Cyberpunk 2077 / PS5 /70h / #dohrano
Dlouho jsem se k němu nedostal. A posledních 14 dní při každé volné chvíli jsem se k němu rád vracel. Oproti gta jsem si to svým způsobem užil a až ke konci tomu přišel na chuť. Víc k tomu nemám co asi říct, vše už tu bylo napsáno.

Serious Sam: Siberian Mayhem (2022) / PS5 Pro / 8,5 hodiny / #dohrano

Tak, a je to za mnou - říkejte mi Serious deefha :-) Poslední dílek skládačky, které jsem se letos průběžně věnoval, konečně zapadnul na svoje místo. A nebylo to věru špatné! Jak celkově, tak i konkrétně tahle "pětka". Totiž:

Siberian Mayhem se připravoval(o) už během vývoje čtyřky nejdřív jen jako DLC. Nakonec to ale nabobtnalo do samostatného příběhového rozšíření, odehrávajícího se v alternativní časové linii mezi dvěma levely. Právě díky souběžnému vývoji se s rozšířením ve čtyřce přímo počítalo (což není úplně obvyklé) - v určitém okamžiku Sam potká sám sebe a dojde k zábavné konverzaci, která ledasco naznačuje. Hrát čtyřku v době, kdy vyšla, tak se asi dost těším na to, co z toho nakonec vyleze. Takhle jsem to sice už věděl, ale stejně jsem byl hodně příjemně překvapený.

Tohle rozšíření totiž nevyvíjel přímo mateřský Croteam, ale ruské studio Timelock, složené ze zasloužilých modderů původních Serious Sam her (a vydal to Devolver, za což mu patří velký dík). Ti tak dostali obrovskou příležitost, které se chopili s neuvěřitelným entuziasmem a vytvořili pět hutných levelů, čerpajících z ruských resp. post-sovětských sibiřských reálií. Oproti čtyřce přibylo i několik nových enemáků, zbraní, easter eggů a mech s motorovou pilou. Fakt. Jo a taky tank. Samozřejmě, je to přece ruská hra, tak v ní musíte řídit tank :-)

Obtížnost je oproti čtyřce sice znatelně vyšší (hráno opět na prostřední Normal) a párkrát mi dokonce i došla munice, ale vzhledem ke kratší délce (sic!) se nějaký ten reload dal snést, na frustraci nebylo dost času. Po závěrečných titulcích jsem se dočkal dalšího protnutí časových linií, tentokrát s příjemně nostalgickým odkazem k úplně prvnímu dílu celé série... No a to byl úplný konec. Přirovnal bych to k hraní skvělého Wolfenstein: The Old Blood po "hlavním" The New Order: krátký, ale intenzivní návrat tam, kde to má člověk rád.

Letos sice vyšel ještě Serious Sam: Shatterverse, ale to hrát nebudu. Jednak to má příšerné hodnocení, ale hlavně je to co-op multiplayer a já online prostě nehraju. Místo toho si udělám žebříček těch všech Serious Sam her, které jsem odehrál (existuje sice celá řada spinoffů různých žánrů, na ty se ale nechystám), a budu se zase chvíli věnovat něčemu jinému. Ten nový Hellraiser se sám nedohraje!

1. (nejlepší) Serious Sam II (2005/2025)
2. Serious Sam: Siberian Mayhem (2022)
3. Serious Sam 4 (2020/2021)
4. Serious Sam HD: The Second Encounter (2002/2020)
5. Serious Sam HD: The First Encounter (2001/2020)
6. (nejhorší) Serious Sam 3: BFE (2011/2020)

Mad Max / PS5 / 75 hodin / #dohrano

Měl jsem nečekané volno, tak kouknu do PS Store, jestli by tam nebyla nějaká rychlá jednohubka.
A hle! Mad Max v akci za 120,-!
Měl jsem tuhle hru uloženou v podvědomí už dlouho, ale z neznámých důvodů to pořád odkládal.
No jednohubka to fakt nebyla... Zabřednul jsem tam na desítky hodin a teď, když už mám všechno vytuněno na max, mapu vyčištěnou a vedlejší úkoly hotové, mne dohání smutek, že tahle zběsilá jízda končí.
Neskonale tupá zábava v tom nejvíc nejlepším postapo světě, jaký si můžete představit. V dnešní době elektromobility byly tyhle ropné orgie čirou radostí.

Hratelnost top, grafika neskutečná (hra je z roku 2015!), bod dolů za repetitivnost vedlejších misí, ale who cares.

9/10 a absolutně nechápu, proč doposud nevyšlo pokračování.

Serious Sam 4 (2020/2021) / PS5 Pro / 21 hodin / #dohrano

Pokračujeme v krasojízdě, IB challenge Serious Encounter se sama nedohraje. Tohle bude optimistické čtení: po trojce, která mi fakt nesedla, hrozně vypadala a blbě se hrála, mi o deset let mladší čtyřka zase vrátila víru v lidstvo :-) Jakožto prequel k trojce má sice taky armádní pozadí (což já nerad), ale je to naštěstí spíš taková parodie. A ani mi nevadilo, že Sam tentokrát většinu levelů absolvuje v doprovodu některého ze svých vojenských parťáků, protože nikdo z nich toho ani moc nenadělá, ani nezkazí (a nemůžou umřít). Díky těmhle kámošům ale aspoň vzniká prostor pro všudypřítomné hlášky a absurdní konverzace, které hru oproti až-moc-vážně-se-beroucí-trojce vhodným způsobem odlehčují.

Novinkou je i skill tree, který jde sice jen dvěma směry (melee vs. gunfight), ale jeho vylepšení může výrazně změnit styl vaší hry. Při jednom průchodu ovšem nemůžete získat dost bodíků na to, abyste si odemkli všechna vylepšení z obou větví, takže musíte investovat promyšleně. Další novinkou jsou "vedlejší mise", což jsou prostě jen jednoduché odbočky od hlavní trasy; stačí prostřílet se až na konec, sebrat tam nějakou dobrotu a zase se vrátit zpátky. Výrazně doporučuju tyhle vedlejšáky absolvovat, k některým speciálním zbraním nebo gadgetům se totiž jinak vůbec nedostanete. Třeba taková hořící motorová pila (!) vystřelovaná na způsob raketometu (!!) - tu prostě chcete mít! :-)

Jo a taky se projedete na čtyřkolce a projdete v mechovi. Čtyřkolka je na nic, ale mech je naprosto super a těch pár misí jsem si v něm opravdu užil. Serious Sam se totiž hraje nejlíp, pokud jste aspoň trochu OP. A mech je OP kurevsky hodně! Přišel mi podobně nezničitelný jako Atlan v Doom: Dark Ages, čímž se tak trochu oslím můstkem dostávám k obtížnosti: hrál jsem jako obvykle na prostřední Normal a všechno bylo naprosto perfektně vyvážené. Díky skillu mi jen málokdy došla munice (vypadávala totiž z mrtvých enemáků) a když už, tak samozřejmě nebyl problém udolat kohokoli pistolkou s nekonečnými náboji (a dokonce je za to i trofej).

Bossové už byli tužší, ale spíš šlo o objevení správné taktiky, než nedostatek palebné síly. Ovšem finální fight, ten mi dal fakt zabrat! Po opravdu hooooooooodně dlouhé době jsem se zase přistihl, že před televizí nahlas sprostě nadávám :-D O to větší se ale nakonec dostavil pocit uspokojení, když všichni dostali co jim patřilo... A člověk si konečně mohl představit, že na to celé dějově navazují všechny ty předchozí hry, které už má za sebou. Leč neradujme se předčasně: každá správná franšíza se musí dojit až do bezvědomí, takže je tu ještě Serious Sam: Siberian Mayhem - samostatné rozšíření ke čtyřce, které jsem promptně rozehrál, dokud mám správným způsobem vyladěnou svalovou paměť.

Ale o tom až za pár dnů.

Kingdom Come Deliverance 2 / PS5 / 81 hodin / #dohrano

Hrál jsem to na dvakrát - jak to vyšlo, 40 hodin jsem si hrál na Trosecku, po příjezdu do Kutné Hory jsem to na čas odložil a teď to dohrál do konce.

Je vlastně neuvěřitelný, že všechny ty jankovitý mechaniky dohromady tak perfektně funguji. K tomu famózní český dabing, skvělý příběh (a výborně napsaný do posledního dialogu), fantastické postavy, funkční a zábavný RPG systém, návykový souboje, úžasná grafika, hudba...

Nemůžu si pomoct, za mě to od Witchera 3 převzalo žezlo a korunu. Nejlepší RPG všech dob.

Ninja Gaiden Ragebound PS5, 11 hodin #dohrano
Relativně novej přírůstek v předplatnym Playstationu. Plošinovka brnakjící na nostalgickou strunu mě přenesla do devadesátek, kdy jsme s kámošema pařili Segu a něco dohrát do konce byla pořádná výzva. Přesně taková je i Ragebound od The Game Kitchen. Bavily mě mechaniky a soundtrack. Zapínal jsem to hlavně ve volnejch chvílích přes den, kdy kolem pobíhaly děti a já nechtěl hrát něco, kde je explicitní násilí. Pixelartovou krev přežijou:-)

Marvel's Wolverine PS5, 24 hodin, #dohrano

Na Wolwerina od Insomniac Games jsem se od ohlášení těšil, protože Spidermany 1 a 2 jsem vyplatinoval a ačkoliv nejsem Marvel head, chlupatej magor s drápama je mi sympatickej, protože tak nějak neřeší teenage problémy, ale je to trochu vejpitek s vlastníma démonama. No skoro jako bych se v něm i občas poznával. Po prvních recenzích a chladnym přijetí části fanoušků ve mně zavládlo zklamání. Asi bych počkal na nějakou slevu, ale díky moc FRIZERovi, kterej mi hru půjčil a já tak měl možnost udělat si vlastní názor.
Kolem tý hry podle mě vznikla úplně zbytečná hysterie. Vůbec to neni takovej průser. Jestli to je tim, že Spiderman nasadil laťku moc vysoko, nebo že někteří čekali něco jinýho, no zřejmě od všeho trochu. Je to zkrátka akční rubačka. Ale hlášky, že je to hra pro herní novináře a normies jsou dost mimo. Schválně jsem hrál na nejtěžší obtížnost a celkem mi to i dávalo zabrat. Vím, že se i nějak řešilo video, jak Logan jede na motorce a ta hra se jakoby hraje sama. To mi přijde vyloženě jen jako záměrně dehonestující video. Algoritmy pak asi udělaly svoje, protože vozit se po tý hře tak nějak trendovalo všude možně. Já v tý honičce po třetim nabourání normálně zhebnul.
Zároveň rozhodně ale nechci tvrdit, že je to masterpiece. Čistej koridor neni úplně můj šálek. Dokázal bych si taky prědstavit, že hra by fungovala o něco líp, kdyby nabízela svět otevřenější, třeba něco na způsob Ragnaroku. Mimochodem stylizací, kamerou a určitejma aspektama mi Wolwerin novějši dilý GoW trochu připomínal.
Se samotnym leveldesignem jsem měl taky občas problém. Možná i s tim, co autoři zamýšleli, že bude hráč v lokaci dělat. Na jednu stranu po mně chtěli prozkoumávat a hledat bedny nebo láhve s whisky, na druhou stranu mě hra za průzkum nezřídka kdy trestala slepou uličkou bez ničeho a následnym vracením se zpět. Taky jsem měl pocit, že mě někdy hra násilně tlačí do dalšího postupu.
Special moves fajn, ale bylo jich málo a komb bohužel ještě míň. Přitom fighty i pohyb působily skvěle. Možností "jak" ale mělo bejt víc. Stejnej problém se týkal i dveří s challengema. Dost jednotvárný na můj vkus.
Co musim pochválit je jednoznačně příběh a herci. Tomu bych dal klidně desítku.
Celkově za mě osm z deseti. Mohlo to být lepší, ale takovej propadák, jak někteří tvrdí, to rozhodně neni.

Serious Sam 3: BFE (2011/2020) / PS5 Pro / 16 hodin / #dohrano

Tak tohle byla fakt hořká pilulka... Nicméně bylo nutné ji spolknout. BFE znamená Before First Encounter, jedná se tedy o příběhový prequel právě k First a Second Encounter (všechny tři hry vyšly v roce 2020 na PS4 jako Serious Sam HD Collection a přesně tuhle verzi jsem na PS5 hrál). Oproti tomu Serious Sam II, který mě z celé téhle série zatím bavil rozhodně nejvíc, se příchodem trojky oficiálně ocitl ve vzduchoprázdnu mimo "kánon" ¯\_(ツ)_/¯

BFE má straaaaaaaašlivě pomalý rozjezd. Navíc nejdřív vypadá jako nějaká z mnoha takových těch rádoby realistických vojenských her, kdy s jednotkou spadnete na nepřátelské území a musíte se z něj dostat pryč, nebo někoho vyzvednout a tak podobně. Konkrétní příklad nedám, protože tenhle typ her nesnáším a nehraju. Ale tentokrát jsem teda musel :-/ Navíc na úplném začátku má Sam jen holé ruce (sic!), pak extrémně pomalé obouruční kladivo (!) a teprve po nesnesitelně dlouhé době škrcení a mlácení enemáků se propracuje k pistolce (naštěstí s nekonečnou municí). Ufff! :-/

Něco takového jsem po předchozích dílech vůbec nečekal a byl jsem doslova v šoku, jak jinou hru najednou hraju. Navíc to rozbořené předměstí Káhiry, kde se prvních pár levelů odehrává, vypadalo naprosto příšerně! Serious Engine 3.5 v komplikovaných a relativně detailních exteriéro-interérech tentokrát absolutně nestíhal, a to se nebavím jen o obligátním doskakování vzdálených textur. Tak brutální culling, kdy se vám schovávají celé objekty (!), ačkoli se ještě neocitly mimo vaše zorné pole (!!), jsem snad neviděl ani na PS2 :-( Jakmile se hra přesunula do otevřené pouště s několika zbořeninami, tak si engine vyloženě oddechl.

Mno, takže i když se to pak konečně trochu rozjelo a nakonec se Sam dostal do obvyklé formy, trvalo to tak dlouho a hrálo se to tak špatně, že jsem z toho byl prostě rozmrzelý. Ke konci navíc extrémně stoupla obtížnost, oproti začátku to působilo hodně nevyrovnaně. Závěrečný level The Guardian of Time je tak dlouhý a narvaný těmi nejtužšími enemáky, že ho považuju za asi to nejtěžší, co jsem v rámci celé série musel zatím absolvovat. A vůbec poprvé jsem si musel zagooglit jak na finálního bosse, protože ten souboj mi prostě nedával vůbec žádný smysl... A nedával ho ani pak, když jsem už věděl, jak na to.

Čili abych to neprotahoval: římskou dvojku pořád považuju za nejlepšího Serious Sama, BFE trojku naopak za nejhoršího. Zatím! Ještě mám před sebou daší dva díly :-)

Kingdom Come: Deliverance II /PS5/232 hodin/#dohrano

Jedničku jsem nehrál, téma mě moc nelákalo, Vávra mi leze lidsky poměrně dost na nervy, ale i tak jsem si na přelomu roku řekl, že by ignorace hry, která získala na jaře cenu Bafta, byla nefér vůči celé řadě talentovaných lidí ve Warhorse, kteří do toho dali srdce. Nelituju. Ani trochu. V podstatě jsem místo regulérní hry dostal interaktivní verzi kultovní dětské knížky "Obrázky z českých dějin a pověstí", která nemá obdoby a teď i pár dní po dohrání nevěřícně kroutím hlavou nad tím, jaký stupeň imerze a obsahu celkově se do KCD2 podařilo vměstnat. Nenapadá mě k tomu jiné slovo než "absurdní". Na Trosecko jsme jezdívali na školní výlety a několikrát jsem se dostal do regulérní mindfuck situace, kdy mě ten neuvěřitelný realismus prostředí vrátil na kokrétní místa v ranných devadesátkách. Všechno ostatní už bylo řečeno. Jinak jediné mínus pro mě byla samotný Jindra. Pokud bude v budoucnu třetí epizoda, tak bych poprosil o změnu postavy za někoho krapet komplikovanějšího. Samozřejmě chápu, že je naivní prosťáček ideální materiál k tomu, aby se na něj navěsily všechny ty rpg prvky se systémem učení, ale příště bych byl raději za někoho trochu "dopečenějšího".

Bravo Warhorse.

Wolverine/ PS5/ 15h / #dohrano

Tak nejake dojmy...

Hru jsem puvodne nemel v planu hned porizovat, ale docela me zarazily prvni ohlasy. Rikam si Logan, Insomniac...no presvedcim se sam...mel jsem cas, sebral par her doma a vymenil za novinku.

Nejsem Loganuv uplny fanboy, nejake runy jsem cetl, nejake povedomi mam, ale muj jam je Spidey, Batman a Daredevil. Logan je sice fajn prcek, co dostava casto nalozeno, ale je proste na nizsi pricce. I tak jsem koukal co se Insomniacu s nim povedlo.

Hra je v podstate linearni pribehovka, ale udelana s citem k puvodnim zdrojum. Podobne jakl DC s Absolute nebo Marvel s Ultimate edicemi vzali zaklad a gro pribehu a po novu prekopali. Nicmene odkazu na filmy ci zasadni runy jako Weapon X nebo Milleruv japonskej run tam jsou...a jiste mnohem vic.

Asi bych to ani neoznacil za nejaky velky komiksovy blockbuster....epicke veci tam samo jsou, a klasika mutace vs lidstvo, zasadni je ale rozvijejici se horkosladky vztah mezi Jean a Loganem...tohle se povedlo na jednicku.

Vizual, hudba, zvuky i atmosfera lokaci je supr. Z ceho jsem byl ale odvaren jsou herci v hlavnich rolich a konkretne Liam McIntera jako nove pojeti Logana je skvostnej. Troy Baker si take krade sve momenty. Facial animations jsou asi nejlepsi co jsem kdy videl...

Herne prochazite krasne lokace a postupujete z areny do areny...soubojak je ale adrenalinovy, atmosfericky a celkove top...zatimco Batman jede martial arts s gadgetama...a spidey je pavucinovy akrobat...tak Logan je fakt bestie a to co dokaze rozpoutat za peklo, na to jsem cumel s otevrenou pusou. Prostredi v jednotlivych castech se da krasne vyuzit a i cele zdemolovat....opravdu to neni hack and slash, ale je treba uskakovat, blokovat a trochu premyslet...jenze to clovek z videii nepozna...s ovladacem a haptikou naprosty skvost.

Kostymy jsou fajn, behat ve vlajicim kabatu z Old man Logan je supr.

Vlastne ani nemam moc co kritizovat, v zanru linearni marvelovky ktera si bere fajn veci z predlohy je to skvele. Urcite si dam casem New game plus a vysbiram veci. Pokud se chce nekdo presvedcit a je z Prahy, tak klido disk zapujcim, ten hejt je fakt mimo.

Hitman: World of Assassination/PS5/26 hodin/#dohrano

Serie Hitman me docela mijela...kdysi jsem zkusil Blood Money par misi a kousek Hitman 1 ale nejak me to nechytlo.

Ted byl ve sleve cely komplet, tak jsem si rekl ze to zas zkusim a chybu jsem neudelal. Nevim jestli jde Hitman vubec dohrat...resp. prosel jsem cely pribeh a vsechny dostupne hlavni mise. U kazde z map mam hotovo ale max 15 procent, takze se nedivim ze v tom nekteri nechaji stovky hodin.

Hlavni pribeh je klasicky iluminatsky thriller...podpribehy v mapach jsou ale supr...dvojity agent ukryvajici se na predmesti Vermontu, magor co vyviji virus, drogovo kartelska rodinka atd atd. Ruzne AI a nove technologie...moc tyhle "Clancy thrillery" nejedu, takze nevim jak moc je to dobre, ale za me velice fajn.

Hratelnost je skvela...47ka sedne hrozne dobre do ruky, podobne jako Leon v RE4 nebo Isacc v Dead Space...nektere z map jsou paradne navrzene....Italie, Berlin, Vermont a mnoho dalsich a mel jsem podobny pocit jako pri TR2 nebo RE4 opet. Vyhoda je, coz jsem necekal...ze nejde jen o to cil vyresit....vetsina map ma i sve story mise, ktere nejde splnit vsechny najednou, dozvite se vic o cili a vetsinou konci nejakym supr odpravenim...fakt si s tim tvurci vyhrali.

A hlavne i kdyz jsem jel stories mission kde to slo, stejne jsem mel tunu svobody delat si veci po svem a bud to tak opravdu je, nebo to tvurci dobre maskuji...ta "fluidnost" v rozhodovani, vterinove volby ktere ovlivni uspech ci neuspech jsou neco, co dela z Hitmana perfektni zazitek.

Cyberpunk 2077 / PS5 / 117 hodin / #dohrano
Gotta delta, choombas, ale tahle hra ve mně zanechala silnou stopu.
Mám cyberpunk jako žánr moc rád. A CD Projekt Red se povedla fůze různých pramenů přesně dle mýho gusta. Výborná estetika, zbraně, dopravní prostředky, herní mechanismy.
Night City je hnusný. Ze všeho nejvíc mi připomínalo LA - rozplizlá obrovská hmota bez pořádných orientačních bodů a struktury, plná špíny, rozkladu který zakrývají nové a nové nátěry, a mezi tím akvárka pro horní 0,1%. A přesně takový cyberpunkovej svět chci. Včetně megabuildings, oslňujících světel, mimoúrovňových křižovatek, reklam na všechno, hromady odpadků (extra body za skládku). Ale ze začátku jsem měl problém se orientovat.
Hrál jsem jako chlap Corpo netrunner, a mocně žeru že a) hra zvolenou start pozici táhne celou hrou pomocí dialogových voleb a b) umožňuje dost odlišné styly hraní.
Projel jsem 7/6 endingů hlavního příběhu, a hlavní linku stojí za to dohrát kvůli každýmu z nich, protože jsou napsaný a udělaný výborně, a hra při nich řeže do živýho. Mise hlavního příběhu nejsou příbehově úplně vyvážený a někdy mi unikal smysl, ale celkově to funguje.
Odbouchal jsem všechny side gigs, a přesto že mechaniky se opakují (neasi), bavily mě kvůli různým settingům, doplňkovým informacím, a morálním dilematům, před který je V stavěnej. Samozřejmě jsem díky tomu byl tak od půlky strávenýho času v god mode, ale nevadilo mi to. Dodělal jsem příběhový oblouky svých kámošů, který jsou taky super. Nedodělával jsem akorát NCPD alerty, protože to je imho nudnej grind.
Keanu byl skvělá volba, jeho Silverhand je postava jak víno.

Taky jsem ještě před prvním průchodem hlavní linky projel vychvalované Phantom Menace DLC. A teda, s tím jsme se zásadně minuli. V Dogtownu se mi špatně hrálo - je to úplně zbytečně složitý prostředí na pohyb, a zároveň trestuhodně nevyužitý hlavní prvky architektury, připadal jsem si jako v nedávno zmíněném Deus Ex - Mankind Divided. Příběh mě nechytl, byl hrozně přes závit (jestli to teda neměla bejt satira), a Idris Elba phoned it in, change my mind.
Jinak ale chápu (nevím jeslti správně) že Phantom Menace přidala i mechaniky a content mimo Dogtown takže jsem rád, že jsem to koupil v bundlu.

Co mě sralo:
- jako chlap nemáte šanci u nějvětší kočky ve hře, Judy. Panam je sice taky micina, ale 99% času naprosto na pěst.
- pořád (skoro 6 let po release) to bugovalo a padalo víc, než jakákoliv jiná hra, co jsem na PS hrál. Ale díky častým savům jsem netrpěl moc.

Protože platina chce a) grind b) achievementy z bojových situací, který pro mě nenastávají :-), nechávám to být.

Díky CD Projekt Red, tohle se vám podle mě fakt povedlo. Zajebiście.

Tapeta bez spoilerů (snad), včetně screenu, kterej má snad každej, a "akira bike", můj nejčastější dopravní prostředek.

Star Wars: Zero Company / PS5 / 26 hodin / #dohrano

Velice fajn záležitost, i když pár mínusů by se za mě našlo. Mnoho věcí dělá hra skvěle, ale asi na ně nejsem zvyklý. Hru jsem dohrál na normal a předpokládám že na vyšší obtížnosti to bude dost jiný zážitek...nicméně pro normálního hráče to bude až až.

Hlavně je třeba počítat s tím, že nejde uplně o X-COM se svoji variabilitou a strategickým rozhodováním. No tomto poli nemá War of Chosen konkurenci. Zero Company má lehké strategické prvky, i když ani na normal jsem některé věci prostě neměl a s nějákým nakupováním na black marketu nebo upgradováním zbraní jsem se musel rozloučit, šíře předchůdce ale nedosahují.

Company je hodně, více něž by člověk čekal, příběhová a v podstatě lineární. Bude záležet jak moc SW pozitivní jste, protože je příběh zasazen přesně do času kdy se Republika mění v Imperium a to sebou nese zajímavé plot twisty a některé staré známé. Osobně bych příběh v rámci komiksů, filmů a knih hodnotil jako lehký nadprůměr.

Na normal mi nikdo nezemřel a hru jsem prošel vcelku v poklidu. Co je každopádně skvělé, jsou společníci. Ne tak jako v Mass Effectu nebo košatých RPG....ale v tom smyslu že mají velice unikátní schopnosti, které nikdo nemá. V pozdější části bylo hodně náročné volit koho vzít na misi do týmu, protože co dokáží někteří na mapách rozpoutat, to byla naprostá cinema. Hlavně Mandalorianka byla brutální a nezastavitelná.

Standartními útoky všech totiž nabíjíte metr, který pak můžete spotřebovat na speciální útoky společníků které nestojí jejich akční body...a zatímco silný utok snipera vezme všechny body z tohoto metru, speciální útoky Mandalorianky nebo Padawanky stojí zlomek. Když se povedla tahle synergie mezi postavami a jejich schopnostmi, tak to byl zcela pohlcujíci a jedinečný zážitek.

Jinak jsou společníci příběhově ok, každý má svoje mise a story, nic hlubokého ale nečekejte. Mapy a mise jsou graficky perfektni, základna už zas tak ne a párkrát mi hra spadla, nebo jsem čekal pár vteřin na dočtení....pro mě to není zásadní...ale jsou tací.

Takže...strategická volnost a svoboda rozhodování jako v Xcomu se nekoná, příběh, i když se mu vše podřizuje, je jen lehce nadprůměrný...SW universum, kosmetické prvky, unikátní schopnosti postav a šílenosti na mapách a v misích jsou excelentní.

Časem zkusím větší obtížnost a snad se dočkáme pokračování, protože tam se už nabízí větší strategická svoboda.

Mouse: P.I. for Hire (2026) / PS5 Pro / 30 hodin / #dohrano

Cink cink, platinka č. 19 :-) Jinak to teda strašně flákám, tehle měsíc zase jen jedna dohraná hra, hned na začátku a od té doby pak už nic... Ale aspoň ta hra fakt stála za to!

Na tohohle boomer-shooter myšáka jsem se těšil celou tu dobu, co na něm Poláci z Fumi Games makali. Začali hned v roce 2024, kdy vypršely práva na design Mickey Mouse z roku 1928 (viz Steamboat Willie), v jehož černop-bílém stylu je celá hra absolutně parádně vyvedená. A taky se ve třicátých létech odehrává její příběh (fakt tam nějaký celkem slušný je). A taky k tomu všemu střílení a shazování kovadlin na nepřátele hrají dobově víceméně akurátní Glenn Miller, Charlie Parker, Dizzy Gillespie, Django Reinhardt, Duke Ellington a Miles Davis (ale taky třeba náš Tonda Dvořák nebo z opačného ranku i doby elektro-swingaři Caravan Palace).

Celé to naprosto fantasticky drží pohromadě, z velké části díky atmosféře drsných noirových detektivek, ze kterých hra čerpá (a nejde úplně o parodii). Hlavní hrdina je sice antropomorfní myšák, ale jinak typický soukromý detektiv-samotář typu Phil Marlowe: v jednom kuse hláškuje, nechává za sebou hromady (údajně ručně) kreslených mrtvol, nezbytný baloňák neodkládá ani v posteli a v jednom kuse dostává přes hubu. Prokousáváte se s ním čtyřiadvaceti víceméně lineárními levely, během kterých potkáte spoustu zajímavých postav v několika stylově odlišných "biomech", pár mezibossů a na konci samozřejmě odhalíte hlavního záporáka.

Cestou sbíráte všude možně roztroušené peníze, objevujete tajná místa, trezory (které je sice nutné otevřít minihrou, ale nečekejte nic frustrujícího ve stylu KC:D), plánky na zbraňové upgrady, novinové články (ty skvěle doplňují lore celého kresleného světa), části komiksu (ty zase po složení vytvoří příběh, který je prequelem k samotné hře)... A pokud budete pozorní, tak si všimnete hromady popkulturních odkazů na filmy, hry, historické postavy, umělecká díla - to všechno má totiž ve hře svou jakoby alternativní verzi (takže třeba na parties bohatých myšáků se nešňupe kokain, ale ten nejlepší dobře uzrálý blue cheese).

Jo a taky je tu nezbytná hra ve hře: hra s kartami baseballových hráčů, které samozřejmě musíte nejdřív najít poschovávané v levelech a nebo si je koupit za ukořistěné peníze. Ale to jen tak na okraj a že se jako fakt nebudete nudit :-)

Vizuálně je to celé zdánlivě nesourodý mix plně 3D prostředí (cel-shading included), klasických 2D spritů otočených k vám vždycky tou samou stranou (všechny postavy, zbraně atd.) a částicových efektů (oheň, páry, výbuchy, déšť), navíc je to realizované v Unity (!)... Nicméně možná díky onomu černo-bílému a výrazně stylizovanému podání to všechno dohromady a hlavně v pohybu prostě vypadá naprosto skvěle. Kloubouček dolů, fakt že jo. (A jen taková zajímavost: mám syndrom suchého oka, takže několikrát denně používám speciální oční kapky a při hraní samozřejmě ještě častěji. Zajímavé ovšem je, že i když jsem těch 30 hodin téhle hry dal během jednoho víkendu, což u mě obvykle vyvolá zánět spojivek, tentokrát se nic takového nekonalo. Že by to bylo díky té černo-bílé paletě?)

To nejlepší na konec - hra nabízí několik grafických a zvukových módů, resp. druhů "zprznění" :-) Ve zkratce si prostě můžete vybrat, jak moc bude hra vypadat jako ten sto let starý animák, promítaný ze zašlého filmového pásu s hudebním doprovodem na voskovém válci (fakt). V podstatě jde o různé úrovně zvukových a grafických filtrů, které např. zkreslují některé frekvence, přidávají typické šumění gramofonové desky, u obrazu zase různé dynamické kazy, rozostření, vinětaci a tak podobně. Osobně bych doporučil zkusit si všechno a pak zůstat někde uprostřed. Úplně čistý "moderní" obraz a krystalický prostorový zvuk téhle hře fakt nesluší, na druhou stranu opačný extrém je zase prakticky nehratelný.

Celkově za mě extrémní spokojenost. Btw ta platina byla nakonec jedna z těch lehčích, vlastně jen stačilo dávat pozor a najít všechno, co se ve hře najít dá. To sice znamenalo dát si občas nějaký level znovu (po prvním projití jakéhokoli levelu se do něj můžete kdykoli znovu vrátit s vylepšenými zbraněmi, což je super), ale to mi vůbec nevadilo a naopak jsem si to ohromně užíval. A to i když jsou některé levely opravdu dlouhé a rozsáhlé (byť naprosto lineární, jak už bylo řečeno). Manuálně ukládat sice můžete jen na několika předem daných místech, ale hra má kupodivu i autosave system, takže když vás něco dostane, obvykle se nemusíte vracet moc zpátky.

Prostě minimum frustrace, maximum zábavy! Přesně tak, jak to mám rád.

Big Walk /PS5/34 hodin/#dohrano

Letos jsem hrál spoustu fantastických her od Cairn až po Pragmatu a stejně tak nás od září čeká celá řada zajímavých kousků, ale Big Walk je moje osobní letošní a neopakovatelná GOTY, která s vámi komunikuje pomocí geniálního designu a tvůrčí invence místo toho, aby vás zahltila popisky, texty a dalším zbytečným balastem. Víc už od hry nepotřebuju.

Díky TAPovi za screenshot

The Alters PS5 30 hodin #dohrano

Jako fanoušek sci-fi a člověk, co se zajímá o vesmír, fyziku a s ní spojenou problematiku vědomí, mě nadchlo, že se někdo pustil do tak neotřelého nápadu jako polští 11 bit studios. Příběh měl fajn hloubku a ačkoliv mě málokdy skutečně zajímá, tady jsem bedlivě dával pozor. Manažování základny, průzkum hrají totiž jednoznačně druhé housle. Tahle hra je primárně o tom, co se děje kolem vás, co kdo říká a zejména pak o vašich rozhodnutích, které mají zásadní dopad na to, co vás čeká dál. Pečlivě jsem promejšlel, analyzoval, dumal a nechával si přes noc uležet v hlavě. A to mě na tom všem bavilo nejvíc. Protože The Alters vás nutí zamyslet se nad otázkama vlastní existence a etiky. Někdy bylo potřeba přimhouřit oko, ale za mě spokojenost, teď jdu na Stalkera2 a po něm si dám DLC.

Mass Effect Legendary edition / 87 hodin / PS5 / #dohrano

Konečně jsem si dal celou trilogii najednou s jedním charakterem.

První díl jsem dohrál několikrát v průběhu let ještě na X360 a dvojku minimálně třikrát....tentokrát se mi konečně a poprvé povedlo aby všichni přežili. Trojka mi chyběla, takže jsem do ní šel zcela naslepo. To už tak hladké nebylo a pár věcí se úplně nepovedlo...třeba jsem netušil jaký bude mít dopad že dám přednost Gethům..."kdo ví, ten ví"...každopádně trojka byla zcela epická, Tuchanka, Omega, Párty doma a mnoho dalších rozsáhlých misí. Souboják mi také sednul ze všech dílů nejvíce a velká paráda. Zakončení také fajn...

Grafika stále úplně ok, hudba a zvuky supr ale v čem trilogie exceluje jsou vztahy a parťáci. Je pár her které tohle dělají dobře (Witcher, BG serie atp.), ale ME asi nejlépe. Garrus, Wrex, Thane, Mordin, Liara, Tali...to jsou asi nejlépe napsaní společnící vůbec...o to víc zamrzí osud některých a blbá rozhodnutí. Supr.

Jediné co je na palici je Mako a planetky v prvním dílu...nejradší bych to rozjel celé znovu, ale třeba za pár let.

Pokud nemá někdo odpor k sci-fi nebo konkrétněji space operám, tak by ME neměl minout. Za mě určitě TOP 15 za třicetiletou "herní karieru".

Big Walk / 20 hodin / ps5 / #dohrano
Vlastně vůbec sem žádné své texty s hashtagem dohráno nedávám, jsem zvyklý cizelovat a psaní je pro mě hlavně mazání a přepisování, ale jako raw text bez editace to sem fouknu, protože to byla fakt jízda a nechci u toho další 3 hodiny sedět a mazat a přepisovat. Kdybyste si chtěli přečíst jak a co o hrách píšu, můžete tady:
Jak podepsat hypotéku na feškerý volný čas aneb od mince k digitálnímu kasinu
Jak nápřah vdechl duši kódu a spoutal hru plynulostí aneb od Disneyho kánonu k procedurálnímu realismu

Jde dohrát za deset hodin, ale bavilo mě chodit mezi různejma ostrovama (hrama) jako host (join game) a vyprávět příběhy jak potulný bard napříč virtuálním i reálným světem bloudil a zabloudil.

Tvůrci Untitled Goose Game (jo to je ta hra jak děláte nachvály lidem jako husa ve vizuálu Abecedy Petra Šmalce), australští House House se za covidu scházeli na Zoomu a ostatních konferenčních aplikacích, aby zjistili, že si musí vytvořit prostředí vlastní a v něm se bavit, domlouvat a blbnout.

Za šest let vznikla hra kterou tvůrci přezdívají Walker Talker. Na začátku vás něžně upozorní, že hra využívá proximity chat a že bez něj (resp. třeba s discordem) to nebude ono. A není. 2–12 lidí na ostrově podobném noname australskému národnímu parku chodí a kecá. Mám-li připodobnit – Myst a The Witness dohromady jak Čapkův dort, ale tady to oproti pejskovi a kočičce funguje skvěle.

Hra je jedinečná a inovátorská v tom, že naopak vnímáme ten realný čas mimo hru plnými doušky, protože jediné co v té hře kromě luštění hádanek děláte je mluvíte a chodíte. Přistihnete se tedy, že když jedete lanovkou, že se vám vybavují švýcarské alpy kde jste v lednu lyžovali, že když jdete lesem a sešeří se, že jste jak na Lipně, prostě v době kdy je steam zaplaven novým žánrem friendslop, House House přichází s graficky a interaktivně promakanou jednohubkou ne nepodobnou virtuální terapie u psychologa. Měřítko ostrova a velikost mapy má konečně ve videohře realný význam. Ono se musí opravdu chvíli chodit, aby ostatní napadlo vám něco říct. Doporučuji si dobře vybrat lidi s kterejma to chcete hrát, měli by vás inspirovat a měli byste mít k sobě úctu a respekt. Vše podporuje až mistrovský pokus o diegetický sountrack od AKSFX. Za mě velké doporučení, zatím nelepší co jsem letos hrál a to jsem toho zase hrál, že bych si měl dělat seznam…

Pokud tady skloňujeme ty dobré hry s tím, že si zkoušíme pamatovat nějaké naskriptované události a říkáme „na to nikdy nezapomenu“ Big Walk toto umí nenascriptovaně, s realnejma lidma. Nezapomenu jak mě ve finálové jízdě za koncem hry překvapil známej co svým tělem předváděl pružinu. GOTY, #pocemnastav #nikdyužnebudelíp #blahobytskončil #videohracomasmyslhrat #čůzvajzlykomrejds

Serious Sam HD: The Second Encounter (2002/2020) / PS5 Pro / 21 hodin / #dohrano

I hate running backwards :-) Nicméně Serious Challenge se sama nedohraje, takže po jedničce pokračuju dál. A je to samozřejmě pořád to samý: tři kroky kupředu, jeden zpátky, AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA, obrovská placatá aréna s miliardou enemáků, na konci nějakej ten bossík a to celý dvanáctkrát repete. Celkově je to delší než jednička, ale přišlo mi to trochu lehčí. Nový zbraně jsou super - plamenomet na blízko, sniperka na dálku a nazdar!

Čistě technicky je tohle vlastně pořád jednička, protože po First Encounter a Second Encounter mě teď čeká Serious Sam II... Ale ono je vlastně jedno, jak se to přesně jmenuje, protože to beztak zase bude to samý :-)

Pragmata PS5 (18 hodin)

Zfouknul jsem to asi za pět večerů, takže je to taková AAA jednohubka. Skvělý a zábavný souboje, zkoušení různých buildů, který se točej kolem hackování. Parádní grafika a výborná hudba. Tolik k tomu, co se mi líbilo. Ten hype kolem hry a kladný hodnocení hráčů i recenzentů mi ale přišly přehnaný. Příběh, ačkoliv není mym hlavním kritériem v hodnocení her, mě v tomhle případě moc neoslovil. Lore v podobě textbooků a nástěnejch panelů mi přišel vyloženě nuda, začal jsem přeskakovat. Anglickej dabing byl příšernej a klidnej hlas hlavní postavy neadekvátní situaci. Přepnul jsem teda na japonskej, kterej byl o něco lepší. Za velký mínus považuju možnost hrát na hard až při druhym průchodu hrou, na to mám ve wishlistu moc dalších kousků. Většina bossů šla na první nebo druhej pokus, klidně bych si s nima zabojoval víc. Level design za mě občas zbytečný bludiště. Dal bych tomu 7/10.