Watch Dogs 2 / 46h / PS5 / #dohrano

Takova vesela hackerska taskarice. Lajky, followeri, evil korporace, autonomni auta, roboti, orbitalni hacking a tak. Znate to.

Ke konci je to s tema vsema DLCckama misty stereotypni, ale porad dost dobry.

Ghost of Yotei / 55h / PS5 / #dohrano

Za me osobne, naprosto subjektivne a vim ze nebudete souhlasit, je to zatim hra roku. Uvidime jeste co novej Metroid.

Jinak jsem samozrejme nevycistil celou mapu, takze pokracuju v hrani a cekam na updaty a dlc.

Mafia: The Old Country / PS5 / 15 hodin / #dohrano

Alan Wake Remastered (2010/2021) / PS5 Pro / 22,5 hodiny / #dohrano

Pár lidí tu nedávno dohrálo dvojku, kterou mám v backlogu od jejího vydání. Rozhodl jsem se ale vzít to pěkně od začátku, nehrál jsem totiž ani jedničku :-) Asi to bude tím locknutím na Xbox 360 / Windows, já měl totiž tehdy PS3 a na PC už jsem hry nehrál... Nicméně před pár lety vyšel remaster prakticky na všechny platformy, takže jsem si ho dal na PS5 včetně obou DLC. A udělal jsem věru dobře!

I když je mizivá pravděpodobnost, že by tu byl někdo, kdo jedničku ještě nehrál a chtěl to v nejbližší době napravit, nebudu tentokrát spoilerovat. Kdybych toho o hře věděl předem víc, určitě bych si ji tolik neužil. Neotřelý gameplay podaný epizodickým stylem na způsob Kingovy novely křížené s Lynchovým Twin Peaks mi ohromně sednul a určitě jsem v něm strávil víc času, než bylo nutné.

Bavil jsem se hledáním stránek rukopisu, termosek s kafem (jsem už tenhle sbírací typ), dohledával si různé odkazy a reference - prostě se mi v tom světě líbilo. A to i v noci: tmy se nebojím, v lese jsem se toho něco naspal pod širákem a moje šeroslepost se ve hře naštěstí nijak neprojevovala :-) K tomu jsem sledoval skvělé epizody seriálu Night Springs (médium v médiu, kde už jsem to jen viděl...), poslouchal vyslilání lokální rozhlasové stanice a objevoval tak herní lore.

Byla to paráda! V každé z epizod jsem se sice na nějakém místě zaseknul a trvalo mi třeba hodinu (!), než jsem se přes to místo prokousal - ale žádná velká frustrace se kupodivu nedostavila. Navíc jsem byl na konci každé epizody odměněn stylovým hudebním podkresem, který se mi taky trefil do noty. Nick Cave? Depeche Mode? David Bowie? Lahoda. I samotný herní sound design mi přišel dost vypečený a kdybych se měl ve hře něčeho děsit, tak spíš toho, co bylo v noci slyšet, než (ne)vidět.

Neodpustím si zmínit, že převážnou většinu hry jsem odehrál po nocích kolem středu tohoto týdne, přičemž ve středu (hehe) byl tak masivní úplněk, že jsem si lepší kulisu k téhle hře snad ani nemohl přát. Všechno se to prostě sešlo tak pěkně, až se mi tomu ani nechce věřit. Vynikající atmosféra, vynikající herní zážitek a vynikající IB challenge Down the Rabbit Hole, díky níž teď plynule pokračuju hraním Alan Wake's American Nightmare, pak mě čeká Quantum Break, Control a nakonec onen Alan Wake II.

Bude to tedy ještě dost dlouho trvat, než se k němu dostanu... Ale něco mi říká, že nebudu litovat. Mám vlastně štěstí, že jsem tolik her nehrál! Aspoň mám teď na sklonku života co dělat :-D

Harold Halibut/PS5 Pro/10 hodin/ #dohrano
Harold mě zaujal hned na první pohled v traileru. Jenže pak nastalo dlouhý radiový ticho a když už se konečně dostal ven, využil služeb konkurenčního předplatnýho a recenze úplně nejásaly. A tak jsem si řekl, že není třeba nakupovat a jednoduše počkám.

Okamžiky, který se inspirujou Wesem Andersonem jsou úžasný a jedou přesně podle jeho notiček - humor, kompozice, známá hudba z neznámém jazyce. Pak je tu ale taky hodně Michela Gondryho, melancholie a filozofie. Tyhle části jsou pomalejší a nezdá se mi, že by fungovaly tak dobře.

Nejsmutnější jsem z technické stránky věci. Chápu - malej tým na tom pracoval 12 let a Unity není úplně dobrá technologie. Doskakující textury a objekty ale zbytečně kazí celkovej dojem.

Alan Wake 2 / PS5 / 18 hodin / #dohrano

Alan Wake 2/PS5 Pro/23 hodin/ #dohrano
Jak jsem z prvního dílu nejásal, tak Alan Wake 2 je absolutní masterpiece a jedna z her, na který rozhodně jen tak nezapomenu.

Nezapomenu na tíživou atmosféru, mix angličtiny a severských jazyků (Remedy tady působí neuvěřitelně autenticky), na hudbu, na využití filmovýho materiálu (jak jsem stál přes deset minut v kině a koukal jsem na promítanej film) a na akční sekce u jezera, který jsem opakoval snad hodinu, křečovitě svíral gamepad a odpočítával každou vteřinu a vystřelenej náboj.

Sam Lake je pro mě absolutní MVP a jednoznačnej evropskej Hideo Kojima s jasnou vizí a precizní exekucí.

Tomb Raider I Remastered (1996/2024) / PS5 Pro / 19 hodin / #dohrano

Laru Croft beru zezadu... Eh, totiž - herní sérii Tomb Raider z určitých důvodů hraju od konce :-) Je to moje oblíbená série a hlavně postava, takže jí teď věnuju trochu času. (Vy nemusíte: dohrál jsem to a nazdar, hotovo.)

* * * * *

Kompletaci TR jsem začal před pár lety skvělým druhým rebootem, tedy "survival" trilogiií Tomb Raider / Rise of the TR / Shadow of the TR (2013-2018) na Steam Decku. Pak jsem odehrál chronologicky první reboot, ucházející trilogii Legend / Anniversary / Underworld (2006-2008), tentokrát na PS3 v HD remasteru. Z celkem dvanácti her mi zbývalo šest předchozích her z minulého století, resp. tisíciletí.

Někdy loni jsem zkusil Angel of Darkness (1999) na Dreamcastu, ale dopadlo to neslavně - to ovládání jsem prostě neskousnul. A v tom je vlastně celý můj problém s těmihle prvními TR hrami. Tahle low-poly Lara se mi prostě pořád vzpírala :-)

Lara neovladatelná

Když vyšla jednička na první PS a Saturn, tak jsem ještě nebyl konzolový hráč (to přišlo až s PS2). Hype mě ale samozřejmě neminul a já si jednoho dne slavnostně přinesl domů vypálené cédéčko s PC verzí. Pokud se nepletu, tak tu dvourychlostní Mitsumku jsem si tehdy za pět litrů (!) koupil právě kvůli Laře... Na PC jsem TR samozřejmě hrál na klávesnici, stejně jako tehdy všechno ostatní. A to ovládání mi k mému ohromnému rozčarování vůbec nesedělo.

Vlastně mi nesedělo úplně stejně, jako u izometrických Crusader: No Remorse / No Regret nebo u prvního Postalu. Z toho systému, kdy se postava v prostoru dvěma klávesami otáčí vlevo / vpravo a dalšími dvěma se pak pohybuje dopředu / dozadu vždycky v tom směru, kterým je otočená (i když je to teba vizuálně směrem ke mě, a ne ode mě!), mě vždycky strašně bolela hlava a nedával jsem to.

(Nutno podotknout, že na PS bych si moc nepomohl, protože na jeho ovladači tehdy ještě nebyly analogy. A i když se pak objevily, tak pokud se nepletu, na PS žádná z prvních TR her analogy nepodporuje. Lara se ovládala D-padem a shoulder buttony, což bylo z mého pohledu stejně nepoužitelné. Ano, zkoušel jsem to.)

Crusadery jsem kvůli tomu nikdy nedohrál a Postal padnul až v okamžiku, kdy po dvaceti letech vyšla Redux verze s "normálním" ovládáním ve stylu twin-stick shooteru. Nedá se nic dělat - možnost hrát na gamepadu se dvěma analogy je prostě to, co já osobně potřebuju. A přesně tuhle možnost dostalo prvních šest dílů Tomb Raidera, které postupně loni a letos vyšly v remasterovaných verzích na všechny existující platformy. Takže je konečně všechno v nejlepším pořádku ne?

Není. To bych to totiž měl moc jednoduché :-)

Lara faceliftovaná

Všechny remastery má na svědomí Aspyr, údajně vycházejí z původních zdrojáků, byly konzultovány s autory původních verzí a ke spolupráci byl přizván i autor známého portu OpenLara. Hry nabízejí přepínání nejen mezi původním a remasterovaným vizuálem, ale i mezi původním a "moderním" způsobem ovládání. Součástí jsou i DLC, které se po určitou dobu nedaly z důvodů komplikovaných autorských práv nijak snadno sehnat. Na všech platformách jsou k dispozici trofeje resp. achievementy, případně nic (zdravíme Nintendo).

(...a pouze pro PS5 a Switch vyšla parádní fyzická deluxe edice se steelbookem, soundtrackem na CD a knížkou plnou mapek a concept artů. Samé krásné mrtvé technologie...)

Tohle všechno zní opravdu dobře a já osobně jsem se na remastery hodně těšil. Nakonec se sice nedostavilo úplné nadšení, ale nostalgie přemohla lehké rozčarování a výsledný dojem je spíš pozitivní. Nicméně je potřeba zmínit několik věcí:

* Porty kombinují zdrojové kódy (chování engine, nasvícení, bump mapping) a data (textury, modely, zvuky) z původních PC i PS verzí dohromady, a to různým způsobem v různých dílech. Takže i když hrajete "původní" verze, s největší pravděpodobností jste je v takovéhle podobě nikdy hrát nemohli. To může způsobovat jisté nekonzistence v déjà vu, samozřejmě pokud si původní herní zážitky ještě vybavíte. Pokud jste ale mladší ročník a hru budete hrát poprvé, stejně si ji asi přepnete do remasterované verze.

Její hanopis následuje :-)

* Grafika pro remasterovanou verzi vznikala za hojného využití AI (upscaling textur), místo 2D spritů jsou použity zcela nové 3D modely, původní modely jsou výrazně vylepšené a to se týká i samotné Lary. Ta je patřičně zakulacená a vizuálně odpovídá zhruba své inkarnaci z první rebootované trilogie. Přepracované je i nasvícení (je více dynamické), ozvučení (např. pod vodou), dohled (ve "venkovních" oblastech) a herně nedůležité části map (části mimo dosah, např. stropy, masivní sochy atd.).

Geometrie map je ale beze změny, tedy stále založená na čtvercovém gridu. A právě kvůli tomu vypadá remasterovaná verze strašně nepřirozeně. Pokud znáte původní hry, tak vám bude vadit, že takhle prostě tehdy nevypadaly. A pokud je neznáte, tak vám budou remasterované verze připadat strašné. Prostě jen strašné, ne nepřirozené. Nebudete totiž vědět, proč vypadají tak divně.

* Původní způsob ovládání je k dispozici pod trefným názvem "tank control". Je úplně stejně nepoužitelné jako u původních verzí, takže v tomhle směru dobrá práce :-) Kvůli přístupnosti bylo v rámci remasterů naštěstí přidáno ještě "moderní" ovládání, které opět zhruba odpovídá ovládání první rebootované trilogie (tzn. levý analog volný pohyb Lary, pravý analog ovládání kamery). Juchů!

Žádný parkour ale nečekejte, už zmíněný grid nic takového prostě nedovoluje. U obojího ovládání budete muset jako za starých časů počítat kroky, odměřovat vzdálenosti pro skoky a hledat ty správné úhly natočení. A taky budete pořád někam padat a ječet a umírat... Ale to už k téhle sérii tak nějak patří. Btw. když necháte Laru umřít všemi existujícími způsoby, dostanete trofej :-D

* Úvodem každé hry na vás vybafne varování ohledně "offensive depictions of people and cultures rooted in racial and ethnic stereotypes". No comment.

Lara hybridní

Čili abych to celé nějak shrnul:

* Mezi původním a remasterovaným vizuálem se dá přepínat za chodu, což jsem ze začátku velice často dělal. Nakonec jsem se ustálil na původní verzi a jen občas přepnul do remasterované, abych si ověřil, že ta původní se mi hraje lépe. Ano, hraje. Remasterovaná verze byla navíc často o mnoho tmavší (původní mapy s dynamickým osvětlením moc nepočítaly) a vadilo mi i zvýšené FPS. Ano, čtete dobře :-)

* Pro změnu způsobu ovládání se musí do menu a ten proces je dost krkolomný. Naštěstí jsem si prakticky ihned ujasnil, že Lara opravdu není žádný tank a až do konce jsem ji pak ovládal "normálně". Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem ^^ to ale ani tak nebyla žádná procházka. O tom svědčí nejen mých neuvěřitelných 374 uložení, ale především herní doba. Hra samotná říká 14 hodin, PS trackuje 19. Ano, správně - celých pět hodin jsem strávil loadováním a opakováním pokusů o překonání různých frustrujících mmíst :-)

V téhle kombinaci původního vzhledu a nového ovládání budu hrát i následujících pět remasterovaných her. Proč? Protože to Laře dlužím. I proto, že Infinite Backlog na to má challenge.

A ovšem taky proto, že když to zvládne odehrát AI, tak to přece musím zvládnout i já... O čem že to mluvím?

Lara artificiální

Self-Aware Lara Croft that Plays Tomb Raider. Tenhle název série videí na YT od FoxMastera myslím mluví sám za sebe. Důrazně doporučuju aspoň to úplně první video, ve kterém se během necelé hodiny dozvíte všechno podstatné o samotné technické realizaci. Jde o extrémně zajímavé využití AI technologií dostupných před dvěma lety (videa jsou z roku 2023).

Výsledkem tohoto experimentu ale není virtuální hráč, který hraje Tomb Raidera. Výsledkem je virtuální Lara Croft, která prostě "existuje" ve hře Tomb Raider a snaží se tam přežít. Nehraje hru, neví o ní. Prostě je jen sama sebou a tam, kde je, se to snaží zkoumat a poznávat. A během toho jen tak mimochodem dojde až na konec. A tam...?

Nutno vidět :-)

Lara navždy

Další screenshoty zde <3

Detroit Become Human/ 11 hodin / PS5 / #dohrano

Interaktivní akční adventura kterou jsem si nesmírně užil. Hudba i grafika jsou skvělé. Zvlášť nasnímání postav a obličejů je top. Herecké výkony si nezadají s jakýmkoliv dobrým filmem. Scénář je super....tři osudy které hrajete samostatně aby se nakonec prolnuly v parádním finále. Hra vyšla tuším v roce 2018 kdy ještě nebyla AI hlavní otázkou doby, takže se zaměřujeme naopak na inteligentní androidy a řešíme klasické sci-fi otázky nastolené již Asimovem.

O hře jsem nic moc netušil a řekl jsem si že budu respektovat a automaticky se rozhodovat dle pocitu. I tak se mi povedlo nenásilnou formou dopracovat k finále které je za mě skvělé. Všechny postavy přežily až na jednu vedlejší a dospěl jsem víceméně k pozitivnímu konci, i když se to mohlo na mnoha místech posrat. Střih a akce je je taky velice kvalitní.

Znovu asi hrát nebudu, ač by mě jiné konce zajímali, šlo by to proti osobnímu nastavení. Každopádně velice doporučuji jako skvělé Sci-fi, kvalitou srovnatelné s filmovým Minority Report, i když jde o jiný příběh.

Absolum / 24 hodin / PS5 / #dohrano

Beat 'em up dekády s strochou té zacyklené rogue-lite frustrace. Ta pravá sranda začíná až s honem za platinou, kdy se autoři vytasí s chapadlovitým kosmickým hororem a dalším větvením map, abyste to neměli tak jednoduchý.

Indiana Jones and the Great Circle / 23 hodin / PS5 / #dohrano

Stejně jako asi většina lidí zde jsem na Indim vyrostl a pro kazety do videopůjčovny chodil každou chvíli. Naposledy jsem hrál Fate of Atlantis před více než dvaceti lety, tak jsem byl dost natěšen. Bohužel se úplné nadšení nekoná.

Audiovizuál fajn, příběh docela také. Hrál jsem na střední obtížnost bez nápovědy u hádanek. Na tohle nastavení je hra nicméně dosti lehká. Nácky a fašouny jsem byl schopnej sesekat na jednu hromadu od Egypta dál. Vatikán byl parádní a měl jsem už DLC, tak jsem si mohl odběhnout. Bohužel v DLC jsou asi čtyři hlavní hádanky které jsou o dvě třídy výš a těžší, než cokoliv co najde člověk později, takže v tomto směru trochu zklamání.

Nevím proč se tvůrci trochu neinspirovaly u TR a Uncharted, protože tam jsou kobky a hrobky úplně jinde. Možná méně realistické, ale rozhodně zábavnější.

Hlavní problém ale nastává u hratelnosti...pokud člověk hru projde podél hlavní linie, tak bude mít dost jiný a komplexnější zážitek než někdo, kdo chce hru prozkoumat a objevovat. Tvůrci udělali z některých lokací semi open world kde je mnoho vedlejších úkolů, věcí k objevování atp. To by bylo fajn, kdyby to neudělali úplně retardovaně. Jeden betatester s obsesí ke kompletování všeho by stačil.

Každá věc, která se dá na mapě dělat kromě hlavní linky je v mapě pod jinou záložkou. Vy nevidíte co vše je možné posbírat na jedné mapě....přepínate sem a tam, aby jste omrkli co je poblíž. Jenže některé věci a lokace jsou zpřístupněny až poté, co pohnete s hlavní linkou....takže přes x řešení s deníkem vysbíráte lokaci, aby jste se po čase dozvědli že se tam objevilo něco dalšího. Nebo si řekněte že se tam vrátíte a najednou kapitola bez upozornění skončí. Vatikán znám snad nazpaměť....u Egypta jsem se na tenhle marast vybod. Nejlepší je, že stejně za kompletaci dostanete úplný hovno, takže je úplně zbytečné to dělat.

Buď se na to měli vykašlat, udělat solo příběhovou hru a pohoda, nebo si pozvat někoho na konzultaci a vedlejší aktivity podle objevení naházet na jednu mapu, ať si člověk objevuje dle libosti.

Dle diskuzí nejsem sám kdo to tak vnímá a každému doporučuji projít hlavní linku a kompletovat případně až po dohrání...i kdžy neni proč a lépe si dát "aktuální" Lařinu trilogi znovu.

Hovada fakt, za hlavní linku s DLC 8/10...za celek bych dal 5,5/10.

Tom Clancy's Ghost Recon Breakpoint / PS5 / 61 hodin / #dohrano
Tak začnu tím, že se mi to navzdory mnoha problémům (viz níže) VELMI líbilo, a že je to vůči Wildlands samozřejmě posun. Hrál jsem single player, 3 epizody (jednu základní, dvě DLC, která na ni přímo navazují).
Dal jsem si to hned po Wildlands, kde jsem v Bolívii demontoval drogový kartel. V Breakpoint ztroskotáte na tichomořském ostrově Auroa, kde excentrický miliardář vyvíjí technologie pro dobro lidstva, ale jak to tak bývá, něco se zvrtne, ostrov se odlmlčí, vaši jednotku pošlou zjistit co, a při přiblížení k ostrovu vás sejme roj dronů a kromě vás všehcny vyřadí z boje soukrmá vojenská ochranka.
Takže sám jak kůl v plotě zjišťujete, kudy běží zajíc. Settingem je to tedy o kus futurstičtější než Wildlands - příběhy se točí kolem umělé inteligence, next gen zbraní a změny globálního světového řádu, což zejména v souvislosti s nárustem drone warfare v reálným světě dodává nezamýšlenej bonus věrohodnosti.
Ale tady na začátku je s tím kůlem v plotě první velkej problém - hra vám neporadí, jak ji nejlíp hrát (==na co byla primárně navržená). Já jsem hrál s AI teamem, protože tak to bylo ve Wildlands. Ale kdybych to hrál "sólo", lone wolf style, hraju imho dost jinou hru - team tentokrát zvládne dost věcí pořešit, je užitečnej a zejména ve vozidlech a letadlech naděláte spoustu paseky - protože má kdo obsluhovat rotačáky :-).
Open world je velkej skvělej a pěkně a poměrně logicky zabydlenej. Je vidět, že na to padlo dost úsilí. Z čeho jsem se tetelil radostí, byly různý baráky, který jsou prostě navržený jako baráky (bez záchodů teda) a ne jen nějaká krabice, kterou máte proběhnout po předdefinované trase (koukejte na screenshoty, architekti si fakt vyhráli).
Jinak mýmu stylu hraní gameplay vyhovovala maximálně - nejprve stealth akcí sniperkou redukovat stav nic netušícího protivníka, pak nablízko poklidit zbytek - někdy neviditelně, někdy dost hlasitě. Protivníci se chovají ve většině případů celkem logicky a umí potrápit.
Příběh(y): chápu vlažný přijetí at launch. Hlavní příběh je takovej kostrbatej a moc netáhne, i když Jon Bernthal jako Walker dělá co může, a mavíc takovej "nezávěr", a taky nejdebilnější závěrečnej boss fight. Epizoda 2 "Deep State" (se Samem Fisherem, yay!) a 3 (Red Patriot) mají příběh takovej klasičtější a lepší, a dodají více uspokojivé závěry (a boss fighty). Hra má taky dost sidequestů, ale ty mi přišly dost meh.
Co se taky tolik nepovedlo:
Těšil jsem se na survival prvky, ale vůbec k nim nedošlo. Crafting jsem použil párkrát, z čutory pil asi dvakrát, a "bivaky" jsem rozdělával jenom proto, abych si vybral vozidlo z garáže.
Levelovací systém - ten jsem vůbec nepochopil. Prvky výbavy mají "gear level", který ovlivňují váš celkovej level, ale parametry zbraně se vlastně nemění - M4 na levelu 5 má stejný default parametry jako M4 na levelu 100 a ještě aby ne. Vedle toho je ještě skill tree, kterej má vlastní "xp levely", který ale odemykají hlavně "perks", který si můžete konfigurovat podle potřeby a stylu hry, ale... proč.
Posranej Ubisoft a potřeba neustálýho připojení k jejich serverům znemožňuje "zapnout a hrát kde jste přestali", což nám, zaměstnaným casuals, zbytečně ruší kruhy.

Ale jak říkám - bavilo mě to, užil jsem si to. Vracet se tam nebudu, protože mám na hraní i jiný věci.
Nejprve "winning" screenshoty:

Ghost of Yotei / 76 hodin / PS5 / #dohrano

Vizuálne kulervoucí samurajský western. Designovo omnoho istejší ako Ghost of Tsushima, autori mali zjavne veľmi jasno v tom, akú hru chcú urobiť, a z väčšej časti sa im to podarilo. Príbeh ku koncu trochu zakopol, ale inak je to naozaj dobrá hra, naozaj veľmi pekná hra, aj keď to vlastne nie je nič veľmi nové ani odvážne. 8/10.

Octopath Traveler 2 / 110 hodin / PS5 / #dohrano

Octopath Traveler me uplne minul a tak roky po vydani jsem si poridil dvojku v prubehu autumn sale. Spousta lidi mi rekla, ze hra je dobra, ale vic jsem se toho nedozvedel tak jsem nevedel moc do ceho jdu, krome toho, ze je tam osm postav a osm pribehu. Po precteni backgroundu vsech postav me zaujala jen Castti a tak jsem se vydal se na dlouhou cestu hledani jejich vzpominek.
Jedna se o klasicke 2d tahove JRPG avsak graficky modernejsi, se spoustou animaci a pohyby kamery. Je take z vetsi casti namluvene. Nicmene textu, co clovek musi nejak precist nebo vstrebat je ve hre opravdu hodne. Hudba mi prisla super.
Hned na zacatku hry se dozvite o path akcich, ktere se daji pouzit za dne nebo v noci a kdyz je pouzijete v pripade Castti neuvazene muze vas to locknout na pekne dlouho. Kazda z postav ma tudiz dve, ale dohromady se jedna o ability, ktere plni jednu ze ctyr funkci - najmuti postavy, sebrani jejich itemu, ziskani informaci a docasneho omraceni. Na tohle jsem prisel az kdyz jsem posbiral prvni 4 postavy, ale i tak mi prislo, ze nektere questy se nedaly udelat.
A bylo to opravdu tak. Nekteri umi totiz jedno nebo druhe ve dne a dalsi v noci. NPCcka jsou na ruznych mistech ve dne a v noci. Den/noc se da prepinat podle libosti.
Povolani postav je 8 plus dalsi ctyri, na ktere narazite. Kazda postava muze mit secondary job, ale je treba ziskat licenci na kazdou postavu max. 3 - az na ty special, ktere jsou proste jednou. Kazde povolani ma 4 passivni ability, ktere muzete pouzivat po nauceni at uz mate jakekoliv povolani (a tak je dobre se naucit vse).
Combat pouziva system BPcek. Kazda postava muze zvysit silu akce, co udela za pouziti max 3 BPcek. Kazde kolo, pokud nepouzila BP, tak jedno dostane. V combatu se s tim daji delat divy.
Druhou veci jsou skryte weakness body potvor a stity. Po rozbiti stitu je potvora na kolo omracena a ma snizene staty. Stity se bouraji pouzitim toho, na co je potvora slaba. Najit spravnou kombinaci nekdy chvili trva a nejsou vylozene jednoznacne. Jako takovy ice elemental nebo weakness na fire. Nicmene krome toho, ze to neni obvykle moc logicke tak to neni uplne random a ikonky jdou v konkretnim poradi, coz usnadnuje hledani.
Combat system mi prisel super a byla to sranda dokud jsem nepotkal Ochette (moje posladni postava), ktera cely system uplne rozebrala. Ma schopnost chytat monstera a pouzivat je v combatu a po dohrani jejiho pribehu to dokaze az 6krat. Vzal jsem tuto slecnu na 5tem levelu do 50tkoveho dungeonu a pochytal par 9/10 a 10/10 monster a ty realne vystaci na vsechno, co clovek potka. (bossove jsou trochu vyjimka). Tohle mi prislo trochu skoda. Rozbit system je fajn, ale ne az takhle moc. (zbytek byl max level 20).
Coz me privadi k levelum. Leveluje se tak nejak normalne jako vsude jinde. Kazda kapitola a oblast kam se muzete vydat ma doporuceny level. Nicmene ve hre level realne moc neznamena pokud mate dobre staty z itemu a vite, co delate. Takze na nizkem levelu je mozne vse prozkoumat nebo hru dohrat. Od levelu 25 jsem veskera varovani ignoroval a proste jsem pokracoval ve hre.
Co se story tyce, tak se mi libily vesmes vsechny az na Agneu - tanecnici, co se vydala na cestu stat se hvezdou. I ten jeji boss fight byl hroznej. Resp. strasne dlouhej a o nicem. (Nicmene bez jeji ultimatni ability bych nezabil secret bosse). Nektere story se vicemene lehce prolinaji a nektere maji v sobe zakomponovanou main story, takova predehra, co muzete delat az to dohrajete. To mi prislo dobre.
Ve hre je 67 side questu, ktere mi teda daly zabrat. Chtelo si to pamatovat, kdo co rekl a o x hodin pozdeji narazit na to, co by mohl quest vyresit. Nektere side questy maji pokracovani a maji take vliv na okoli, po main story, nektere NPCcka maji 'a co se stalo pote', coz jsem ocenil.
Posledni vec, co bych chtel zminit je finalni skryty boss. Po dokonceni jedne quest liny se dostanete na ostruvek, kde vas ceka Galdera. A mam takovy pocit, ze tohle zabit normalnim zpusobem nejde a je to takovy test toho jestli jste pochopili jak hra funguje. Ja jsem o nekterych vecech ve hre dozvedel az skoro uplne na konci, protoze spoustu abilit jsem ani nepouzil nebo nenasel (napr. jsem byl slepej a nevsimnul jsem si, ze muzu delat concoctions, co ublizuji - hlavni abilita Castti) a pak nektere ability maji za urcitych podminek take jiny efekt nez bych cekal. Nektere popisky u itemu nebo schopnosti jsou take dost krypticke, takze jsem s vecma experimentoval na bossech. A na tomhle nejvic. Nicmene dnes jsem to zabil a pak dlouho po mape hledal posledni side quest, abych dostal posledni achievement.
Hra mi prisla naprosto super po vsech strankach. Jen teda musim rict, ze random encounters jsou fakt caste a clerica, co je umi snizovat jsem naverboval az jako sedmeho. Bat se toho, ze bez encounteru nebudete mit expy neni treba. Vlastne vysoky level neni treba (i kdyz teda podle meho screenshotu jsem byl na vysokem levelu - hral jsem si s jednou random abilitou, co umi treba zestonasobit EXP z combatu).

God of War: Ragnarok / PS5 / 35 hodin / #dohrano

Druhý run, první dohrání bylo na PS4. Už tam vypadala hra skvěle, ale haptika a detaily na PS5 rozhodně stojí za znovu zahrání. Pro mě jde víceméně o ultimátní hru a rozhodně bych ji dál do své TOP15, scénář a "fantasy" prostředí je božské. Jediné minus může být soubojový systém který nemusí sednout každému. Není více co dodat.

Absolum / PS5 / 8 hodin / #dohrano

Ale jo. Za dvadsať dolárov je to fajn pár hodín zábavy. Netradičný prístup k beat'em up s vetviacimi sa cestami a opakovanými priechodmi (aj keď roguelite je to fakt omnoho viac lite ako rogue), veľmi pekná grafika a animácia, fantastická hudba. Malá hra, ale poteší. Občasný bug naopak nepoteší (ušiel mi napríklad jeden achievement v hre, aj keď som ho splnil a zopakovať sa nedal, takže mám smolu).

Unicorn Overlord/PS5 Pro/60 hodin/ #dohrano
Dokonalá konzolová strategie, která kloubí chytlavý herní systémy s překrásnou grafikou a hudbou. Podobně jako tomu bylo u 13 sentinels. Tentokrát tu nehraje prim příběh (klasický středověký fantasy), ale postav je tu znovu jako na orloji a když už si člověk potřebuje odpočinout od soubojů, pozve si pár postaviček na sváču a sleduje, jak se kamarádí a postupně se vykreslují jednotlivý charaktery. Bavil jsem se víc, než u Three Houses.

Nago, už to instaluj, máš to v Plusku!

Death Stranding 2: On the Beach / 138 hodin / PS5 / #dohrano

Zde par random dojmu, protoze v teto ranni hodine ze me nic kloudneho asi nevypadne. Hra super, ale jednicka z meho pohledu byla lepsi.

Mexico jsem vzal letem svetem, ale kdyz jsem se pak zjevil v Australii tak jsem byl naramne prekvapen. Nadherna krajina a spousta mist, kde se clovek muze vyradit. Navrat do Mexica me moc nepotesil, protoze jsem tam rozbil kdejake cargo o kdejaky kamen. Na pickup truck to teda opravdu neni. Navrat zpet do Australie, kde ma clovek volnost jezdit jak chce, mi rozhodne zlepsil naladu. Nicmene na ten prvotni wow efekt v Mexicu nezapomenu a prvni zabijeni ozbrojenych mul mezi stromy take ne.
Pribeh mi prisel slabsi nez jednicka a taky nejsem uplne na nejake rodinne cosi kdesi. Puvodne jsem si myslel, ze Charlie je Higgs nebo nejaky zaporak tak jsem si nebyl moc jistej kam to vsechno povede. Ke konci jak se to rozjelo to bylo fajn. Nicmene pocity ze zaveru pribehu mam doted takove smisene (mezihry byly dobre). Nejvice zabavy prislo az po dohrani pribehu, u ruznych sub orderu a prozkoumavani mapy.
Dollmana bych nejradsi nekde vysadil. Jestli jeste nekde uslysim 'Are you ok, Sam?' tak zcvoknu. (legendarni, 'it seems you have killed someone.' ne, vubec jsem si toho nevsimnul.).
V poslednich asi 20 hodinach jsem zacal pracovat na hvezdickach a ke konci uz to bylo stylem 'vezmu order, najdu nejblizsi BT territory, postrilim, co se da, dorucim'. Do 4 hvezdicek jsem jezdil proste tak nejak naslepo jak se mi zrovna chtelo, takze efektivita na nule. Dostat se na pet u nekterych bylo lehce za trest. Nicmene jsem to u konce okorenil o nejake divoke express delivery, kdy jsem to vzal pickup truckem pres vsechny srazy, co jsem potkal, a dojel misto k observatori k inzenyrovi. I tak jsem to stihnul a dorucil jsem to i vcelku. Express delivery pro Mr. Impossible na rakvi byla take zabava (to jsem teda nedal).
Hledat 10tou eliminacni misi jsem mel fakt problem a nasel jsem pomoc na redditu, ale musel jsem pritom zabit par velkych BTcek (ne na eliminacni misi). Tohle je asi ma druha vytka ke hre, eliminacnich misi by tam melo byt vice a ne vseho vsudy asi 11.
Hra vseobecne snazsi a jednoducha. Kde jsem teda mel problem bylo chytani BTcek. Nektere se mi proste poradne chytit nedaly at jsem se snazil jak jsem se snazil. Ale predpokladam, ze kdybych je omracil nebo pouzil bola gun nebo tak neco, treba by to slo lepe. Takhle jsem to delal 'leti na me BTcko s tlamou dokoran, cas na to hodit granat a doufat'.

Death Stranding 2: On the Beach / 88 hodín / PS5 / #dohrano

Mno. Začnem tým pozitívnym - gameplay loop je fakt dobrý. Množstvo možností, nástrojov, stavieb, zbraní atď. sa od minula rozšírilo natoľko, že hra fakt podporuje všetky herné štýly a všetky sú dobré, alebo aspoň žiadny nie je vyslovene zlý. Dostanete veľký sandbox a do pieskoviska veľa hračiek, pokojne sa v tom dajú stráviť stovky hodín, ako to urobil kolega nižšie. Na rozdiel od jednotky sú aj všetky herné mechanizmy dostatočne dopečené, takže dvojka je lepšia hra ako jednotka. A nepochybne aj omnoho prístupnejšia.

Bohužiaľ však s masovou prístupnosťou prichádzajú aj problémy - trebárs postavu Dollmana, ktorá v traileroch a zo začiatku vyzerala zaujímavo, som na konci už úplne nenávidel (a to si chudák Fatih Akin, ktorého film Gegen die Wand mám veľmi rád, vôbec nezaslúžil), pretože slúži ako tutorial, ktorý vám NONSTOP rozpráva, čo máte robiť, alebo interpretuje, čo sa deje na obrazovke ("vidíš toho nepriateľa, Sam? Asi by si doňho mal strieľať"). Možno to Kojimovi vyšlo v nejakej focus grupe, že hráči sú fakt úplní dementi a ľudia sa sťažovali na nepriehľadnosť jednotky, tak sa poistil alebo čo, ale týmto trpí hra aj v iných ohľadoch - vynikajúco narenderované cutscény plné hercov sú napchaté Captain Obvious momentami, kde traja ľudia postupne zopakujú niečo, čo je jasne viditeľné a zrejmé, prípadne vám vysvetlia trikrát podobnými slovami nadchádzajúcu misiu.

Príbeh ostatne trpí aj tým, že Luca Martinelli nie je Mads Mikkelsen, alebo že (aj keď to ku koncu bude okrajovo podstatné) človek pozerá desiatky minút na to, ako niekto pátra po tom, prečo má (vymyslené) BB registračné číslo X a nie Y v (neexistujúcej) databázi (vymyslenej) organizácie, pre ktorej dcérsku/nástupnickú (neexistujúcu) organizáciu hlavný hrdina pracuje. Akože možno to zapadá do Kojimovho diegetického lore ohľadom sveta DS a pekne to vyzeralo v design dokumentoch, ale úprimne to nie je veľmi pútavé, keď na to pozeráte.

Ďalším krokom späť oproti predchádzajúcej hre je hudba. Úvodná skladba "Minus Sixty One" od Woodkida je super a mal som nádej, že po smrti frontmana Low Roaru našiel Kojima dôstojnú náhradu, ale bohužiaľ úvodný moment je hudobne najsilnejšou pasážou hry. Zvyšok hudby je z 80% nezaujímavý, z 15% sa nehodí do momentu, kedy hrá, a zvyšných 5% je tuším originálne zložený "Lou Theme" song na konci hry, ktorý je dobrý.

Tldr - pre hráčov DS1 je to aj tak povinnosť, ale je to dobrá hra. Len čakajte, že hrateľnosť je lepšia a všetko ostatné je trochu horšie. Tento rok to GOTY pre mňa nebude, nebude to ani v prvej trojici, aj keď sa mi to naozaj páčilo, len to je proste 8/10, viac rozhodne nie.

Aha, a grafika je fakt famózna. V Kojima Production by museli byť mechom praštení, keby menili na Physint a ďalšie projekty Decima Engine za Unreal. Zvlášť ku koncu hry sú niektoré totálne jawdropping momenty, ktoré som nescreenshotoval zo spoiler dôvodov. Budete mi to musieť veriť.