Pragmata (2026) / PS5 OG / 31 hodin / #dohrano

Navážu na kolegu s tím, že jsem měl v plánu platinu, ale vzhledem k nutnosti projít Pragmatu ještě jednou na Lunatic obtížnost si ji nechám na později a takhle si nechám akorát doznít fantastickej pocit po jejím dohrání a nebudu si ho ničit frustrací. Za mě jeden z letošních adeptů na GOTY. Screenshot titulků mám taky, ale s českým jménem, které mezi těmi Japonci celkem svítilo :) Capcom jede!

Pragmata (2026) / PS5 Pro / 24 hodin / #dohrano

Jak se tady nedávno řešila po-herní deprese, tak tu jsem si o víkendu po dohrání Pragmaty opravdu pořádně užil. Radši jsem si lupnul další Lexaurin a prospal dvanáct hodin v kuse, tak to na mě sedlo. Prostě - dobré věci by měly trvat věčně. A Pragmata dobrá je, kurevsky dobrá!

Na hru jsem se těšil už od té doby, co se před pár lety objevil první teaser. A zároveň jsem se celou dobu bál, aby to Capcom nějak hrozně neposral. No a neposral, naopak :-) Dostal jsem dokonale vyladěnou a kompaktní single-player FPS, vyváženě kombinovanou s netradičním remote hackováním robotických nepřátel, nepříliš obtížnou explorací, zčásti předvídatelným dějem a na můj vkus naprosto dostačujícím vizuálem. To všechno mi udělalo ohromnou radost.

Ale hlavně jsem dostal parťačku Dianu, která se okamžitě stala jednou z mých nejoblíbenějších herních companions :-) Bez ní by Pragmata nebyla Pragmatou (pun intended), celá hra na Dianě doslova stojí a padá. Hlavní hrdina v multifunkčním skafandru sice obstarává veškerou gunplay, ale dokud mu Diana nepřátele hackováním "neotevře", může střílet jak chce a nemá to prakticky žádný efekt. Týmová souhra je tedy naprostou nutností (ovládáte obě postavy najednou) a musím říct, že mi to trochu zvláštní ovládání přešlo do krve rychleji, než jsem čekal.

Když tak o tom přemýšlím, asi mi v tom dost pomohlo 300+ odehraných hodin v CP2077. Ovládání je totiž vlastně docela podobné, stejně tak povědomé je "skenování" okolního prostředí. Tím lze postupně objevit všechny upgrady a jiné dobroty, které se v nehostinném prostředí opuštěné výzkumné kolonie na Měsíci ukrývají. A když říkám "postupně", tak to myslím tak, že budete muset i lehce backtrackovat a s nově nabytými schopnostmi znovu navštěvovat místa, kam jste se dřív nemohli dostat. Takže ano, Pragmata má i určité metroidvania prvky.

Ona má totiž tak nějak ode všeho trochu, včetně celkem jasně definovaného vztahu mezi hlavním hrdinou a Dianou. Ne nadarmo se hned po launchi objevil tzv. Dad Space meme, který dokážu pochopit i já - a to jsem žádný Dead Space nikdy nehrál (ano, je to ostuda a chystám se to brzy napravit). Předesílám naprosto upřímně, že děti nemám rád ani v reálném světě, ani ve hrách. Vlastní nemám a s vyženěnou nevlastní dcerou mám vztah spíš řekněme kamarádský, než otcovský. A přesto mě Pragmata chytila za srdíčko asi přesně tak, jak si tvůrci vykalkulovali. Dobrá práce, vy hajzlíci :-)

Nic, nebudeme to protahovat. Řekl bych, že Pragmata je nejlepší letošní hrou, jakou jsem letos zatím hrál... Ale vzhledem k tomu, jak málo jsem toho letos zatím nahrál, by to dostatečně nevyjádřilo její kvality. Takže místo toho řeknu, že se hrozně těším na DLC / prequel / sequel / spinoff / prostě cokoli, co se snad časem objeví! Protože tohle nové IP by byla věčná škoda nerozvíjet dál.

Jo a vzhledem k tomu, co se ke konci hry děje a co rozhodně nechci vyzrazovat screenshotem, tentokrát ukážu jen jeden takový moc pěkný kvér (co jen si ti Japonci těmi obřími zbraněmi kompenzují...), pak si dáme Tatranku a nakonec obligátní titulky. A vy si to všechno koukejte dát taky, protože tohle je podle mě kandidát na GOTY. Můj osobní teda určitě.

I owe you one, Diana! <3

Citizen Sleeper 2: Starward Vector / PS5 / 9 hodin / #dohrano
Výborný nástupce předchozího titulu. Většina byla napsána -je to větší, vyladěnější, obsáhlejší, s více postavami.
Skvělý writing, který se dotýká těžších existenciálních témat, celkem zajímavá NPCs. Celkově výbornej dojem.
Jediný rýpnutí si neodpustím - větší neznamená nutně lepší. Předchozí díl byl v komornějším settingu, což umožňovalo dát postavám i prostředí vice "masa" a víc s tím srůst. Zatímco po dohrání prvního mi za krkem seděla krásně silná melancholie a ennui, tady jsem si říkal jenom "jo, pěkná hra". Ale možná je to i tím, že jsem měl už vyšší očekávání.
Anyway, doporučuju.

Banishers: Ghosts of New Eden/PS5 Pro/40 hodin/ #dohrano
Moc pěkný překvápko, kde jsem chtěl strávit pár hodin a nakonec jsem vyzobal i vedlejší questy do posledního. Nelituju ani minuty - některý příběhy jsou tu nosnější, než lehce klišoidní hlavní linka.

Přesně ten příklad AA hry, co zbytečně utíká pod radarem v záplavě sedmičkovejch hodnocení, ale přitom přinese spoustu radosti a je vidět, že do toho vrazili autoři spoustu lásky - plně srovnatelný třeba s Plague Tale. Herně je pak poměrně blízko třeba novější God of War.

Order 1886 / PS5 / 7 hodin / #dohrano

Toto bolo prekvapivo veľmi slušné - zaujímavý setting a rozvrhnutý príbeh, grafika a obecne prezentácia roky pred konkurenciou, slušná hrateľnosť... bohužiaľ je hra krátka a nemá koniec - príbeh mal evidentne pokračovať v ďalšom dieli, ktorý nikdy nedostaneme, lebo sa hra nepredávala dostatočne podľa predstáv tabuľkomrdov zo Sony. Ďakujeme, fešáci.

Cairn/ 22 hodin / PS5 / #dohrano

Loňské demo Cairn mě tehdy ani trochu nenadchlo a šmahem jsem ho odsoudil jako nehratelnou indie hříčku. Hlavní postava byla na první pohled nesympatická, pod nohy se jí pletl podivný pavoukovitý robot a myšlenka lezeckého simulátoru vzala poměrně rychle za své, když se Avě (hlavní postavě) na prvním boulderu komicky propletly nohy, robot s lanem začal glitchovat a já si řekl: „A dost!“ a demo jsem okamžitě a zklamaně smazal.

Horolezecká tematika mě totiž vždycky fascinovala a o to víc mě mrzelo, že kromě pár ne úplně podařených pokusů typu Jusant a náznaků lezení v Death Stranding v podstatě neexistuje hra, která by tohle fantastické téma reflektovala. Sám jsem sice nikdy nelezl, v horách se pohybuji často, ale bez sebevražedných tendencí, kdy vás mezi životem a smrtí dělí akorát ne úplně spolehlivých pár gramů oceli a nylonu. Raději jsem si o tom horském pekle četl, takže jsem za poslední léta zhltal tuny knížek o K2, přečetl jsem si fantastickou mangu The Climber od Shin-ichi Sakamoto, stejně jako The Summit of the Gods.

Z toho důvodu mi to nedalo a Cairn jsem si po vydání pořídil s tím, že mu dám ještě jednu šanci… a vyrazil mi dech. Jak už jsem zmínil na úvod, zakladatelé studia The Game Bakers opustili korporát a rozhodli se „péct“ hry s láskou. Jestli je vám podobný scénář povědomý, tak ano, ke stejné situaci došlo i v případě studia, které vydalo Clair Obscur: Expedition 33.

Cairn se odehrává v nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy se s lezkyní Avou ocitnete na úpatí fiktivní hory Kami s mechanickým pomocníkem Climbotem (a oproti demu v o dost lepším technickém stavu) a rozhodnete se spolu s ní horu pokořit. V ten moment přichází na řadu lezecká část, která je fantastická. Kontrolu máte nad Avou a jejími končetinami, což znamená, že si během lezení hledáte stupy, chyty a prolákliny stejně jako při skutečném lezení. K dispozici máte samozřejmě i omezený počet skob, lano a později dojde i na mačky a cepíny.

Samotné mechanické lezení je ale jen začátek. Cairn v sobě nese i survival prvky, takže vám na stěně dochází energie, přicházejí křeče, „zakousne“ se do vás kyselina mléčná a během postupu horou se budete muset postarat i o elementární potřeby, abyste se nezhroutili hladem a žízní.

To celé je podtržené skvělým audiem, které má na svědomí Martin Stig Andersen (Limbo, Inside). Samozřejmě se nejedná o hardcore survival a Cairn nezapomíná být hrou, která je přístupná, takže tomu odpovídá částečně i scénář, který ale po první kapitole nabere poměrně temnou linku – vlastní posedlosti horami, tedy postupnou sebedestrukci, samotu a eskapismus. Pokud byste si chtěli zahrát na Alexe Honolda, je tu pro vás i možnost Free Solo (ten kdosi nedávno pokořil se světovým rekordem, kdy hru dohrál za hodinu a 17 minut)

Náhoda tomu chtěla a během hraní mi kousek od domu otevřeli boulder gym, tak jsem si pořídil lezečky a aplikoval na sebe vlastní stanislavského metodu, abych to lezení s Avou trochu „nacítil“. S potrhanými prsty, sedřenými dlaněmi a Dual Sensem od magnesia dávám 10/10 Pokud lezete, berte to. Pokud ne, tak taky. Lepší nezávislárnu letos nejspíš nedostanete, stejně jako porci emocí s tím spojenou. Bravo za true ending.

A keďže hrám niekoľko hier naraz, dorazil som aj
Shadow Tactics: Aiko's Choice / PS5 / 8 hodin / #dohrano

Veľmi pekné rozlúčenie s top tier taktickou akciou od Mimimi. Síce sú to len tri veľké a dve malé misie + epilóg, ale je to znovu príjemne strávený čas s obsadením pôvodnej hry. Veľké misie sú veľmi tuhé, zvlášť tá posledná, ale to sa dá od (standalone) DLC k tomuto typu hier čakať. Každopádne, pre fanúšikov žánru a pôvodného Shadow Tactics je to povinnosť. Škoda, že developer skrachoval, plnohodnotný druhý diel by som si dal s chuťou.

Shadow Tactics: Blades of the Shogun / PS5 / 17 hodin / #dohrano

Toto bola veľká paráda. Znovu, je to v zásade rovnaká hra ako Shadow Gambit a Desperados 3, ale tuším ešte lepšia? Feudálne Japonsko je veľmi pekne nakreslené, príbeh je zase úplná žánrovka, na rozdiel od ostatných dvoch hier od Mimimi sú tu aj (tri) misie, ktoré sú trochu Hitman. Postavy mi prírastli k srdcu asi viac ako v ostatných dvoch hrách, veselo sociopatická uličnica Yuki alebo láskavý rozprávkový deduško Takuma s ochočeným tanukim a puškou v drevenej nohe ma veľmi tešili celú hru. Aj keď je to asi najlepšia hra od Mimimi, je zároveň aj bezkonkurenčne najdrsnejšia, v druhej polovici fakt prituhla a nad niektorými rozostaveniami stráží som si lámal hlavu desiatky minút. Ale vždy bola férová a nakoniec to nejako šlo.
Výborný zážitok! Mohlo to byť dlhšie. Pre milovníkov žánru 9.9/10 (0.1 dole za relatívnu krátkosť), nikto iný to aj tak nebude hrať.

Resident Evil: Requiem / PS5 / 14 hodin / #dohrano

Strašný. Od doby, kdy jsem propadnul sérii Resident Evil porpvé, uplynulo 30 let. Tenkrát jsem měl k dispozici jen nějakou vypálenou verzi s německými titulky, nerozuměl ničemu, ale enormně mě to bavilo.
No a musím říct, že mě tahle bezduchá akce baví stále víc. Requiem je mistrovské dílo a vlastně nemám nic, co bych vytknul.
Snad jen chybějící Mercenaries mód, ale ten, věřím, příjde časem.

Nic, zapínám Insane obtížnost.

Resident Evil Requiem / PS5 / 13h / #dohrano

Naprosto dokonalej resident evil. Horror, akce , parada. Gameplay je totalne vypolishovanej. Jako jedinou chybicku bych videl delku hry. Subjektivne se mi to zdalo kratky (respektive kratsi nez treba 4ka) a neni tam new game +.

Kazdopadne jdu na druhej pruchod bez lekarnicek at mam pak na to infinite rpg na insanity run. :)

Ready or Not / PS5 / 25 hodin / #dohrano
Není tam žádná "winning screen", ale prošel jsem všechny mise (i v DLC) v single playeru.
Hele, miloval jsem SWAT 4 (2005!), hrál jsem to několikrát, nesčetně pokusů dohrát mise bez jediné smrti atd. Takže na tohle jsem se fakt těšil. A bavilo mě to dost, ne že ne. Moje hodnocení je čistě pro single player - v mulťáku to musí být jinej nářez, jak dokazuje mnoho videí na YT.
Začneme plusama.

Hodně misí, zajímavý a uvěřitelný settingy. Malý prostory střídají relativně obrovský mapy (poštovní třídírna byla zvlášť rozsáhlý peklo)
Taktika je důležitá, s opakováním "dveře, flashbang, move in" si úplně nevystačíte.
NPC team members ani protivníci a civilisti nejsou úplní blbci a parťáci jsou navíc docela schopní, což dělá z přestřelek celkem uvěřitlenou zábavu.
Briefingy jsou doplněný o nahrávky 911 telefonátů, což přispívá k atmosféře. Prostředí se nevyhýbají "disturbing imagery", což přispívá k tísnivé atmosféře.
Stres level jednotlivých čelnů týmu je zajímavá a důležitá mechanika, která vede k tomu, že fakt nechcete failnout - žádnej quick load nebo restart není. Když to někdo z vašich koupí, je v lepším případě na několik dalších misí mimo, v horším KIA. Když to koupíte vy, mise končí.

Mínusy:
PS5/console specific: FPS s velmi omezeným "health" bez nějakýho aim assistu je na gampadu velmi frustrující záležitost. Nejčastěji jsem v misích zakalil já (a třeba hned na začátku), protože jsem nebyl schopnej rychle a přesně mířit. S myší by ten zážitek byl o hodně lepší. Takže moje taktika byla často promyslet útok, poslat tam svoje boys, schovanej za roh počkat a pak to jít zkontrolovat - přitom bych měl být jako leader první ve dveřích.
Možnosti plánování jsou omezený, výsledkem pro mě bylo maximálně tak naplánovat (pracně) průnik ze dvou stran současně - ale scénář "ty nás budeš krýt tady z toho vyššího bodu, vy dva zkontrolujete tuhle místnost a ty budš hlídat tyhle dveře speciálně" je natolik pracnej, že naprosto nabourává fakt že SWAT se má pohybovat rychle a efektivně. Stejně tak přístup systematickýho "čištění" mapy je natolik pracnej a náročnej, že se prostě pohybujete po mapě a proběhnete ji klidně několikrát, protože nepřítel se po ní může taky pohybovat poměrně volně. A často jsem po zneškodnění všech hajzlů ještě několik minut prohledával mapu a hledal nějakýho posledního zbloudilýho civila.
Občasný zaseknutí týmu se taky stává - borci se nachystají ke dveřím a zmrznou, i když mají jasný instrukce.
Velmi mi chybělo pokrytí sniperama (jako ve SWAT 4), aspoň pro pozorování.
no a pak je tady samozřejmě moje za 20 let dost změněný vnímání ozbrojené policie, čemuž nepomáhá to, že bad guys jsou vesměs latinos, ekoteroristi nebo černoši.

Celkově - jestli vás zvláštní policejní jednotky navzodry všemu baví, tohle vás bude bavit taky, i v single playeru. Ale na PS5 nepočítejte s tím, že budete pořád na špici akce.

Obrázek je badass loading screen :-)

Still Wakes the Deep/PS5 Pro/5 hodin/ #dohrano
Hvězdička navíc za Skotskej přízvuk. Jinak mi ale lyričtější odstíny her od Chinese Room sedí líp (Everybodys Gone to Rapture nikdy nezapomenu). Nečekají tu žádný velký překvapení, ale zároveň ani chyby. Prostě pár hodin na ropné plošině, Cthulhu a trocha toho schovávání ve skříňkách a ventilačních šachtách.

Like a Dragon: Infinite Wealth/PS5 Pro/98 hodin/#dohrano
Kyodais, snad vás nezklamu, ale nejsem tak nadšenej, jak bych být měl.

Jako JRPG a samostatnej kus je Infinite Wealth výborná hra. Zábavnej soubojovej systém, skvělý a naprosto originální zaměstnání, quality of life na té nejvyšší úrovni (přeskakování soubojů v pozdějších fázích, automatický nastavení nejlepší možný výbavy...). Jako Yakuza a součást letité série je to ale pro mě zklamání. Předchozí díly dokázaly vykouzlit fantastickou atmosféru a ukazovaly, že méně je někdy více. Rozuměj méně zajímavých originálních side stories plně nahradí desítky otazníčků. Tady jsem často jen mechanicky pobíhal po mapě a sbíral další a další points of interest. Ale ten interest na mé straně jaksi chyběl. Chyběla originalita, odvaha, nápady. Nostalgie nestačí.

Tohle mělo být uzavření jedné dlouhé kapitoly - jenže zatímco se u předchozích dílů krájela cibule, tady nepřišlo vůbec nic. A to je škoda. Lámu si hlavu, jestli přecejen nebylo důstojnější, nechat Dragon of Dojima odpočívat po šestém díle.

Na závěr pokud bych měl Infinite wealth porovnat s FF VII Rebirth, Final Fantasy odchází jako jednoznačnej vítěz po všech stránkách. Postavy, příběh, quicky i serious moments - to všechno se mi zatesalo do mozku o trochu hloub.

Assassin's Creed Shadows / PS5 / 56 hodin / #dohrano

Dohrano, podle me je to velmi povedeny dil, skoda ze ho lidi tak podcenuji, urcite doporucji a davam 9/10.
Dohral jsem hlavni linku a mozna tak pulku zbyleho kontentu, ktereho je tam opravduhodne, takze ted se k tomu budu obcas vracet a kousek dalsiho odehraji, vydrzi to na hodne dlouho.

Arc Raiders/ PS5 / 290 hodin / #dohrano

Arc Raiders jsou nejen ve svém žánru naprostým zjevením, které nemá za poslední dvě dekády obdoby, a to jak po stránce precizního technického stavu, tak v tom, co dokážou svým konceptem doručit. Pro mě jde o naprostý vrchol nejen looter shooter sféry, ale i té videoherní a kooperační. Švédská parta z Embarku vzala všechny nejlepší nápady, které tu byly od éry DayZ až po současnost a konečně je přetavila v naprosto fenomenální jízdu, která pro mě platinou rozhodně nekončí.

Death Stranding 2 / 83 hodin / PS5 / #dohrano

83 hodin, titulky, hraju dál. Pořád mi chybí postavit pár silnic a pět hvězd u několika klientů.
83 hodin! Tolik práce jsem mohl udělat a místo toho vrávorám s nákladem přes zasněžené vrcholky a trnu hrůzou, aby se mi nějaká zásilka nepoškodila a aby mi nedošla baterie v posilovacím skeletu.
83 hodin naprostého relaxu s tím nejlepším soundtrackem všech dob.

Sice jsem ten děj zase vůbec nepochopil (stejně jako u jedničky), ale nelituju ani jedné minuty. DS2 není hra, DS2 je kontemplace.

Stellar Blade / PS5 / 32h / #dohrano

Narez od zacatku do konce. Jsem unaven z posledniho bosse takze vam jen zaspamuju nejaky hezky obrazky. :) omlouvam se ale nevim jak je zmensit.

Crime Scene Cleaner / PS5 / 22 hodin / #dohrano
Relax s disturbing twistem a maličko černého humoru. "Simulátor" úklidu, kde vytíráte skvrny od krve, odklízíte důkazy a vracíte nábytek na svá místa. A i na to je potřeba mít správné náčiní, takže upgradujete kbelík, mop a pytle na odpadky.
Není to nic, co by bralo dech, a některý části by potřebovaly vyladit (sbírání nábojnic je dost na hovno), ale ani nevím, jak jsem tím těch 22 hodin strávil.
Power washeři by to měli zkusit, když to bude ve slevě.

Marvel's Spider-Man: Miles Morales / PS5 / 21 h / #dohrano

Vylepšenie prvej hry po všetkých stránkach - lepší príbeh, combat, misie aj hrdina. Úprimne som si ten komunitný duch Harlemu užil o dosť viac ako príbeh privilegovaného bieleho nerda, a nakoniec som urobil aj prakticky všetok nepovinný obsah, čím som sa v prvej hre nezaťažoval. Boss fighty boli tiež o dosť menej frustrujúce, variabilita nepriateľov a street crimes väčšia, proste to je úplne dobrá menšia open world hra. Slušných 8.5/10, idem na dvojku.

Serious Sam HD: The First Encounter (2001/2020) / PS5 Pro / 12 hodin / #dohrano

Leden je tradničně na hovno, nestíhám ani hrát, natož pak o tom psát. Tohle jsem stihnul na poslední chvíli.

Serious Sama jsem kdysi rozehrál na prvním Xboxu (vyšel tam pohromadě First & Second Encounter) vlastně jen proto, abych se podíval, jak to na něm šlape. Šlapalo to kupodivu dobře, ale nějak špatně jsem to rozehrál a u finálního bosse jsem skončil v takovém stavu, že jsem ho za žádnou cenu nedokázal udolat. Takže jsem to uložil k ledu.

Jenže člověk míní a Serious Encounter Challenge na Infinite Backlogu mění. Takže teď pokaždé, když budu potřebovat vypláchnout hlavu, vím po čem sáhnout. První Sam je za mnou, dalších pět přede mnou. To se teda mám věru nač těšit! AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA :-D

Btw HD remaster vypadá jinak než originál a taky se maličko jinak hraje. Není to horší, není to lepší, je to prostě jiné. V podstatě jedinou výtku bych měl k úrovním obtížnosti. Od začátku jsem jel klasicky na prostřední Normal obtížnost, ale šlo to čím dál hůř a hůř... Až mě ve dvou třetinách hry přestalo bavit trávit třetí hodinu v Metropolisu a s vědomím toho, že to nejhorší mám teprve před sebou, jsem přepnul na Easy. Jenže to zase bylo nepoměrně lehčí :-/

Chtělo by to prostě něco mezi tím. Něco pro hráče s padesátkou na krku, kterým už ty reflexy prostě tolik nereflexují, ale zároveň mají něco nahráno a nepotřebují vodit za ručičku. No uvidíme, jak na tom budou další díly.