpaždí
zažloutlý prach
každý večer se stavím proti tobě
a vybírám bolestné

the power to come and go around
vychází z pětisetletého proroctví
problému předejdeš
padlou holubicí
kterou systém zahubí

VINCENT_BU: Pravda, možno vynechat, díky.