Stellar Blade / PS5 / 38 hodin / #dohrano
--meeting minutes--
Porada v Shift Up, někdy na přelomu 2021/22

Director: "Tak, kde jsme, jak nám to jde?"
Producent: "Hele, celkem se nám to daří dávat dohromady. Soubojovej systém je výbornej, skill tree taky, i když moc neumožňuje různý styly hraní. Prostě je to mečovačka, dost o rytmu a baletu. Dali jsme tam prvky z tomb raidera, ale to je trochu weak - mimo boj to skákání tolik nefunguje."
Director (dává první lajnu): "Neva. Co ten postapo svět a grafika? Má to ten "environmrental uncanny valley" feel, kterej jsem si představoval?"
Designer 1: "Řekl bych že jo, a navíc jsme to udělali celkem levně - dal jsem dohormady zatopený art-deco město se spoustou monumentálních soch, pak pouštní svět z doby, kdy jsme chtěli kopírovat Borderlands, podzemní prostory jako z Vetřelce, město jako zmenšenej Hong Kong Kowloon Walled City a vesmír je remix Star Treku a dalších tropes. Celý to má extra lak z Falloutu a druhou vrstvu z Jet Age. Dohromady to funguje s tím disturbing "ne úplně real" feelingem a vypadá to FAKT PARÁDNĚ. Lidi si to budou pamatovat." Pro sebe šeptem "a srovnávat to s NieR."
Director: "Hudba to podporuje?"
Composer: "110%, šéfe. Klasika mixovaná s naším soft ženským kvílivým popíkem, má to atmošku!"
Director (dává druhou lajnu): "Pecka borci. Co nepřátele? Je to mečovačka, musí být kvalitní šmelcungfutr!"
Designer 2: "Na to jsem fakt pyšnej. Vytáhl jsem skicáky z terapie a vyhrál jsem si s tím. Žádnej nepřítel není vyloženě easy, a bossové jsou můj majstrštyk. Potřebuju ověřit gore level, nechci to přepálit, aby to pořád hráči vnímali, ale to poladíme".
Director: "Co story? Jsou pořád hráči, co hrajou hry kvůli story, nechápu."
Producenti a designéři: "… jsme mysleli, že to píšeš ty?"
Director (mne si nos): "…. Taky že píšu. Je to prostě takovej klasickej motiv, že jo - androidi a jejich sebeurčení, experimenty going sideways, dám tám AI, záchranu druhu, tragédii - trochu afektovaný jako ve wuxia dramatech. A mám mrtě nápadů na sidequesty, to bude žůžo. Ty jedinej v košili, jak jsme na tom s budgetem, když tohle zohledníme?"
Finance guy (chvilku buší do excelu): "Hele šéfe výborně. Asi 60% projektovaných nákladů proti bužetu. Mám tady na to power BI dashboardík, na kterej jsem fatkt-"
Director (dává lajnu velikosti D1): "Výborně. Tak za těch 40% udlěáme z ženských v té hře absolutní THIRST TRAPS. Chci všechno - kostýmy, kozy, prdele, nahirujte tým co bude dělat jiggle physics. A pro hlavní hrdinku oblečky jak z cyber bordelu, různý účesy, doplňky! Weebaos to budou milovat! Už se těším na ty předpodeje! A když něco zbude, tak rybaření."
Producent 2 (nesměle) "a k čemu to bude?"
Director: "KURVA UŽ JSEM ŘEK."
--konec přepisu--

Little Kitty, Big City / PS5 / 10 hodin / #dohrano

Jako kočkomil jsem tenhle titul musel mít. Na PS to bylo portováno později, ale jak jsem se to dozvěděl, hned jsem stahoval.
Premisa: Černé kotě vypadne z okna ve vysokém věžáku a chce se vrátit. Na šplhání ze street levelu v japonském městečku musí nasbírat sílu, a přitom potkává další zvířátka se kterými má překvapivě zábavné rozhovory, řeší malé subquesty, objevuje různá zákoutí.
Ta hra nemá challenge. Jestli se bez toho neobejdete, není to pro vás. Není tam game over, nejsou tam survival prvky. Je to feel-good hříčka, která se dá do závěrečných titulků dohrát do hodiny. Ale o tom to není.
Ta hra má japonskej cute vibe, ale ne přehnaně a bez bizárů, na které jsme u japonských her zvyklí - team kterej to dělal je ze Seattlu a v realizačním týmu jsem neviděl jediné japonské jméno.
Animace a pohyb kočky nejsou tak fluidní jako ve Stray, ale to vyvažuje cartoonovitá roztomilost a pičovinky, co můžete dělat - učíte se různá kočičí gesta a pózy ("biiiig stretch"), sbíráte a nosíte různé kloboučky, lísáte se lidem k nohám a kradete jim jídlo a telefony :-)
10 hodin mi trvala platina, která měla mírné náznaky grindu, ale nedá se nesplnit, je super easy.
Je to skvělej krátkej relax a čistič chuťových pohárků mezi hrama, který vás emočně ždímou nebo nutí trénovat reakční čas a komba jak stepování Freda Astaira.
Následuje tapeta.

Mixtape / 5 hodin / PS5 / #dohrano

Tvl je ti čtyřicet, to neni žádnej věk!
Ne, ve čtyřiceti fakt nejste starej. Ale mladej už taky ne.
A díky Mixtape jsem ten pocit mladosti a naprosté bezstarostnosti zase na pár hodin zažil.
Nepamatuju, kdy naposledy jsem se u hry takhle přiblble zubil a podupával nohou do rytmu absolutního soundtracku .
Nechtěl jsem, aby to někdy skončilo, abych zase přestal bejt mladej. Ale stalo se. Uteklo to stejně rychle, jako celá střední.
Tohle vlastně není hra. Tohle je portál do minulosti.
Dejte si to a užijte si to.

10/10

Still Wakes the Deep / PS5 / 3 hodiny / #dohrano
Playstation mi nějak blbě měří odehranou dobu, protože 3 hodiny? Tak to, vážení přátelé, ani piču. Spíš tak 6. Anyway:
Aj, tohle bylo fajn. Dobře napsanej klaustrofobickej horor s výborným voice actingem a občasným body horrorem. Moc se mi líbila realistická plošina, cítil jsem na jazyku sůl, mastnotu i sliz. A vůbec mi nevadilo, že ten walking byl prakticky na kolejích.
Drobnost, ze které jsem se tetelil radostí, byly plakátky o bezpečnosti práce, a proto jich tady máte tapetu :-)

Mixtape / PS5 / 8 hodin / #dohrano

Oukej, tak Mixtape z dílny Beethoven & Dinosaur cinknul. Místo klasického gameplaye jste většinu času pasažérem QTE sekvencí, kterému je jen občas umožněno vstoupit do příběhu a když k tomu dojde, dává to naprostý smysl. U jistého typu her by mě to nebetyčně sralo, ale tady to funguje na výbornou a v kombinaci s nostalgií vás některé hudební scény spolu s obrazem pošlou regulérně do kolen.

Podmínkou ovšem je, abyste si prošli stejnou érou jako hlavní postavy stejnou devadesátkovou érou a hlavně abyste měli podobný hudební vkus. Výměnou za to dostanete 5–8 hodin kondenzované, v rámci "končíme-na-střední" žánru nutně trochu šablonovitě naivní, ale skvělé coming-of-age nostalgie, která stojí a padá na soundtracku, na kterém najdete... nechte se překvapit.

Styl vyprávění, nenásilné použití pseudo stop-motion animace (která tady konečně dává smysl a skvěle se na ni kouká), postavy i celková stylizace jsou za mě na 10/10. Je to zatraceně příjemné a totální feel good překvapení a ukázka toho, jak by se to mělo v rámci vizuálních novel dělat. Mixtape aktuálně sbírá v recenzích maximální hodnocení a za mě naprosto právem. Pokud vám ovšem téma dospívání, řešení z dnešního pohledu banalit a poslouchání shoegaze a bandů typu Lush vždycky lezlo krkem, tak se Mixtapu vyhněte. Pokud jste stejná krevní skupina, tak za ušmudlané čtyři stovky (pokud nevlastníte Game Pass) dostanete víc, než byste čekali.

Pragmata (2026) / PS5 OG / 31 hodin / #dohrano

Navážu na kolegu s tím, že jsem měl v plánu platinu, ale vzhledem k nutnosti projít Pragmatu ještě jednou na Lunatic obtížnost si ji nechám na později a takhle si nechám akorát doznít fantastickej pocit po jejím dohrání a nebudu si ho ničit frustrací. Za mě jeden z letošních adeptů na GOTY. Screenshot titulků mám taky, ale s českým jménem, které mezi těmi Japonci celkem svítilo :) Capcom jede!

Pragmata (2026) / PS5 Pro / 24 hodin / #dohrano

Jak se tady nedávno řešila po-herní deprese, tak tu jsem si o víkendu po dohrání Pragmaty opravdu pořádně užil. Radši jsem si lupnul další Lexaurin a prospal dvanáct hodin v kuse, tak to na mě sedlo. Prostě - dobré věci by měly trvat věčně. A Pragmata dobrá je, kurevsky dobrá!

Na hru jsem se těšil už od té doby, co se před pár lety objevil první teaser. A zároveň jsem se celou dobu bál, aby to Capcom nějak hrozně neposral. No a neposral, naopak :-) Dostal jsem dokonale vyladěnou a kompaktní single-player FPS, vyváženě kombinovanou s netradičním remote hackováním robotických nepřátel, nepříliš obtížnou explorací, zčásti předvídatelným dějem a na můj vkus naprosto dostačujícím vizuálem. To všechno mi udělalo ohromnou radost.

Ale hlavně jsem dostal parťačku Dianu, která se okamžitě stala jednou z mých nejoblíbenějších herních companions :-) Bez ní by Pragmata nebyla Pragmatou (pun intended), celá hra na Dianě doslova stojí a padá. Hlavní hrdina v multifunkčním skafandru sice obstarává veškerou gunplay, ale dokud mu Diana nepřátele hackováním "neotevře", může střílet jak chce a nemá to prakticky žádný efekt. Týmová souhra je tedy naprostou nutností (ovládáte obě postavy najednou) a musím říct, že mi to trochu zvláštní ovládání přešlo do krve rychleji, než jsem čekal.

Když tak o tom přemýšlím, asi mi v tom dost pomohlo 300+ odehraných hodin v CP2077. Ovládání je totiž vlastně docela podobné, stejně tak povědomé je "skenování" okolního prostředí. Tím lze postupně objevit všechny upgrady a jiné dobroty, které se v nehostinném prostředí opuštěné výzkumné kolonie na Měsíci ukrývají. A když říkám "postupně", tak to myslím tak, že budete muset i lehce backtrackovat a s nově nabytými schopnostmi znovu navštěvovat místa, kam jste se dřív nemohli dostat. Takže ano, Pragmata má i určité metroidvania prvky.

Ona má totiž tak nějak ode všeho trochu, včetně celkem jasně definovaného vztahu mezi hlavním hrdinou a Dianou. Ne nadarmo se hned po launchi objevil tzv. Dad Space meme, který dokážu pochopit i já - a to jsem žádný Dead Space nikdy nehrál (ano, je to ostuda a chystám se to brzy napravit). Předesílám naprosto upřímně, že děti nemám rád ani v reálném světě, ani ve hrách. Vlastní nemám a s vyženěnou nevlastní dcerou mám vztah spíš řekněme kamarádský, než otcovský. A přesto mě Pragmata chytila za srdíčko asi přesně tak, jak si tvůrci vykalkulovali. Dobrá práce, vy hajzlíci :-)

Nic, nebudeme to protahovat. Řekl bych, že Pragmata je nejlepší letošní hrou, jakou jsem letos zatím hrál... Ale vzhledem k tomu, jak málo jsem toho letos zatím nahrál, by to dostatečně nevyjádřilo její kvality. Takže místo toho řeknu, že se hrozně těším na DLC / prequel / sequel / spinoff / prostě cokoli, co se snad časem objeví! Protože tohle nové IP by byla věčná škoda nerozvíjet dál.

Jo a vzhledem k tomu, co se ke konci hry děje a co rozhodně nechci vyzrazovat screenshotem, tentokrát ukážu jen jeden takový moc pěkný kvér (co jen si ti Japonci těmi obřími zbraněmi kompenzují...), pak si dáme Tatranku a nakonec obligátní titulky. A vy si to všechno koukejte dát taky, protože tohle je podle mě kandidát na GOTY. Můj osobní teda určitě.

I owe you one, Diana! <3

Citizen Sleeper 2: Starward Vector / PS5 / 9 hodin / #dohrano
Výborný nástupce předchozího titulu. Většina byla napsána -je to větší, vyladěnější, obsáhlejší, s více postavami.
Skvělý writing, který se dotýká těžších existenciálních témat, celkem zajímavá NPCs. Celkově výbornej dojem.
Jediný rýpnutí si neodpustím - větší neznamená nutně lepší. Předchozí díl byl v komornějším settingu, což umožňovalo dát postavám i prostředí vice "masa" a víc s tím srůst. Zatímco po dohrání prvního mi za krkem seděla krásně silná melancholie a ennui, tady jsem si říkal jenom "jo, pěkná hra". Ale možná je to i tím, že jsem měl už vyšší očekávání.
Anyway, doporučuju.

Banishers: Ghosts of New Eden/PS5 Pro/40 hodin/ #dohrano
Moc pěkný překvápko, kde jsem chtěl strávit pár hodin a nakonec jsem vyzobal i vedlejší questy do posledního. Nelituju ani minuty - některý příběhy jsou tu nosnější, než lehce klišoidní hlavní linka.

Přesně ten příklad AA hry, co zbytečně utíká pod radarem v záplavě sedmičkovejch hodnocení, ale přitom přinese spoustu radosti a je vidět, že do toho vrazili autoři spoustu lásky - plně srovnatelný třeba s Plague Tale. Herně je pak poměrně blízko třeba novější God of War.

Order 1886 / PS5 / 7 hodin / #dohrano

Toto bolo prekvapivo veľmi slušné - zaujímavý setting a rozvrhnutý príbeh, grafika a obecne prezentácia roky pred konkurenciou, slušná hrateľnosť... bohužiaľ je hra krátka a nemá koniec - príbeh mal evidentne pokračovať v ďalšom dieli, ktorý nikdy nedostaneme, lebo sa hra nepredávala dostatočne podľa predstáv tabuľkomrdov zo Sony. Ďakujeme, fešáci.

Cairn/ 22 hodin / PS5 / #dohrano

Loňské demo Cairn mě tehdy ani trochu nenadchlo a šmahem jsem ho odsoudil jako nehratelnou indie hříčku. Hlavní postava byla na první pohled nesympatická, pod nohy se jí pletl podivný pavoukovitý robot a myšlenka lezeckého simulátoru vzala poměrně rychle za své, když se Avě (hlavní postavě) na prvním boulderu komicky propletly nohy, robot s lanem začal glitchovat a já si řekl: „A dost!“ a demo jsem okamžitě a zklamaně smazal.

Horolezecká tematika mě totiž vždycky fascinovala a o to víc mě mrzelo, že kromě pár ne úplně podařených pokusů typu Jusant a náznaků lezení v Death Stranding v podstatě neexistuje hra, která by tohle fantastické téma reflektovala. Sám jsem sice nikdy nelezl, v horách se pohybuji často, ale bez sebevražedných tendencí, kdy vás mezi životem a smrtí dělí akorát ne úplně spolehlivých pár gramů oceli a nylonu. Raději jsem si o tom horském pekle četl, takže jsem za poslední léta zhltal tuny knížek o K2, přečetl jsem si fantastickou mangu The Climber od Shin-ichi Sakamoto, stejně jako The Summit of the Gods.

Z toho důvodu mi to nedalo a Cairn jsem si po vydání pořídil s tím, že mu dám ještě jednu šanci… a vyrazil mi dech. Jak už jsem zmínil na úvod, zakladatelé studia The Game Bakers opustili korporát a rozhodli se „péct“ hry s láskou. Jestli je vám podobný scénář povědomý, tak ano, ke stejné situaci došlo i v případě studia, které vydalo Clair Obscur: Expedition 33.

Cairn se odehrává v nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy se s lezkyní Avou ocitnete na úpatí fiktivní hory Kami s mechanickým pomocníkem Climbotem (a oproti demu v o dost lepším technickém stavu) a rozhodnete se spolu s ní horu pokořit. V ten moment přichází na řadu lezecká část, která je fantastická. Kontrolu máte nad Avou a jejími končetinami, což znamená, že si během lezení hledáte stupy, chyty a prolákliny stejně jako při skutečném lezení. K dispozici máte samozřejmě i omezený počet skob, lano a později dojde i na mačky a cepíny.

Samotné mechanické lezení je ale jen začátek. Cairn v sobě nese i survival prvky, takže vám na stěně dochází energie, přicházejí křeče, „zakousne“ se do vás kyselina mléčná a během postupu horou se budete muset postarat i o elementární potřeby, abyste se nezhroutili hladem a žízní.

To celé je podtržené skvělým audiem, které má na svědomí Martin Stig Andersen (Limbo, Inside). Samozřejmě se nejedná o hardcore survival a Cairn nezapomíná být hrou, která je přístupná, takže tomu odpovídá částečně i scénář, který ale po první kapitole nabere poměrně temnou linku – vlastní posedlosti horami, tedy postupnou sebedestrukci, samotu a eskapismus. Pokud byste si chtěli zahrát na Alexe Honolda, je tu pro vás i možnost Free Solo (ten kdosi nedávno pokořil se světovým rekordem, kdy hru dohrál za hodinu a 17 minut)

Náhoda tomu chtěla a během hraní mi kousek od domu otevřeli boulder gym, tak jsem si pořídil lezečky a aplikoval na sebe vlastní stanislavského metodu, abych to lezení s Avou trochu „nacítil“. S potrhanými prsty, sedřenými dlaněmi a Dual Sensem od magnesia dávám 10/10 Pokud lezete, berte to. Pokud ne, tak taky. Lepší nezávislárnu letos nejspíš nedostanete, stejně jako porci emocí s tím spojenou. Bravo za true ending.

A keďže hrám niekoľko hier naraz, dorazil som aj
Shadow Tactics: Aiko's Choice / PS5 / 8 hodin / #dohrano

Veľmi pekné rozlúčenie s top tier taktickou akciou od Mimimi. Síce sú to len tri veľké a dve malé misie + epilóg, ale je to znovu príjemne strávený čas s obsadením pôvodnej hry. Veľké misie sú veľmi tuhé, zvlášť tá posledná, ale to sa dá od (standalone) DLC k tomuto typu hier čakať. Každopádne, pre fanúšikov žánru a pôvodného Shadow Tactics je to povinnosť. Škoda, že developer skrachoval, plnohodnotný druhý diel by som si dal s chuťou.

Shadow Tactics: Blades of the Shogun / PS5 / 17 hodin / #dohrano

Toto bola veľká paráda. Znovu, je to v zásade rovnaká hra ako Shadow Gambit a Desperados 3, ale tuším ešte lepšia? Feudálne Japonsko je veľmi pekne nakreslené, príbeh je zase úplná žánrovka, na rozdiel od ostatných dvoch hier od Mimimi sú tu aj (tri) misie, ktoré sú trochu Hitman. Postavy mi prírastli k srdcu asi viac ako v ostatných dvoch hrách, veselo sociopatická uličnica Yuki alebo láskavý rozprávkový deduško Takuma s ochočeným tanukim a puškou v drevenej nohe ma veľmi tešili celú hru. Aj keď je to asi najlepšia hra od Mimimi, je zároveň aj bezkonkurenčne najdrsnejšia, v druhej polovici fakt prituhla a nad niektorými rozostaveniami stráží som si lámal hlavu desiatky minút. Ale vždy bola férová a nakoniec to nejako šlo.
Výborný zážitok! Mohlo to byť dlhšie. Pre milovníkov žánru 9.9/10 (0.1 dole za relatívnu krátkosť), nikto iný to aj tak nebude hrať.

Resident Evil: Requiem / PS5 / 14 hodin / #dohrano

Strašný. Od doby, kdy jsem propadnul sérii Resident Evil porpvé, uplynulo 30 let. Tenkrát jsem měl k dispozici jen nějakou vypálenou verzi s německými titulky, nerozuměl ničemu, ale enormně mě to bavilo.
No a musím říct, že mě tahle bezduchá akce baví stále víc. Requiem je mistrovské dílo a vlastně nemám nic, co bych vytknul.
Snad jen chybějící Mercenaries mód, ale ten, věřím, příjde časem.

Nic, zapínám Insane obtížnost.

Resident Evil Requiem / PS5 / 13h / #dohrano

Naprosto dokonalej resident evil. Horror, akce , parada. Gameplay je totalne vypolishovanej. Jako jedinou chybicku bych videl delku hry. Subjektivne se mi to zdalo kratky (respektive kratsi nez treba 4ka) a neni tam new game +.

Kazdopadne jdu na druhej pruchod bez lekarnicek at mam pak na to infinite rpg na insanity run. :)

Ready or Not / PS5 / 25 hodin / #dohrano
Není tam žádná "winning screen", ale prošel jsem všechny mise (i v DLC) v single playeru.
Hele, miloval jsem SWAT 4 (2005!), hrál jsem to několikrát, nesčetně pokusů dohrát mise bez jediné smrti atd. Takže na tohle jsem se fakt těšil. A bavilo mě to dost, ne že ne. Moje hodnocení je čistě pro single player - v mulťáku to musí být jinej nářez, jak dokazuje mnoho videí na YT.
Začneme plusama.

Hodně misí, zajímavý a uvěřitelný settingy. Malý prostory střídají relativně obrovský mapy (poštovní třídírna byla zvlášť rozsáhlý peklo)
Taktika je důležitá, s opakováním "dveře, flashbang, move in" si úplně nevystačíte.
NPC team members ani protivníci a civilisti nejsou úplní blbci a parťáci jsou navíc docela schopní, což dělá z přestřelek celkem uvěřitlenou zábavu.
Briefingy jsou doplněný o nahrávky 911 telefonátů, což přispívá k atmosféře. Prostředí se nevyhýbají "disturbing imagery", což přispívá k tísnivé atmosféře.
Stres level jednotlivých čelnů týmu je zajímavá a důležitá mechanika, která vede k tomu, že fakt nechcete failnout - žádnej quick load nebo restart není. Když to někdo z vašich koupí, je v lepším případě na několik dalších misí mimo, v horším KIA. Když to koupíte vy, mise končí.

Mínusy:
PS5/console specific: FPS s velmi omezeným "health" bez nějakýho aim assistu je na gampadu velmi frustrující záležitost. Nejčastěji jsem v misích zakalil já (a třeba hned na začátku), protože jsem nebyl schopnej rychle a přesně mířit. S myší by ten zážitek byl o hodně lepší. Takže moje taktika byla často promyslet útok, poslat tam svoje boys, schovanej za roh počkat a pak to jít zkontrolovat - přitom bych měl být jako leader první ve dveřích.
Možnosti plánování jsou omezený, výsledkem pro mě bylo maximálně tak naplánovat (pracně) průnik ze dvou stran současně - ale scénář "ty nás budeš krýt tady z toho vyššího bodu, vy dva zkontrolujete tuhle místnost a ty budš hlídat tyhle dveře speciálně" je natolik pracnej, že naprosto nabourává fakt že SWAT se má pohybovat rychle a efektivně. Stejně tak přístup systematickýho "čištění" mapy je natolik pracnej a náročnej, že se prostě pohybujete po mapě a proběhnete ji klidně několikrát, protože nepřítel se po ní může taky pohybovat poměrně volně. A často jsem po zneškodnění všech hajzlů ještě několik minut prohledával mapu a hledal nějakýho posledního zbloudilýho civila.
Občasný zaseknutí týmu se taky stává - borci se nachystají ke dveřím a zmrznou, i když mají jasný instrukce.
Velmi mi chybělo pokrytí sniperama (jako ve SWAT 4), aspoň pro pozorování.
no a pak je tady samozřejmě moje za 20 let dost změněný vnímání ozbrojené policie, čemuž nepomáhá to, že bad guys jsou vesměs latinos, ekoteroristi nebo černoši.

Celkově - jestli vás zvláštní policejní jednotky navzodry všemu baví, tohle vás bude bavit taky, i v single playeru. Ale na PS5 nepočítejte s tím, že budete pořád na špici akce.

Obrázek je badass loading screen :-)

Still Wakes the Deep/PS5 Pro/5 hodin/ #dohrano
Hvězdička navíc za Skotskej přízvuk. Jinak mi ale lyričtější odstíny her od Chinese Room sedí líp (Everybodys Gone to Rapture nikdy nezapomenu). Nečekají tu žádný velký překvapení, ale zároveň ani chyby. Prostě pár hodin na ropné plošině, Cthulhu a trocha toho schovávání ve skříňkách a ventilačních šachtách.

Like a Dragon: Infinite Wealth/PS5 Pro/98 hodin/#dohrano
Kyodais, snad vás nezklamu, ale nejsem tak nadšenej, jak bych být měl.

Jako JRPG a samostatnej kus je Infinite Wealth výborná hra. Zábavnej soubojovej systém, skvělý a naprosto originální zaměstnání, quality of life na té nejvyšší úrovni (přeskakování soubojů v pozdějších fázích, automatický nastavení nejlepší možný výbavy...). Jako Yakuza a součást letité série je to ale pro mě zklamání. Předchozí díly dokázaly vykouzlit fantastickou atmosféru a ukazovaly, že méně je někdy více. Rozuměj méně zajímavých originálních side stories plně nahradí desítky otazníčků. Tady jsem často jen mechanicky pobíhal po mapě a sbíral další a další points of interest. Ale ten interest na mé straně jaksi chyběl. Chyběla originalita, odvaha, nápady. Nostalgie nestačí.

Tohle mělo být uzavření jedné dlouhé kapitoly - jenže zatímco se u předchozích dílů krájela cibule, tady nepřišlo vůbec nic. A to je škoda. Lámu si hlavu, jestli přecejen nebylo důstojnější, nechat Dragon of Dojima odpočívat po šestém díle.

Na závěr pokud bych měl Infinite wealth porovnat s FF VII Rebirth, Final Fantasy odchází jako jednoznačnej vítěz po všech stránkách. Postavy, příběh, quicky i serious moments - to všechno se mi zatesalo do mozku o trochu hloub.

Assassin's Creed Shadows / PS5 / 56 hodin / #dohrano

Dohrano, podle me je to velmi povedeny dil, skoda ze ho lidi tak podcenuji, urcite doporucji a davam 9/10.
Dohral jsem hlavni linku a mozna tak pulku zbyleho kontentu, ktereho je tam opravduhodne, takze ted se k tomu budu obcas vracet a kousek dalsiho odehraji, vydrzi to na hodne dlouho.