CNV: Aspoň takové přemýšlení nahlas, ale jsou to samé gramaťáky, musím strávit víc času na rymy.cz:
Ztiš se, má duše, ztiš; neseš než křehké zbraně,
pevná a prastará jsou nebesa i svět.
Jestli si stýskáš teď, pomysli raděj maně
na dny, kdy jsme měli klid, byl jich bezpočet.
Už vládla surovost, leč na houbách a ve tmě
nářky jsem oslyšel a slepě spal svůj sen;
stříkal pot, tekla krev, soucit se nehnul ve mně:
dobře mi bylo v dnech, kdy jsem byl nezrozen.
Teď – marně přemítám sebevíc, pročpak je to –
šlapu zem, vpíjím vzduch, cítím, jak slunko hřeje.
Ztiš se, ztiš, duše má: potrvá to jen léto,
přetrpme hodinku co svědci beznaděje.
Hle: nebesa i svět jsou shnilá od kořání,
a srdce drásají zoufalé myšlenky:
hrůza a nenávist a strach a pohrdání –
Ach, proč jsem procitl? Kdy zase usnu, kdy?
(Hmm, jestli by nebylo nejlepší napsat do Hosta Krchovskému.)