GAARQ: ano, Hřib je menší psychopat moci, než Babiš, to zase jo.
Ano, řada členů už si založila spoustu nových hnutí nebo se přidala k jiným. Kruh, Volt... protože tu máme ještě Budoucnost a Levici a X dalších. A všechny tyhle strany se dostanou do stejných problémů, pokud uspějou. Pokud šanci na vstup do Parlamentu mít nebudou, tak na pozici (v podstatě něúspěšného) leadera nebude tlačenice, bude to "mluvčí nespokojených", přitáhne okrajový zájem médií, apod. Pokud šance na vstup do Parlamentu bude, tak se historie bude opakovat, protože o volitelná místa se bude soutěžit.
Navrhoval jsem alternativní postupy inspirované benátskou demokracií, tedy kombinaci volby a losu (samotný los je samozřejmě nesmysl, ale už třeba volba z vylosovoaných kandidátů už je zajímavá hra...). Obecně ale klíčem k renesanci demokracie je podle mě členská základna... tedy lidé, kteří komunikují i s jinými členy přímo a nežijí jen v mediálním obrazu reality (včetně politické a ekonomické reality).
Suma sumárům: Piráti za 15 let zkusili být vším možným, začátky byly v podstatě bizár, kolem roku 2014 jsme byli hnutím divných nerdů, kolem roku 2017 nás veřejnost vnímala jako jakési Občanské Fórum 2.0, kolem roku 2021 jsme byli wannabe státotvorně zodpovědní a dopadlo to jak to dopadlo. Současný stav je ... složitý.
Jde o to, že Piráti v obcích a v krajích potřebují, pokud to mají dělat, být vnímáni jako něco normálního,seriozního a zodpovědného, do jisté míry předvídatelného, což je pravý opak toho, co potřebují mladí radikální městští voliči, kteří chtějí nejspíš kombinaci bydlení zadarmo a protestů proti genocidě v Gaze (což je oboje dvoje do jisté míry pochopitelné, ale současně vzdálené většinovému nerozhodnutému voliči). Linuxáci chtějí (možná) Evropu nezávislou na amerických cloudových řešení a AI, ale to je marginální menšina, která si občas prosadí nějaký kompromis.
Já sám za sebe vidím jako problém neschopnost veřejnosti postavit se čelem ke klimatické krizi, což je ale prakticky neřešitelný problém - prokonzumní populismus převálcuje jakékoliv směry. Sbližování se Zelenými v tomhle směru vítám, v podstatě se na rovinu přiznám, že v intelektuální rovině bych se hlásil k Zeleným, nejradši, akorát jsem zoufalý z jejich situace (víceméně jim vyhovuje zůstávat izolovanou sektou, která má svojí mravní nadřazenost a tím to končí - zatímco většinová společnost se od nich distancovala).
Potenciál vidím v tom, že sblížení Pirátů a Zelených by mohlo vytvořit lobby např. na poli komunitní energetiky. Že divní ajťáci by se mohli nadchnout pro usnadnění virtuálního přeposílání přebytků ze solárů instalovaných na chalupách ve formě komunitního odečítání přebytků na elektroměrech, že soláry na balkonech a topné klimatizace by mohly být nové zahrádkaření českých Přemků Podlahů a že bychom se mohli stát tichou eko-kutilskou velmocí, jenže ve skutečnosti Evropa to všechno už dávno umí a my jenom zaostáváme a jsme masírovaní propagandou.
Bohužel, současný stav uvnitř Pirátů nahrává spíše populistickým postojům, protože voliče potřebujeme, volič je mainstreamový normie a podbízení se mainstreamu je způsob, jak se udržet různá volitelná místa a věnovat se mírnému opozičnímu remcání neohrožujícímu skutečně multimiliardové zájmy. Takže prostě současní Piráti jsou bezpečné menší zlo, nejsou to psychopati, ale jen pragmatici, ale nečekejte od nich aktivismus.
Maximální možná míra míra aktivismu, které jsme mohli dosáhnout je "tramvaj na Václaváku", jak říkám. Je to drobné vítězství tramvajizované občanské společnosti, živořících na předměstích, která tím dobývá zpátky symbolicky pár metrů čtverečních centra, ovládaných taxíkáři, kabarety a turistlandem. Hřib, zuřivě opravující rozbité pražské komunikace a mosty (ve skutečnosti: prostě jen dávající průchod systémovým mechanismům, nevymýšlí to osobně!) by měl být snem průměrných českých regionů, protože rozbitých okresek máme pořád dost, a pořád mi přijde lepší, když bude s tímhle drobným fungováním machrovat někdo mladší typu Hřib, než někdo, kdo by už měl odejít do důchodu a dát nám pokoj, jako je Babiš.
Bohužel se to nestane a spíš se dožijeme Hřiba v opoziční funkci, což bude v jeho politické kariéře poprvé (čímž se dost liší od ostatních Pirátů, což jsou tradiční opozičníci). Jako Hřib a DSŘ by určitě dopadlo jinak, než za Ivana Bartoše (netroufám si říct jak, ale určitě jinak). Jako je zajímavé jít do voleb s někým, kdo pro změnu vlastně nikdy v opozici nebyl - vždycky se nějak agresivně a arogantně vyšvihl do vedení. Minimálně je pro aktivisticky orientované osobnosti, zvyklé soustavně prohrávat a spokojit se s mravní nadřazeností, zajímavé sledovat, jak to dělá (a ano, je tu i možnost, že je prostě jen někým řízen - paranoii v politice není nikdy dost).
Jinak si pořád myslím, že Piráti mají potenciál stát se tou politickou strukturou, kterou víceméně řada inteligentnějších voličů marně hledá, ať už ve volbách, nebo mimo ně. To je ale proces, není to žádný jeden zázračný revoluční moment, kdy se najednou ukáže, kdo je ten přirozený vůdce lidu v časech zlých a všichni ostatní se my pokloní a přijmou jeho vedení. Babišovo ANO před sebou nemá víc, než maximálně jedno další volební období - pak se neúprosně projeví stárnutí a vymírání jejich voličské základny. Historizující strany navazující na počátky demokracie ještě za Rakouska Uherska nebo za 1.republiky postupně mizí ze scény.
Hřib poprvé v životě v opozici, ve které by dokázal v médiích vystupovat tak chytře a tak málo arogantně, že Piráty za 4 roky pozvedne a ... nevím co..... profit? Uvidíme. Muselo by se změnit hodně věcí. Ve společnosti by musela stoupnout poptávka po aktivismu, spíše než po laciném populismu. Ta momentálně příliš neexistuje. Můžeme se donekonečna dohadovat, proč to tak je. Jestli je aktivismus příliš moralizující, příliš nudný, příliš pracný... lze si vůbec představit volby za 4 roky, kde všechny volební kampaně přímo neřídí AI? :-)